Jste zde

Sodoma: Homosexualita a pokrytectví ve Vatikánu

Mezi lety 2014 a 2018 provedl francouzský novinář a sociolog Frédéric Martel ve více než třiceti zemích půl druhého tisíce interview s kardinály, biskupy a kněžími, často se současnými nebo bývalými úředníky Římské kurie, ale také se seminaristy, s členy Švýcarské gardy, s vatikánskými i zahraničními diplomaty, s policisty, s gay aktivisty a s homosexuálními prostituty. Témata rozhovorů se týkala pontifikátů Pavla VI., Jana Pavla II., Benedikta XVI. a Františka, a zejména pak postoje těchto papežů a jejich blízkých spolupracovníků k homosexualitě, k homosexuálům a k otázkám, které se homosexuálů týkají (zejména k AIDS, k registrovanému partnerství a k manželství osob stejného pohlaví). Na základě těchto interview napsal knihu, která vyšla současně v osmi jazycích ve dvaceti zemích. Titul francouzského originálu je Sodoma a takto je kniha také známa v českém prostředí, ale v angličtině byla publikována pod názvem In The Closet Of The Vatican. Power, Homosexuality, Hypocrisy.

Z Martelovy Sodomy je asi nejčastěji citován rozhovor s Francescem Leporem, bývalým úředníkem Státního sekretariátu a údajným milencem řady kuriálních biskupů (v roce 2015 se přiznal k homosexualitě, rezignoval na své místo a byl laicizován), ve kterém Lepore odhaduje, že 80 % členů Římské kurie tvoří homosexuálové. I na dalších místech knihy Martel píše, že homosexualita je v Římské kurii pravidlem a heterosexualita výjimkou, nebo že Vatikán má jednu z největších homosexuálních komunit na světě. Centrem Martelova zájmu ale v žádném případě není, jak by se z prvních komentářů mohlo zdát, počet homosexuálů mezi kuriálními kardinály a biskupy. Martel se zajímá o něco jiného: o pokrytectví kuriálních úředníků a diplomatů, od obyčejných kněží až po kardinály řídící jednotlivá dikasteria, kteří prosazují vatikánskou politiku Martelem vnímanou jako homofobní a v rámci vnitřních vatikánských intrik používají obvinění z homosexuality jako zbraň proti svým protivníkům, ale sami jsou skrytými homosexuály.

Martel na pozadí historie katolické církve po Druhém vatikánském koncilu a ústy přímých svědků a účastníků znovu a znovu popisuje jeden a ten samý příběh v různých obměnách. Homofobní vatikánská agenda je prosazována homosexuálními kleriky, přičemž čím intenzivnější je skrytý homosexuální život daného klerika, tím hlasitější a ostřejší je jeho veřejné homofobní vyjadřování.

Zdá se že Martel, který je sám homosexuál, příliš nerozlišuje mezi odmítavým postojem k homosexualitě jako takové, k homosexuálům jako lidským bytostem, k homosexuálnímu styku a k požadavkům homosexuálů na registrované partnerství nebo manželství. Všechno zahrnuje do jediného pojmu homofobie, a pak se zdá být poněkud zmaten, když jeden představitel církve je zároveň pastoračně vstřícný vůči homosexuálním křesťanům a zároveň striktně odmítá manželství osob stejného pohlaví. Nejlépe to je vidět na příkladu papeže Františka, o kterém opakovaně píše, že ve vztahu k homosexuálům dělá současně kroky vpřed i vzad.

Na druhou stranu Martel diferencuje mezi celou řadou homosexuálních archetypů. Homosexuály mezi klérem klasifikuje do šesti kategorií, které stojí za to zde uvést:

Opravdoví celibátníci, často žijící velmi asketicky, kteří kněžství zvolili jako únik před vlastní tělesností a homosexualitou. Vztahy, které navazují, lze označit jako „milující přátelství“. Tyto kleriky Martel ve své knize obvykle označuje za homofily a někdy homofilii klade do protikladu k homosexualitě. Za hlavního současného představitele této kategorie ve Vatikánu považuje Benedikta XVI.

Klerici, kteří si jsou vědomi své homosexuality, chtěli by zachovávat celibát, ale dlouhodobě toho nejsou schopni. Oscilují mezi hříchem a pokáním, žijí ve strachu a prožívají těžké krize svědomí. Do této kategorie Martel řadí většinu kardinálů, o kterých se ve své knize zmiňuje.

Monogamní homosexuálové, kteří preferují dlouhodobé vztahy, a vedou proto každodenní dvojí život: navenek život celibátního klerika a ve skrytosti žijí v homosexuálním vztahu, často ve společné domácnosti se svým partnerem. Do této kategorie Martel řadí některé kardinály a „nespočet kuriálních kněží“.

Poživační klerici, trvale vyhledávající nové zdroje rozkoše, kteří se na rozdíl od Dona Juana nehoní za ženami, ale za mladými muži. Martel mezi ně na základě osobní zkušenosti řadí i některé z interviewovaných kardinálů a biskupů.

Členové perverzních sítí a klienti homosexuálních prostitutů. Do této kategorie patří někteří biskupové a zejména kuriální kardinál, kterého Martel v Sodomě zmiňuje pouze pod přezdívkou, pod kterou je ve Vatikánu známý: La Montgolfiera. Podobá se prý montgolfiéře, ranému horkovzdušnému balónu, který byl „navenek nazdobený, uvnitř prázdný a moc toho neunesl“.

Sexuální predátoři vymykající se jakékoli klasifikaci, jako byl například zakladatel Legio Christi Marcial Maciel.

Jak číst Sodomu a jak jí rozumět? Jako první se asi nabízí odpověď, že jde o dílo investigativní žurnalistiky. Kritici ale mohou namítnout, že o všech zmiňovaných kauzách se psalo již v minulosti, a kniha tedy nepřináší žádná zásadní nová fakta. Velká část dílčích informací, které by bylo možné považovat za přínosné, je navíc příliš vágní a postrádá konkrétní jména. Martel zásadně neodhaluje homosexualitu žijících osob, o kterých to není již známo, a v některých citlivých případech skrývá identitu interviewovaných osob pod přezdívkou. Tento přístup je samozřejmě eticky správný, ale vede k tomu, že mnoho informací obsažených v knize nelze nezávisle ověřit a čtenáři nezbývá než věřit v autorovu poctivost.

Vzhledem k Martelově akademické minulosti (má doktorát ze sociologie), pracovní metodě a ohromnému množství nasbíraných interview se také nabízí odpověď, že Sodoma by mohla být sociologickou studií. Z odborného hlediska to nejsem schopen posoudit, kniha nemá formální znaky odborné publikace, poznámkový aparát je pouze na internetu a není propojen s textem, jmenný rejstřík zcela chybí a hlavně odborné vědecké publikace nebývá zvykem vydávat současně v osmi jazycích a dvaceti zemích.

Mnozí Sodomu určitě budou číst jako kritiku Vatikánu a Římské kurie nebo dokonce celé katolické církve. Tuto interpretaci ale Martel v knize explicitně odmítá a přestože je homosexuálem a ateistou, tvrdí, že ke katolické církvi nemá negativní vztah a považuje ji za důležitou, i když dnes již překonanou kulturní instituci.

Osobně jsem jako katolický křesťan našel klíč k interpretaci Martelovy Sodomy v jiné knize napsané před více než 650 lety: v Boccacciově Dekameronu. V jedné z povídek Boccaccio napsal o pařížském židovském kupci Abrahamovi, kterého se jeho přítel Giannotto pokouší obrátit na křesťanství. Abraham se nakonec vydá do Říma, aby zjistil, jaké jsou mravy papeže a kardinálů a podle toho se rozhodl, zda se přidrží židovské víry, nebo se nechá pokřtít. Giannotto v tu chvíli považuje svoji snahu o obrácení Abrahama za marnou, protože ví, že Abraham v Římě uvidí „hanebný a zpustlý život duchovních“. A opravdu Abraham v Římě zjistil, že „všichni od toho nejvyššího až po toho nejnižšího napořád krajně hřeší smilností přirozenou, ale i sodomskou, a že je neudrží na uzdě ani výčitky svědomí ani stud“. Po návratu do Paříže se ale Abraham k Giannottově velkému překvapení nechá pokřtít. V Římě si sice připadal „spíše jako v dílně ďábelských kousků než v dílně božských skutků“, ale paradoxně právě to považoval za důkaz, že skutečným základem a oporou křesťanství je Duch svatý, a křesťanství je proto pravým náboženstvím. Bez trvalé Boží pomoci by totiž církev, řízená muži, kteří „slouží více břichu a chtíčům než čemukoli jinému“, musela dávno zaniknout.

Martel, F: In the Closet of the Vatican. Power, Homosexuality, Hypocrisy. London: Bloomsbury Publishing, 2019. Citace z Dekameronu dle překladu Radovana Krátkého.

Komentáře

"Zdá se že Martel, který je sám homosexuál, příliš nerozlišuje mezi odmítavým postojem k homosexualitě jako takové, k homosexuálům jako lidským bytostem, k homosexuálnímu styku a k požadavkům homosexuálů na registrované partnerství nebo manželství. Všechno zahrnuje do jediného pojmu homofobie,"
.. a imho má pravdu. Přístup "tvoje homosexualita je o.k., ale realizovat ji nesmíš" je vrcholem pokrytectví.

Řekl byste to samé o pedofilii? Je stejné být pedofilem a provozovat pedofilní styk?
Možná pochopíte rozdíl ...

Obávám se, že srovnáváte nesrovnatelné. Něco jiného je rovnocenný vztah dvou dospělých lidí
a mocenská (věková) nerovnost, kdy si oběť nese následky, často i na celý život.

Měl byste si nastudovat rozdíl mezi pedofilií a trestným pedofilním chování.
"Pedofilie je trvalá nebo dlouhodobá náklonnost či reaktivita s erotickým rozměrem převážně nebo výlučně vůči nedospělým osobám, chlapcům nebo dívkám" (z wikipedie).
Mnoho pedofilů svou náklonnost realisuje společensky přijatelným způsobem. Protože "náklonnost", "láska" neznamená "abych se já měl dobře", ale "aby se druhý měl dobře". A tak mnozí působí na školách, v dětských kolektivech, skautských oddílech .. a lidé to o nich nevědí, jen vnímají, že se umějí o děti dobře postarat.
Pedofilní styk není nic o lásce, ale o vlastním uspokojení bez ohledu na druhého. Něco jako hetero znásilnění. Trestné je obojí.