Hluboce otřesen a zahanben

Dopis Klause Mertese, ředitele jezuitského gymnázia Canisius-Kolleg

v Berlíně, z 29. ledna 2010

Milí bývalí žáci a žákyně,

v minulých letech mne někteří z Vás vyhledali, aby mi oznámili, že se na naší škole stali oběťmi sexuálního zneužívání ze strany jednotlivých jezuitů. Šlo o případy z let sedmdesátých a osmdesátých. Hluboce otřesen a zahanben jsem se dovídal o těchto nikoli ojedinělých, nýbrž systematicky páchaných strašných přečinech. Oběti se v minulosti setkávaly rovněž s tím, že Canisius-Kolleg a jezuitský řád, jejichž povinností vlastně bylo postižené chránit, věc ignorovaly. Už jen proto se zneužívání týká nejen pachatelů a obětí, nýbrž celého ústavu a související práce s mládeží. Z téhož důvodu tímto nejdříve prosím jménem Canisiova gymnázia všechny postižené bývalé studenty o odpuštění toho, co na nich bylo spácháno.

Rozhovory s některými z obětí mi umožnily lépe pochopit, že sexuální zneužívání zanechává v životě mladých lidí hluboké rány a může zatemnit a poškodit život člověka na celá desetiletí. Zároveň jsem od obětí slyšel, jak osvobozující je, mohou-li začít o svých zkušenostech mluvit, a to i tehdy, jde-li o zážitky dávno minulé. Existují totiž zranění, která čas neléčí.

Jménem naší školy bych vás chtěl upozornit na to, že jezuitský řád zřídil v roce 2007 speciální místo, na něž se oběti zneužívání ze strany jezuitů a pracovníků jezuitských institucí mohou obracet. Paní Ursula Raueová, právnička a mediátorka, která dlouhá léta vedla německou sekci mezinárodní organizace „Innocence in Danger“, bojující proti zneužívání dětí na internetu, je kompetentní osobou nejen pro hlášení aktuálních případů podezření a zneužívání. Je k dispozici i všem obětem z minulosti, pokud chtějí znovu navázat kontakt s řádem nebo se školou. Paní Raueová je oprávněna a povinna spojit se s řádem, zprostředkovat obětem komunikaci a spolupracovat při vzájemné konfrontaci. Veškeré informace, jež jí budou poskytnuty, smí předat jiné osobě pouze s výslovným svolením oběti.

Respektuji samozřejmě, jestliže se postižení na základě své zkušenosti rozhodli styky s řádem a s katolickou církví přerušit. Na druhé straně bych chtěl ujistit všechny, kdo mají v úmyslu se školou a řádem kontakt znovu navázat, že jsme tomu otevřeni. Mohou se obrátit na paní Raueovou, ale přirozeně také na kohokoli, kdo je ve spojení se školou nebo s řádem a k němuž mají důvěru. Provinciál jezuitského řádu v Německu informoval už před nějakou dobou, že k případům zneužívání mladistvých obou pohlaví jednotlivými jezuity v minulosti nepochybně docházelo. Jeho sdělení se spolubratrů velmi dotklo. Naší reakcí ovšem nemůže být pouze stud a šok, způsobený závažností jednotlivých případů a jejich dosud známým počtem. Naším úkolem je nezavírat před problémem oči, neboť tím bychom se stávali spoluviníky. Začíná to už ve chvíli, když prohlásíme, že o věci nechceme nic vědět, přestože cítíme, že bychom jí vlastně měli věnovat velkou pozornost. To je výzva jednak k osobní občanské odvaze, jednak ke kontrole struktur v institucích. Vnucuje se totiž otázka, které struktury na školách, v práci s mládeží i v katolické církvi napomáhají tomu, že ke zneužívání dochází, a jak je možné, že je de facto zakrýváno. Tady narážíme na problémy, jako jsou chybějící struktury pro podávání stížností, nedostatečná ochrana důvěry, přestupky v oblasti pedagogiky a pastorace, neschopnost sebekritiky, tabuizace a obsese v církevní sexuální pedagogice, využívání moci, závislost ve vztazích. Na tato témata jsme v našem řádu i ve škole v posledních letech zaměřili a budeme se jimi zabývat i nadále. V této souvislosti děkuji obětem, které měly odvahu promluvit a celou problematiku otevřít. Prokázaly tím službu škole i řádu.

Můj dopis má vyjádřit postoj školy a přispět k tomu, aby bylo mlčení prolomeno a postižení jednotlivci a ročníky mohli spolu hovořit. Hluboce otřesen a zahanben se tímto ještě jednou všem obětem zneužívání ze strany jezuitů na Canisiově gymnáziu omlouvám.

Přeložila Helena Medková