181 - březen 2007

Silvestr II.

Silvestr II. (Gerbert z Aurillaku)

Gerbert se narodil kolem roku 940 v Auvergne v Akvitánii. Byl vychován v klášteře sv. Geralda v Aurillaku, kde získal základní vzdělání (tzv. trivium, tj. gramatika, rétorika a dialektika). Patřil k nejlepším studentům, proto byl opatem poslán do Katalánska. Zde se v katedrální škole ve Vichu a v opatství Ripoll věnoval dalšímu studiu (tzv. quadrivium, tj. hudba, geometrie, aritmetika a astronomie).

Vzhledem k blízkosti cordóbského chalifátu zde v letech 967-970 mohl proniknout do děl arabských učenců, jejichž znalosti v uvedených oborech dalece přesahovaly tehdejší vědomosti na křesťanském Západě. Později byl pro své znalosti a používání vlastnoručně vyrobených pomůcek při výuce (např. počítadla, při kterém jako jeden z prvních užil arabských číslic) podezříván z magie nebo ze spolčení s ďáblem.

V roce 970 doprovázel biskupa z Vichy do Říma. Jeho učenost nadchla papeže Jana XIII. natolik, že jej poslal k císaři Otovi I. jako vychovatele pro jeho syna. V roce 972 opustil dvůr, aby mohl dále studovat na katedrální škole v Remeši, kde se brzy stal učitelem a sekretářem arcibiskupa Adalbera. V roce 980 jej Ota II. jmenoval opatem v klášteře sv. Kolumbána v italském Bobbiu, který měl jednu z největších knihoven v západní Evropě. Při snaze o obnovu opatství se dostal do opozice vůči místním aristokratům a po smrti svého ochránce císaře Oty II. musel klášter opustit (983).

Vrátil se do Remeše, kde se spolu se svým arcibiskupem zapojil do vysoké politiky, kterou zmítal nejprve spor o poručnictví nad teprve tříletým nástupcem císaře a poté spory o nástupnictví v západofranské říši. Z politických důvodů nejmenoval západofranský král Hugo Kapet (987-996) v roce 989 nástupcem zesnulého arcibiskupa Adalbera jeho nejbližšího spolupracovníka Gerberta. Teprve poté, co nový arcibiskup Arnulf přešel do opozice vůči králi, byl roku 991 místní synodou sesazen a novým remešským arcibiskupem byl jmenován Gerbert. Toto rozhodnutí narazilo na odpor reformních mnichů v čele s Abbem z Fleury (940/945-1004) i na nesouhlas německého episkopátu a papeže Jana XV. Rozhořel se několikaletý spor, v němž se diskutovalo také o papežské pravomoci při usta­novování biskupů, kterou Gerbert ostře kritizoval. Spor byl v podstatě ukončen jeho odchodem na dvůr císaře Oty III. v roce 997.

Na sedmnáctiletého císaře silně zapůsobila jeho učenost. V roce 998 jej na císařovu žádost jmenoval papež Řehoř V. arcibiskupem v Ravenně a o rok později byl císařem vybrán jako Řehořův nástupce na papežském stolci.

Gerbert přijal jméno Silvestr II., čímž odkazoval na Silvestra I. a jeho spolupráci s císařem Konstantinem ve 4. století. Spolu s císařem Otou III. (+1002) usiloval o sjednocení křesťanského světa a obnovu římské říše. V rámci církve se snažil o prosazení reformních požadavků na odstranění simonismu a nepotismu, na prosazení celibátu a svobodnou volbu opata mnichy. Ani v papežském úřadě jej neopustil zájem o vědu a v lateránském paláci zřídil hvězdárnu; jeho nevědomí současníci ji však považovali za ďáblovo dílo. Jeho vědomosti i politické plány, sdílené spolu s císařem, dalece předběhly svoji doby. Silvestr II. zemřel 12. května 1003.

Zachovalo se několik jeho matematických spisů. Zachovaná korespondence (více než 200 dopisů) vyniká nejen literárně, ale je důležitým historickým pramenem.

Martin Vaňáč