JaS

Před dvěma sty lety, 7. března1804, byla v Londýně založena Britská a zahraniční biblická společnost. Jejímcílem bylo a dodnes je šířit bibli, boží slovo, po celém světě, a tak každémučlověku na této Zemi umožnit, aby si mohl bibli koupit za přijatelnou cenu a vjazyce, kterému rozumí. Britská a zahraniční biblická společnost sice nebylaúplně nejstarší biblickou společností, ale stala se biblickou společností největšía nejznámější, „matkou“ všech, které následovaly. Díky obětavosti jejích pracovníkůa štědrostí jejích přispěvatelů jsme obdrželi mnoho biblí i my Češi, mimo jinétato biblická společnost sponzorovala a podporovala Český ekumenický překlad bible– jak samotný proces překládání, tak i tisk a distribuci knih.

Právě počítáme 700 let od smrti jednoho z nejslavnějších,nejkontroverznějších, nejvlivnějších a nejméně úspěšných papežů všech dob,Bonifáce VIII. (vlastním jménem Benedetto Gaetano, * kolem r. 1235 v Anagni,papežem zvolen 24. prosince 1294, + 11. října 1303 v Římě). Připomeňme sijeho život a odkaz.

Bonifác pocházel z italské šlechtické rodiny se španělskýmikořeny. Vystudoval práva a díky svým mimořádným schopnostem udělal skvěloukariéru, nejdříve v církevních diplomatických službách a potév papežské kurii. Kardinálem-jáhnem byl jmenován roku 1281, o deset letpozději se stal kardinálem-knězem. Vrcholu dosáhl roku 1294 jako nástupceCelestýna V., jediného papeže, který kdy na svůj úřad dobrovolně abdikoval.Celestýn zřejmě moudře nahlédl, že pro řízení církve nemá talent, a chtěl sezase vrátit ke svému poustevničení, odkud byl před několika měsíci kardinály„vytažen“ do čela církve; zvolen byl snad pro svoji pověst světce, snad –v duchu voleb bezradného pobrežněvovskéhopolitbyra – také pro svou očekávanou „neškodnost“.

V redakci se námsešly tři knihy, vydané nedávno nakladatelstvím CDK v Brně a věnovanérůzným otázkám historie. Každá z nich ovšem může být zajímavá i mimo obordějepisectví a má svůj význam i v oblasti náboženství.

Nejzřejmější jetento přesah u první nich, nazvané Mezi tradicí a reformou –Rozhovory o moravském katolicismu ve 20. století. Její autor,historik Jiří Hanuš (a v jednom případě též Miloš Doležal) osloviltřináct osobností, „badatelů a pamětníků“, se žádostí o rozhovor o různýchaspektech minulosti. Témata sahají od syrových vzpomínek na komunistický útlak(např. rozhovor s Ludvíkem Stehlíkem o Babickém případu i další výpovědibývalých politických vězňů) přes uměleckou historii a teorii (např. výtvarníkKarel Rechlík) a bohovědu (např. teolog František Kunetka) až po zobecňující, filozofický či sociologickýpohled (tyto momenty jsou silné např. v rozhovoru s ústavním soudcemAntonínem Procházkou nebo historikem Radomírem Malým). Knihu doprovázejípozoruhodné fotografie moravských sakrálních architektur 20. století, jejichžautorem je Antonín Bína. 

Dne 29. června2002 v neveřejném obřadu, konaném na lodi plující na Dunaji, přijalaskupina devíti žen kněžské svěcení. Světitelem byl argentinský biskup Romulo Braschi,původně římskokatolický arcibiskup, nyní však působící v Církvi JežíšeKrále. Svěcenkyně pocházejí z Německa, Rakouskaa USA. Argumentují, že církevní zákaz kněžského svěcení žen se neopíráo bibli „Jak nauka o nemožnosti ordinace žen, takcírkevní právo na ní postavené jsou projevem hereze, “ napsaly teoložky Ida Ramingová a Iris Muellerová,jež byly rovněž vysvěceny. Svůj čin vysvětlují jako prorocký akt, který má býtsignálem k zásadní změně v církvi.

Katolická církev se otřásá krizí. Provalilo se několik případů kněží – praktikujících pedofilů, zneužívajících své dětské svěřence. Média zejména v USA se tématu vášnivě věnují (sex jde vždycky na odbyt, a když jde o zvrácený sex v ornátech, tak je to ještě lepší), a důvěra v církev citelně klesá.

Pedofilové existují i mimo církev. Např. občas je odhalen některý učitel, a nepřestaneme kvůli tomu posílat děti do školy. V případě katolické církve však jde také o to, že její kněží mají normální sexuální vztahy zakázány, mohou nám tedy jít příkladem vždy pouze v těch skandálních, pokud se jim nezdaří sexualitu sublimovat nebo potlačit. Což se zákonitě nezdaří každému.

Navíc uvedený zákaz manželství podle všeho působí, že pro kněžskou kariéru se častěji rozhodují lidé, pro které tento zákaz není břemenem: po ženě netouží, protože jsou sexuálně orientováni jinak. Nic proti nim, i oni mají svá obdarování; ale pokud budou v kléru výrazně převažovat, dále se tím zvýší riziko různých skandálů a ztráty důvěryhodnosti církve.

Není už na čase zrušit povinný celibát? Pokud vím, Ježíš ani svatý Pavel svůj životní styl nenařizovali, pouze vřele doporučovali těm, kdo mají dar je následovat. Nemohla by církev postupovat podobně?

JaS

Vybrané pasáže z Prohlášení Synodu božího lidu, konaného v Římě 4. – 8. října 2001 (tzv. Stínový synod – paralelní akce římskokatolických iniciativ „zdola“, svolaná jako protipól oficiálního synodu katolických biskupů).

A. Role církve v kontextu širší lidské komunity

Otevřený dopis hnutí My jsme církev o ekumeně na Katolickém dni v Hamburku. Předsedovi Německé biskupské konference a biskupům arcidiecéze Hamburk.

Velevážený pane biskupe Dr. Karle Lehmanne,
velevážený pane arcibiskupe Dr. Averkampe,velevážený pane pomocný biskupe Dr. Jaschke,
velevážený pane pomocný biskupe Werbsi!

Kam kráčí církev – diagnóza doby se jmenuje knížka známého jezuity Medarda Kehla, kterou nyní vydalo nakladatelství CDK v edici Současná světová teologie. (Je o ní také zajímavý rozhovor s Jiřím Hanušem v nedávno vydaném čísle časopisu Protestant.)

Nejdříve bychom měli knížku pochválit proto, že na malé ploše (byť proto nutně útržkovitě) soustřeďuje mnoho filozofických, teologických a sociologických myšlenek, které se vztahují k situaci současného světa a současné – především německé římskokatolické – církve. V češtině navíc v mnoha případech tyto myšlenky nebyly dosud dostatečně uvedeny (například typologie současných katolíků podle K. Gabriela: fundamentalistický katolikální sektor; zdravé, ale vymírající jádro sektoru orientovaného na církevní obec; pasivní sektor skrytého či nejasného křesťanství, kam se řadí „matrikoví“ a polomatrikoví věřící; sektor formální organizace obsahující lidi zaměstnané v církevních institucích; a konečně sektor hnutí, který při vší problematičnosti a sklonům k excesům nabízí asi nejvíce nadějí do budoucnosti).

Internetová služba www.navrcholu.cz podává informace o návštěvnosti jí registrovaných webových stránek českého internetu. Stránek s náboženskou tematikou registruje nyní kolem dvou set.

Statistiku to není nezajímavá. Kromě poznatků o konkrétních internetových stránkách poskytuje i obecná ponaučení. Například tato: