Jste zde

Návštěva papeže Františka na Slovensku

V době návštěvy papeže na Slovensku 12.-15. 9. 2021 jsem byl na intenzívním kurzu se studenty a neměl jsem kapacitu návštěvu sledovat. Až zpětně jsem shlédl tři přímé přenosy České televize – přivítání prezidentkou Čaputovou1 před prezidentským palácem v Bratislavě, návštěvu vyloučené rómské lokality Luník IX2 v Košicích a závěrečnou bohoslužbu3 v Šaštíně. Můj pohled je tedy omezený, jedná se spíše o dojmy než o vyčerpávající hodnocení. Uvítací projev Zuzany Čaputové byl vynikající – vzpomínala na důrazy papeže Františka – spolupráci, lidství - ne konfrontaci, pokoru a milosrdenství, kterými je možné posouvat zamrzlé vztahy. Hovořila o tématech, o kterých by měli mluvit biskupové a další představitelé církví. Suplovala za ně podobně jako v 90. letech prezident Havel. Mezi posluchači byli členové slovenské vlády vč., podle mého názoru, dvou výborných ministryní Veroniky Remišové a Márie Kolíkové, původně z jedné strany založené prezidentem Kiskou, které stojí bohužel proti sobě. Myslel jsem na ně, aby slova prezidentky často odkazující na papeže a tím na evangelium, nevyzněla naprázdno, ale iniciovala pokus se smířit.

Z výborné odpovědi papeže mě nejvíce oslovila jeho „eucharistická“ témata. Vyšel z toho, že byl přivítán chlebem a solí. Chlebem jako znamením toho, co pro život potřebujeme, který nemáme hromadit, ale lámat, dělit se o něj. Lámání znamená ztrátu, zmar, ale současně zisk pro nás všechny. Vy jste sůl země, připomněl papež. Sůl dává chuť, dává zakusit solidaritu. Aby solila, se ale musí rozpustit…

Setkání s Romy proběhlo v kulisách vybydlených paneláků sídliště Luník IX v Košicích. Práci salesiánů v této lokalitě představil Peter Bešenyei SDB, delegát pro pastoraci Rómů. Práce to není jednoduchá. Přesto se mohl nějakými úspěchy pochlubit. Před papežem svědčili Rómové Ján Hero a Nikola Harakályová a manželem a dětmi. Papež byl jako ryba ve vodě, samý úsměv. Ve svém vystoupení příběhy všech, kteří mluvili, zmínil. Odmítal předsudky vůči skupinám obyvatel. Varoval před zaběhanými modely jejich hodnocení. Děkoval všem, kteří se na práci s lidmi na okraji podílejí a často jsou nepochopeni, a to i v církvi. Zmínil i utečence a vězně. Sledoval jsem i rozhovor s Jozefem Červeňem, který práci salesiánů na Luníku IX nastartoval, i s Peterem Veselským, který vede čtyřčlennou komunitu dnes. Stojí oběma nohama na zemi, jsou si vědomi svých limitů. Klobouk dolů, bratři salesiáni!

Při závěrečné bohoslužbě byl papež viditelně unaven. Pompézní rituál mu zřejmě příliš neimponuje. Úsměv se objevil jen při osobním kontaktu s těmi, kteří přinesli chléb a víno a na závěr při rozloučení s arcibiskupem Zvolenským. Zvolenský se choval přiměřeně, skromně i když doprovázel papeže na papamobilu. Vzpomněl jsem si na ostudu, kterou před lety dělal arcibiskup Sokol při návštěvě Jana Pavla II., kdy nebylo jasné, kdo je ve středu pozornosti, zda papež či Sokol.

Sám mám při papežských liturgiích problém s dominantní rolí papežských ceremoniářů. Více by jim slušelo, kdyby byli méně viditelní a asistenci by svěřili odstrčeným jáhnům. Ceremoniáři sedí jak pašové vedle papeže, zatímco např. lektoři a kantorka stáli v řadě před ambonem, i když naslouchali. Nerozuměl jsem zacházení s evangeliářem, který symbolizuje přítomnost Krista ve Slově. Po přečtení evangelia a políbení papežem nebyl umístěn na ambon, či stůl Páně, ale odnesen někam do zákulisí…

Papež hovořil kriticky k přítomným biskupům. Doslova řekl: „Když se zastaví biskupové, nechají onemocnět lid boží...“ Když hovořil o tom, že Slovensko potřebuje proroky, potřebuje dialog se společností, tak se podíval na Róberta Bezáka, který stál mezi ostatními biskupy nejblíže oltáře.

Zajímalo mne, jak bude vypadat pozdrav pokoje mezi Bezákem a účastníky zločinného spolčení, kteří jej odstavili. Pozdrav pokoje se však nekonal - z důvodu Covidu, pochopitelně... Ze svědectví jednoho z účastníků vím, že arcibiskup Bezák hned po skončení liturgie ze sakristie odešel.

Pokusil jsem si odpovědět na zásadní otázku, kdo byl architektem papežovy návštěvy. Na tom, že se vůbec uskutečnila, že byl papež vstřícný k arcibiskupu Bezákovi, mají zřejmě rozhodující vliv prezidenti Kiska a Čaputová. Kdo ale připravoval návštěvu ze strany církve, kdo vymýšlel program, kdo psal předlohy papežových projevů? Kdo řekl papežovi, že vůbec nějaký Luník existuje, aby si mohl přát jej navštívit. Ti, kteří se podíleli na sesazení Róberta Bezáka, to asi nebudou (jsou to prešovský řeckokatolický arcibiskup Babjak – 68 let, košický římskokatolický arcibiskup Bober – 71 let, žilinský římskokatolický biskup Galis – 71 let, nitranský římskokatolický biskup Judák – 64 let, trnavský římskokatolický arcibiskup Orosch – 68 let, vojenský ordinář Rábek - 72 let, bratislavský řeckokatolický biskup Rusnák – 71 let, bratislavský římskokatolický arcibiskup Zvolenský – 63 let). Nejpravděpodobnější mi připadá nově jmenovaný košický řeckokatolický arcibiskup Cyril Vasil. Je jezuita, byl donedávna sekretářem Kongregace pro východní církve, Košičan od narození, je vzdělaný, mluví srozumitelně.4 Pod jeho vedením by se slovenská církev mohla posunout k lepšímu. Nebude to mít ale jednoduché. Určitým signálem obratu bude, pokud v příští konzistoři dostane kardinálský klobouk. Osm biskupů podílejících se na sesazení arcibiskupa Bezáka zřejmě doslouží do 75 let, pokud nebudou nuceni rezignovat kvůli krytí zneužívání mládeže kněžími.

4 na webu je řada jeho promluv, doporučuji např. https://www.youtube.com/watch?v=HrBbgeLE_QA – ne se vším se dá souhlasit (např. nejen biskup, ale každý člověk představuje křesťanovi Krista), ale s velkou většinou ano

Komentáře

Slovenští biskupové v tom nejsou sami. Za Bezákovým odvolání by se měl taky stále připomínat podíl českého biskupa Jana Baxanta. Neslyšel na pochybné finanční operace, jen na pomluvy. Taky jsem už zaslechl, že byl k tomu donucen a nabízí se otázka proč?
K rehabilitaci, či k ověření případu mohl taky posloužit jezuita Patrik Kovaľ, který byl blízkým Bezákovým spolupracovníkem. Na SK se stal taky nežádoucí. Odjel do It, kde dělá sekretáře italskému biskupovi. Právě on mi říkal, jak volal svému bývalému spolužákovi - Zvolenskému a ptal se ho: "Co na vás ten Sokol ví?" Odpovědí bylo: "Na ostatní nevím..." Vydírání je něco zcela normálního v církevních kruzích?
Aby někdo dostal funkci, tak se musí na něj něco vědět, aby byl vydíratelný?
Od Velké Moravy víme, když je někdo rehabilitován, že se má vrátit na svůj post a viníci nepodložených obvinění potrestáni. Jsme pořád jen na začátku...