Jste zde

Promoční poděkování

Vaše magnificence, vážený pane prorektore, spectabilis, vážený pane děkane, honorabilis, vážený pane promotore, vážení členové profesorského sboru, milí rodiče, přátelé a hosté.

Při naší dnešní promoci zazněl také náš slavnostní slib. Slova této starobylé univerzitní sponze jako by se do dnešní doby ani nehodila, a to nejen svou vznešenou latinou. Mluví o tom, že znalosti, jichž jsme nabyli, máme užívat ne pouze pro svůj vlastní prospěch a zisk, ani v honbě za uznáním a věhlasem, ale ve službě - ve službě pravdě. Jako studenti teologické fakulty dobře známe onu otázku z pašijového příběhu - „A co to vlastně je, ta pravda?" a víme také, že ve službě nejrůznějším „pravdám" bylo již napácháno mnoho zla. Myslím však, že právě jako absolventi bakalářských oborů evangelické teologické fakulty můžeme dát odpověď na otázku, jaká je tedy pravda, již jsme se zavázali šířit.

Někteří z nás absolvovali studijní obor „Pastorační a sociální práce" (realizovaný ve spolupráci s vyšší odbornou školou Jabok a vyšší odbornou školou Evangelikální teologický seminář). Úkolem těchto z nás by mělo být vnášet do oblasti výchovy, vzdělávání a sociální práce a jejích institucí hlubší rozměr mezilidských vztahů - vzájemné naslouchání, citlivost, pomoc a porozumění. Měli bychom vždy hájit důstojnost každého člověka a nezastupitelnost jeho vztahové stránky - tedy hodnoty, jež jsou vpravdě křesťanské.

Druzí z nás, k nimž patřím i já, jsme absolventy oboru „Teologie křesťanských tradic" (ve spolupráci s občanským sdružením Institut ekumenických studií). V průběhu našeho studia jsme se setkali s pluralitou tradic - způsobů předávání křesťanských hodnot a svědectví o těchto hodnotách. Přesvědčili jsme se o tom, že věrnost vlastní tradici se nevylučuje s otevřeností pro tradice jiné a schopností nechat se jimi obohacovat a vstupovat do skutečného dialogu s nimi. Zvláště dnes, kdy sílí na jedné straně lhostejnost a na druhé fanatismus a sektářství ve všech svých podobách, je tato otevřená věrnost tradici přínosem nejen pro křesťanské církve samy, ale pro celou společnost. Věřím, že pro nás, absolventy obou bakalářských oborů evangelické teologické fakulty, nejsou a nezůstanou slova o službě pravdě pouhou frází či odtažitou, životu vzdálenou abstrakcí.

Dovolte mi na tomto místě vyjádřit náš dík všem těm, kteří nás během studia provázeli a pomáhali nám. Především našim rodičům, našim prvním průvodcům na cestě životem, děkujeme za všechno, co jsme od nich dostali a dostáváme - za jejich podporu, důvěru a lásku. Děkujeme také za porozumění a trpělivost našim životním partnerům, sourozencům, příbuzným a přátelům. Jejich blízkost pro nás vždy znamenala velmi mnoho.

Zvláštní dík pak patří našim učitelům, kteří nám předávali nejen své znalosti a mnohdy hluboký vztah ke svému oboru, ale často i příklad života. Děkujeme jim za to, že nám dali zakusit universitas jako skutečnou pospolitost, spojenou sjednocujícím posláním.

V slavnostním slibu absolventů Univerzity Karlovy je řeč nejen o pravdě, ale také o světle - „světle pravdy, v němž je blaho lidského rodu". Dovolte mi, abych tuto děkovnou řeč zakončil jedním z Ježíšových podobenství. Najdeme je v Matoušově evangeliu: „A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě." (Mt 5, 15)

Naše vzdělání, vědomosti, jichž jsme nabyli, i my sami můžeme být pro „všechny v domě" - pro celou lidskou pospolitost v mnohém užiteční. Neskrývejme se tedy z pohodlnosti pod kbelík či jinou nádobu a buďme připraveni druhým posvítit či alespoň přisvítit všude tam, kde bude potřeba.

Předneseno 4. prosince 2006 ve Velké aule Karolina během promoce 8 studentů bakalářského studijního oboru Teologie křesťanských tradic na Univerzitě Karlově v Praze - Evangelické teologické fakultě. Diplomy převzaly studentky a studenti: Eliška Boubínová (roz. Salajková), Ivana Macháčková, Lenka Martelliová, Barbora Mráčková, Petr Chytil, Vojtěch Knězů, Svatopluk Nevrkla a Filip Outrata.