Zprávy

Papež a chilský případ zneužívání

Vatikán (KAP) Chilskou katolickou církev zatěžuje již patnáct let vyšetřování skandálu spojeného s aktivitami kněze Fernanda Karadimy (nar. 1930). Ten svého času patřil k nejvlivnějším a nejvýraznějším duchovním své země a vychoval desítky kněží a několik biskupů. Roku 2003 byl obviněn ze sexuálního zneužívání a později vyšetřován státními i církevními orgány. Odsouzení ze strany veřejné justice se Karadimovi podařilo pro údajný nedostatek důkazů vyhnout, byl však církevním soudem odsouzen k trvalému kajícímu životu.

Papež František při lednové návštěvě Chile veřejně bránil bývalého Karadimova žáka Juana Barrose, biskupa z Osorna. To vzbudilo kritiku z řad obětí Karadimovy skupiny, protože Barros se podle nich na pohlavním zneužívání podílel také. Papež poté vyslal do Chile zvláštního vyšetřovatele arcibiskupa Charlese Sciclunu, který po návratu papeži předložil 2300 stránek dokumentace k případu. To papeže Františka přimělo ke změně stanoviska vůči Barrosovi a k ostré kritice chilských biskupů, kteří mu prý poskytli jednostranné a neúplné informace.

Nyní papež pozval do Vatikánu na několik dní tři oběti sexuálních zločinů chilských duchovních, strávil s nimi řadu hodin v soukromých rozhovorech a osobně se jim omluvil. Zároveň si na polovinu května předvolal členy chilské biskupské konference, se kterými zřejmě bude řešit jejich odpovědnost za zacházení s Karadimovým případem.

Spor o povinné kříže v Bavorsku

Mnichov (KAP/KNA) Vláda nového bavor­ského zemského premiéra Markuse Södera (CSU) se rozhodla zavést povinnost vyvěšovat ve veřejných budovách své spolkové země kříže. Tím narazila na odpor některých konkurenčních politických stran, ke kritikům rozhodnutí CSU se však připojili i zástupci obou hlavních německých církví.

Mnichovský arcibiskup kardinál Marx uvedl, že dekret vyvolal „štěpení, neklid, konfrontaci“ a dodal: „Kdo vnímá kříž jen jako kulturní symbol, ten mu neporozuměl. Tím se kříž vyvlastňuje ve prospěch státu.“ Státu však nepřísluší vykládat, co kříž znamená. Kříž je podle Marxe „znamením odporu vůči násilí, nespravedlnosti, hříchu a smrti, ale není znamením proti jiným lidem.“ Zároveň vyzval k diskusi o tom, co znamená žít v zemi s křesťanským charakterem. Přičemž je třeba zapojit všechny: křesťany, muslimy, židy i ty, kteří vůbec nejsou věřící.

Předseda rady Evangelické církve Německa, zemský biskup Heinrich Bedford-Strohm, uvedl, že kříž nesmí být instrumentalizován pro jakékoli účely a že cílem církve je „uvést kříž do srdcí lidí“.

Anna Kolesárová bude blahořečena

Bratislava (KAP) Dnes 1. září bude v Košicích blahořečena Anna Kolesárová (1928–1944). Papež František blahořečení povolil 7. března na základě procesu běžícího od roku 2004. Sdělil to košický arcibiskup Bernard Bober. Blahořečení papežovým jménem povede kardinál Angelo Amato, prefekt Kongre­gace pro blahořečení a svatořečení.

Šestnáctiletá Slovenka Anna Kolesárová byla na sklonku druhé světové války zastřelena opilým vojákem Rudé armády, kterému i přes hrozbu smrtí odmítla poskytnout sex. Komunistický režim se snažil vraždu ututlat, ale po roce 1989 se hrob Kolesárové ve Vysoké nad Uhom blízko ukrajinské hranice stal poutním místem. Mučednice Anna Kolesárová je považována za vzor křesťanské cudnosti a patronku obětí znásilnění a sexuálního zneužívání.

Masakr v nigerijském kostele

Řím–Abuja (KAP) V katolickém kostele vesnice Aya-Mbalom ve spolkové zemi Benue došlo k masakru, při kterém bylo zabito nejméně 19 lidí, z toho dva kněží. Pachatelé pocházejí z muslimského pasteveckého kmene Fulaniů. Muslimští pastevci jsou na severu Nigérie vytlačováni suchem ze svých dosavadních území a se svými stády pronikají na křesťanský jih, kde zabírají a spásají půdu místních zemědělců. Přitom často dochází k násilným konfliktům.

Nigerijští biskupové, kteří jsou právě na návštěvě ad limina v Římě, vyzvali nigerijského prezidenta Muhammada Buhariho, aby odstoupil. Ve společném prohlášení vytýkají státu selhání při ochraně bezbranných občanů. Části Nigérie se podle nich proměňují „v obrovský hřbitov“ a „protože prezident nemůže zaručit bezpečí, ztratil důvěru občanů,“ píší nigerijští biskupové. Delegace biskupské konference s prezidentem jednala o prekérní situaci již v únoru, ale od té doby se podle biskupů konflikty ještě dále vyostřily.

Beran v Praze, Duka oslavil 75 a rezignoval

Praha (KAP) Kardinál Dominik Duka, arcibiskup pražský a primas český, oslavil 26. dubna 75. narozeniny a podle kanonického práva poté papeži nabídl rezignaci na úřad pražského arcibiskupa. Nejdůležitějšími politickými úspěchy jeho episkopátu bylo ukončení dlouhodobého sporu se státem o vlastnictví katedrály sv. Víta a uzavření dohod o částečné restituci církevního majetku.

Oslavy Dukových pětasedmdesátin byly ve znamení převozu ostatků kardinála Josefa Berana (1888–1969) z Říma do Prahy. Dukův předchůdce na pražském stolci Beran byl šikanován a internován komunistickým režimem. V roce 1965 mu bylo státem povoleno odejet do Vatikánu, aby tam převzal kardinálský klobouk, vrátit se však již nesměl a po několika letech zemřel v římském exilu.

Vznikají cesty sv. Martina napříč Evropou

Paříž (KAP/KNA) V Paříži byla u kostela Saint-Martin-des-Champs osazena kamenná značka cesty sv. Martina. Evropská svatomartinská cesta (Via sancti Martini) je vznikající síť asi 2500 kilometrů poutnických cest určených k putování k hrobu sv. Martina (asi 317–397) do Tours. Jedna cesta vede z Martinova rodného Maďarska přes Slovinsko, Benátsko, údolím Aosty přes Alpy do Lyonu a do Tours. Prochází řadou míst, kde se sv. Martin během svého života prokazatelně zdržoval. Již několik let se buduje druhá, severní větev cesty z Martinova rodiště Szombathely přes Vídeň, Linec a jižní Německo, kde pak z Trevíru cesta vede přes Lucembursko do Paříže, Chartres a Tours. Další poutnická cesta do Tours vede ze španělské Zaragozy přes Pyreneje, a navíc existuje přípojná větev z nizozemského Utrechtu do Paříže.

Ukrajina chce oddělit pravoslavné od Moskvy

Kyjev–Moskva (KAP/KNA) Přes varování z Ruska podpořil ukrajinský parlament velkou většinou (268 proti 36 hlasům) dopis prezidenta Petra Porošenka ekumenickému patriarchovi Bartolomějovi I., požadující uznání pravoslavné církve Ukrajiny jako autokefální (samostatné). Oddělení pravoslavné církve od Moskvy je „věcí národní bezpečnosti a naší obrany v hybridní válce,“ řekl v parlamentu k věci Porošenko. „Kreml považuje ruskou pravoslavnou církev za hlavní nástroj ovlivňování Ukrajiny,“ dodal prezident. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov i ruskopravoslavná církev požadavek naopak kritizují. „Iniciativy k rozdělení církve lze stěží podporovat a vítat,“ řekl Peskov.

Po vyhlášení nezávislosti Ukrajiny roku 1991 se tamní pravoslaví rozštěpilo. Roku 1992 byl založen kyjevský patriarchát, a ten od té doby soupeří s moskevským o moc nad místní církví. Konstantinopolský ekumenický patriarcha Bartoloměj I. i víc než tucet autokefálních církví uznává oficiálně pouze ruskopravoslavnou církev, která na Ukrajině spravuje množství farností. Od rozpoutání konfliktu s Ruskem se na Ukrajině stále hlasitěji ozývá volání po církevní nezávislosti na Moskvě. Porošenko navštívil v dubnu Bartoloměje I. v Istanbulu a snažil se ho získat pro autokefalii Ukrajiny. Ruský metropolita Hilarion naopak zdůraznil, že konstantinopolský patriarchát o nezávislosti církví nemůže rozhodovat sám. – K pravoslaví se hlásí 70 % Ukrajinců. Církev na Ukrajině požívá největší důvěru ze všech národních institucí.