Martin Vaňáč

Plzeňská diecéze má nového biskupa. Dne 12. února 2016 jím byl jmenován Tomáš Holub, který od roku 2011 zastává funkci generálního sekretáře České biskupské konference. S ohledem na angažmá v diskusi a obhajobě tzv. majetkového vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (podle zákona č. 428/2012 Sb.) je pro mnohé velmi úzce spojen s tímto tématem, někdy s nadsázkou považovaným za šesté církevní přikázání („Nebudeš zpochybňovat církevní restituce.“).

Oba lednové modlitební týdny za jednotu křesťanů jsou vhodnou příležitostí k zamyšlení nad aktuální situací ekumenického dialogu.1 Pro inspiraci přikládám pár svých osobních poznámek, které jsem na toto téma přednesl v rámci panelové diskuse České křesťanské akademie v červnu 2015.2 Pokusil jsem se zamyslet nad tím, co si myslím, že je třeba v rámci ekumenického dialogu dělat:

NEUNER, Peter, ZULEHNER, Paul M. Přijď království tvé : praktické učení o církvi. Praha : Vyšehrad, 2015. 272 s. Edice Teologie, Základní teologická témata, svazek 1.

Řádné valné shromáždění synody biskupů v neděli 24. října 2015 skončilo, ale synodální proces ještě neskončil. Kromě očekávaného papežova dokumentu, tzv. apoštolské exhortace, která je od synody v roce 1974 pravidelnou papežovou volnou reflexí projednávaného tématu, má před sebou církev ještě proces recepce, tj. přijetí výsledků synody ve svém životě a praxi. Český překlad závěrečného dokumentu synody byl zveřejněn 13.

KASPER, Walter. Milosrdenství : základní pojem evangelia – klíč křesťanského života. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2015. 229 s.

Ve dnech 4.–25. října 2015 se ve Vatikánu uskuteční XIV. řádné valné shromáždění synody biskupů1 na téma „Povolání a poslání rodiny v církvi a v současném světě“. V jejím průběhu je na 17. října naplánovaná oslava 50. výročí této instituce, která je plodem znovuobjevené biskupské kolegiality v katolické církvi po II. vatikánském koncilu. Při té příležitosti bych rád ve stručnosti přiblížil diskuse kolem vzniku této instituce, její účastníky a typický průběh synodálního procesu.

U příležitosti 600. výročí smrti Jana Husa přijal papež František v pondělí 15. června 2015 ve Vatikánu delegaci složenou z představitelů Českobratrské církve evangelické, Církve československé husitské a Římskokatolické církve. 1 Přišlo mi zajímavé, že zatímco nekatolické církve byly zastoupeny aktuálními nejvyššími představiteli, katolickou církev v podstatě zastupovali dva emeritní či téměř emeritní biskupové.

Papež František si po svém zvolení před dvěma lety vybral jméno podle populárního středověkého světce Františka z Assisi, muže chudoby a pokoje, s kladným vztahem k celému stvořenému světu. Jak uvedl na setkání s novináři 16.

Začátkem dubna 2015 vyšla kniha katolického teologa, profesora systematické teologie Ctirada Václava Pospíšila (nar.

Zpráva o soukromé audienci odvolaného trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka u papeže, která se uskutečnila v pátek 10. dubna 2015, spolu s veřejně dostupnými informacemi ukazují, jak tristní situace ohledně komunikace a jednání s lidmi panuje v katolické církvi. Jsem si vědom, že dostupné informace jsou neúplné a mnohé zůstává a zřejmě zůstane skryto v paměti aktérů a pod zámkem tajných archivů. Přesto bych rád upozornil alespoň na některé skutečnosti nebo souvislosti kauzy.1