Jste zde

257 - únor 2014

autor: 

Obrana před kastrací

Velký teolog 3. století, Órigenés z Alexandrie, se podle Eusébiových Církevních dějin sám vykastroval. Jednak prý tak pochopil Ježíšovo slovo o těch, „kteří se sami stali eunuchy pro království nebeské“, a jednak tím radikálně a jednou provždy chtěl vyřešit i potíže, které mohly nastat, když coby mladý muž zasvěcoval v katechetické škole do křesťanství ženy. Miroslav Zvelebil v hlavním článku tohoto čísla Órigenův čin analyzuje a hlavně klade otázky.

Órigenova sebekastrace totiž není jen izolovaný čin radikála. Sám Eusébius ji nepřímo zasazuje do kontextu askeze, umrtvování. Órigenés byl přehorlivý nejen v askezi pohlavní, ale i v dalších typech odříkání: spal na holé zemi, dobrovolně trpěl hlady, nevlastnil nic kromě nejnutnějších věcí. Ve své době i později v tom měl mnoho souputníků. Ježíš chodil po hostinách a židovské postní předpisy nebral fundamentalisticky – ale někteří jeho následovníci brzy překročili míru danou židovstvím. Jistě, hlavní směr křesťanské askeze nikdy nebyl ritualistický, nešlo mu o dodržování postních předpisů, nýbrž charismatický, odříkáním světu chtěl přitakat božímu království. Ale přesto: kde je ještě odříkání křesťanské a kristovské a kde již začíná pohrdání božím darem života a zdraví?

Kromě toho Órigenés kastrací hodnotí lidskou sexualitu: radikálně ji odmítá. Órigenés zjevně překročil hranice učení svého náboženství, přesto svým činem poukázal na teoretické i praktické obtíže, které se sexualitou měla církev jeho dní a které má i církev dnešní. Křesťanství sice pohlavnost přijímá jako boží dar a žehná manželství, celkově jako by však bylo raději, kdyby tento dar byl udělován v co nejmenší míře a držen někde stranou hlavního dění, aby nemohl rušit. Mnišská terminologie „čistoty“ ve smyslu panictví přímo naznačuje, že opak panictví je jaksi špinavý. Sexualita vyhozená dveřmi vrací se pak oknem a nepěkně si s „čistými“ zahrává, jak o tom svědčí třeba komická posedlost katolické církve kondomy i méně komické skandály kolem zneužívání mládeže duchovními. Dokážeme se v tomto bodě vrátit před Órigena, před celibátní předpisy, před morálku patriarchátu?

My nyní žijeme v době, která sexualitu oceňuje a často až modloslužebnicky oslavuje. Domnívám se, že sex je tak populární i proto, že se jej podařilo „vykastrovat“: odlehčit, vymanit z dlouhodobých sociálních vazeb, zbavit vazby k plození dětí, často i oddělit od milenecké lásky. Moderní takzvaný „rekreační sex“ je v jistém paradoxním smyslu órigenovské řešení. Právě proto je tak neúčinné, když křesťané chtějí proti němu bojovat stejně „órigenovsky“, ale s mnohem menší dávkou potěšení: odmítáním sexu, jeho vytěsněním, systémem zákazů. Co je podle mého názoru naopak potřeba, je přijetí sexuality a její obrana před kastrací, léčení její neplodnosti. Neznamená to bojovat proti rozkoši, ale přidat radost. Neznamená to kárat prostitutky, ale projevovat lásku. Neznamená to bojovat proti kondomům, ale chválit rodičovství a pomáhat rodinám. Neznamená to kázat milencům o předmanželském sexu, ale dodat víno na jejich svatbu, jako to učinil Ježíš v Káni.

Komentáře

Napadá mně několik komentářů. Nevím, jestli mám pravdu, ale snad v něčem ano.
1) Autor píše, že: "Sexualita vyhozená dveřmi vrací se pak oknem a nepěkně si s „čistými“ zahrává..." Jenomže - co když sexualitu vyhodíme dveřmi a ona se pak už nevrátí? Není to ten nejhorší, fatálně špatný výsledek?
2) Mně osobně také velmi vadí, když se absence sexuality nazývá čistotou. To pak implikuje, že přítomnost sexu je nečistá - a to je nesmysl (nejen, ale také) proto, že sex je jaksi podmínkou rodičovství, což je jedna z největších hodnot, které máme a které bychom měli bránit zuby nehty.
3) "Křesťanství sice pohlavnost přijímá jako boží dar..." Podle mého názoru katolická nauka tento dar podává jako dar, který především omezuje obdarovaného. Asi jako kdyby rodič dal v deseti letech dítěti nádherné kolo, postavil mu ho k posteli a řekl: "Na tomto kole můžeš jezdit, až se oženíš. Do té doby se ho nesmíš ani dotknout, ani na něm jezdit, ani si o kolech číst. A po svatbě na něm smíš jezdit jen pomalu, krokem a jen po některých silnicích. Pokud cokoliv z toho porušíš, budu tě mít stále rád, ale zarmoutíš mě tím. A važ si tohoto krásného daru a miluj mě za to, že jsem ti ho dal!" Takové dítě prožije život ve stresu a ve výčitkách z toho, že na kole tajně jezdí. Nevěřím, že se Bůh chová jako takovýto rodič - proto si nemyslím, že je učení církve v oblasti sexuality správné (teď mám na mysli hlavně předmanželský sex, příp. onanii). Představuji si Boha jako rodiče, který člověka nechá, aby se na kole naučil jezdit, a pak ho nechá jezdit způsobem přiměřeným jeho věku nejprve po zahradě, pak kolem domu, pak po silnici. A velký závazek člověka je, aby na kole jezdil opatrně a nikoho (ani sebe) nezranil.