Jste zde

Papež Benedikt portrétuje Ježíše

Pontifex píše proti historicko-kritické biblické exegezi

Kdo je Ježíš z Nazareta? Je to jen člověk? Je to Boží Syn? Tyto otázky se dotýkají kořenů křesťanské víry. Historicko-kritický rozum a víra nejsou v rozporu, říká Benedikt XVI. Pořad „aspekte" Druhé německé televize (ZDF) hovořil 16. 4. s Hermannem Häringem, emeritním profesorem dogmatické teologie, o nové, rozporně přijímané papežově knize.

Všichni mu leží u nohou. Papež je oslavován jako nějaká hvězda popu, protože zvedá hlas proti dnešní „diktatuře libovolnosti". Benedikt XVI. slibuje v nejistých časech oporu a orientaci.

Ježíšova dvojí přirozenost

A teď daroval světu nový ukazatel cesty: svoji dlouho očekávanou Ježíšovu biografii, o které se už předem mluvilo jako o senzaci. Ústřední výpověď knihy zní: Ježíš byl člověk - historický Ježíš existoval - a byl zároveň Bohem. Papež trvá bezvýhradně na dogmatu o dvojí Ježíšově přirozenosti. Avšak Benedikt se obává, že mnozí křesťané již tuto víru nesdílejí a v Ježíši vidí jen mimořádného člověka. Velké nebezpečí pro víru.

A proč tomu tak je? Je to vina teologů, píše Benedikt, přesněji vina „historicko-kritického bádání". Tato metoda výkladu bible podle papeže rozmlžila božskou přirozenost Ježíšovu, takže „postava Ježíše je stále méně zřetelná, její obrysy se stále více ztrácejí".

Zbožštěn teprve na koncilech

Na to reaguje jeden z napadených teologů, Hermann Häring. Tento emeritní profesor dogmatické teologie namítá, že teprve velké koncily konané několik století po Ježíšově smrti ho prohlásily za Boha: „Byla to shromáždění všech biskupů tehdejšího státního území Římsko-byzantské říše. Ti přijímali usnesení a po dlouhých diskuzích řekli: Takto budeme mluvit o Ježíši."

Kritické biblické bádání se snaží zjistit studiem pramenů, co můžeme o Ježíši vědět s jistotou. Jisté je jedno: Za svého života nebyl Ježíš uctíván jako Bůh. Ale o tom papež ve své knize nechce vědět. Do evangelií promítá představy koncipované dodatečně.

Ohlazený obraz Ježíše

Hermann Häring: „Jenomže on svým pojetím naznačuje, že celá tato víra v Boho-člověka je obsažena už v Novém zákoně. Zatímco historicko-kritická exegeze zde naléhavě varuje: Opatrně, tak daleko ještě nejsme. Podle běžných známých výroků Nového zákona Ježíš právě není Bůh, nýbrž Syn Boží. Syn Boží se totiž říkalo také prorokům, i králům."

Papež používá historické bádání, pokud odpovídá jeho dogmatu. Ignoruje je, pokud mu odporuje. Jde mu především o to, ospravedlnit římskou církev a úřad papeže. I když se jeho kniha vyznačuje podmanivou jasností a hlubokou religiozitou - obraz Ježíše je především ohlazený, harmonický a velmi niterný. Neukazuje trhliny ani nesrovnalosti. A už vůbec není Ježíš z pohledu papeže rebel, který protestuje proti pohoršující nespravedlnosti světa.

Teologicky viděno krok zpět  

Hermann Häring. „Jenže problém je, že obraz Ježíše jím vykreslený je tak zaokrouhlený a tak harmonický, že se ptáme: Cožpak Ježíš také neprošel vývojem, během něhož byl někdy i rozlícený a pochyboval i o svém obraze Boha?"

Teologicky viděno znamená Ratzingerova kniha o Ježíši krok zpět. Propadá se před stav současného biblického bádání. No a - dalo by se říct. Jenže papež používá svoji moc, aby proti odlišným obrazům Ježíše bojoval. Právě teď Řím veřejně pokáral latinskoamerického teologa osvobození Jona Sobrina za to, že nedostatečně zdůrazňuje Ježíšovu božskou podstatu.

Odmluva se netrpí

Je to zvláštní: Jako Joseph Ratzinger vyzývá autor knihy ke kritickým námitkám. Jako papež Benedikt nestrpí odmluvu. Ale k čemu je diskuze, která připouští jen dogma?

Přeložila Helena Medková

Komentáře

To, ze po francuzskej revolucii je opozicia voci kat. cirkvi (hlavne voci jej monolitickej klerikalnej strukture, ktora bola podla mna, v sulade s nazormi velkych teologov ako Chenu, Congar, Rahner, de Lubac a dalsich, do zancnej miery legitimna), intenzivnejsia, je sice pravda, myslim si vsak, ze je prave tak fanaticke oznacovat proces sekularizacie za "organizovanu likvidaciu krestanstva". Ked obdobie, v ktorom sa proklamuje sloboda svedomia, vierovyznania, svetonazoru a prejavu, co su hodnoty, ktore by mali byt pre krestanstvo samozrejme (a ktore mimochodom hajili v poslednom polstoroci aj papezi kat. cirkvi, napr. aj J.P.II, ktory vsak slobodu prejavu vo vnutri cirkvi predsa len az tak nepripustal) oznacujete ako obdobie "organizovanej likvidacie krestanstva", tak sa Vas naozaj pytam, ci prave tato Vasa vypoved nezavana istou davkou fanatizmu. A tiez by stala za zamyslenie otazka, ci tradicionalizmus, ktory podla vsetkeho obhajujete nie je viac fanaticky ako modernizmus, pretoze podla religionistickych studii prave tradicionalisticke prudy v roznych krest. denominanciach vykazuju omnoho viac prvkov fundamentalizmu a fanatizmu. V sulade s mnohymi prednymi sucasnymi teologmi som presvedceny, ze sekularizacia krestanstvu neuskodila ani ho neolupila o moznosti posobenia, ale ho vniesla do novej periody postmoderny, kde sa moze krestanstvo a tym aj kat. cirkev, nanovo a inym sposobom realizovat, byt solou zeme, korenim sveta a na tento svet velmi intenzivne a pozitivne posobit. Je to len na nej a teda na nas krestanoch. Myslim vsak, ze taketo vycitave vypovede na adresu modernizmu a modernej spolocnosti na kredibilite krestanstva a cirkví velmi nepridaju.
Ad SZ: neviem co mate namysli, ale to, ze Augustinus ako prvy ospravedlnil nabozensku perzekuciu velkeho rozsahu (odporucam si precitat podnetny clanok od Jana Konzala http://www.konzerva.com/phprs/view.php?nazevclanku=jan-konzal-u-mari&cis...) vo vnutri krestanstva je fakt (s odhliadnutim k tomu, ze k menej-pocetnym perzekuciam doslo uz aj predtym, 1x r. 385 - Priscillianus a jeho druhovia). A ak sa odvolavate na nejake historicke fakty, tak odporucam siahnut predtym po nejakych serioznych priruckach cirkevnych dejin - napr. od R. Frolicha, ci A. Franzena.

Who's Jesus? That's good question...Tahle otázka mě provázela celej život a hledal jsem na ni odpověď. Nejsem však mladý evangelický bohoslovec, ale pouhý evangelický hippie, který rychle stárne. Takže jsem potřeboval na existenciální otázku rychlou a správnou odpověď. Když se stotožním s pohledem Šimona Petra na Ježíše (z Matouše 16,16) nebo s pohledem Tomáše, upřímného židovského skeptika (z Jana 20,28)- vidím očima víry víc než židovského nekonformního rabbiho. Vidím a slyším Mesiáše Izraele. To slovo má svou váhu - váhu našeho hledání, váhu Boží odpovědi. Pro žida i pro pohana. Pro postmoderního člověka na začátku 21. století to může znamenat třeba jen pojem ze skript. Možná, že postmodernímu člověku schází upřímné "hledačské srdce".
...a nebo zkusit číst zase Bartha, který leží zaprášený kdesi vzadu v knihovně. :-)

Je dojemné vidět stárnoucího hippie zažívajícího téměř již oželenou konverzi. Sloup prachu dogmatiky zvířený naléhavou existenciální výzvou nemůže neukázat ke Kristu!

Čítať znovu Bartha sa určite oplatí. Ale bola by určite zaujímavá odpoveď na otázku, kto má ku Barthovym názorom bližšie - Ratzinger alebo Häring? Ja si netrúfnem odpovedať.
ad non-konformný rabbi: tým Ježiš určite bol, ale Häring nepoprel, že to je všetko. Akurát tvrdí, že za jeho života ho za Boha nepovažovali. To vyznanie prišlo predsa až po jeho smrti a vzkriesení (Tomáš z J 20,28). To by snad predsa nemuselo byť až také nezmyselné tvrdenie...

Haring má pravdu.
Co ale s tím, když je papež konzerva. Najmenuje kardinály zase konzervy a další papež bude zase konzerva. Co s tím dělat?

myslel jsem, že Haring už umřel, zatím jsem jen z vašeho hloupého článku zjistil, že přešel na pozice protestantů. Jestli on nebude problém v tom, že papež zůstal katolíkem. Mimochodem: jak mohl Ježíš-ne-Bůh vykoupit svou smrtí člověka? No, právě, nijak. Odmítnutí katolického pojetí milosti a svátostí, to je Lutherův začátek. Odmítnutí spojení dvou přirozeností v Kristu bude nejspíš důsledek (tak alespoň někteří katoličtí teologové). Napsal jsem to stručně, bez podpisu, nechci se už tím nikdy zabývat. Nemám rád falešné intelektuálství a "ekumenické" trpitelství časopisu Getsemany. Snad by bylo užitečnější něco dělat nebo se modlit a ne blbě mudrovat nad 500 let starým bojem s protestanty.

Myslim, ze by ste si mali precitat Karla Bartha, Emila Brunnera, Oscara Cullmanna ci dalsich protestantov a potom hovorit o odmietnuti spojenia dvoch prirodzenosti. Toto odmietnutie urcite nema svoj pociatok u Luthera, ale je tak stare ako krestanstvo samo - minimalne napr. doketizmus, adopcianizmus, arianizmus apod. Myslim, ze Vase obvinenia na adresu protestantov su nemiestne. Zial asi Vam ekumena s protestantmi nie je pochuti.

Obavam se, ze prestoze protestantska teologie formalne zachovava chrisrologickou nauku o dvou prirozenostech, fakticky je dnes hlavni proud liberalniho protestantismu na pozicich arianismu ci spise jeste ponekud radikalnejsich.

Prirozene se to netyka evangelikalu, letnicnich a dalsich fundamentalistictejsich proudu v protestantismu.

Bohužel si asi pletete Hermanna Häringa (autora článku) s Bernhardem Häringem, slavným morálním teologem (+1998).

Stránky