Jste zde

Zpráva o 6. zasedání mezinárodního římskokatolicko-starokatolického dialogu IRAD 24.-27. 9. 2006 ve Würzburgu

Práce na konsensním dokumentu pokračuje dobře. Pracovní atmosféra mezi oběma delega-cemi je mimořádně otevřená, sourozenecká a konstruktivní. Je tu naděje, že dokument konsensu, na kterém se pracuje, bude obsahově bohatší než „Züricher Nota". Pomýšlí se na společenství církevních společenství (communio communionum ecclesiarum) s cílem viditelné jednoty obou církevních společenství.

To by pro UU znamenalo, že jako církevní společenství s vlastními liturgickými a kanonickými strukturami a se svými ekumenickými závazky, do kterých vešla na základě poznaných shod v podstatě apoštolské víry s jinými církvemi (srv. Bonnskou dohodu z roku 1931; pravoslavně-starokatolický dialog 1975-1987), v nich zůstane, avšak vstoupí do společenství s papežem jako působivým znamením univerzálního společenství místních církví. To by neznamenalo, že by viditelná jednota byla postavena na modelu  unijních církví s Římem. Zvažuje se společenství samostatných církevních společenství UU na jedné straně, římskokatolické církve na straně druhé. Od UU by se očekávalo: uznat papeže jako primus inter pares, jako byl takto považován ve staré církvi. Bylo by třeba přemýšlet, jak by se taková viditelná jednota projevovala prakticky. To jsou nejprve cíle komise dialogu, který ještě nevyzrál. Překážky k překonání by byly: Přijetí sekretariátem pro jednotu křesťanů, následující recepce v místních biskupských konferencích římskokatolické církve, jakož i recepce ve starokatolických církvích a ze strany IBK.

Diskutovány byly také církevně právní nutnosti ke zrušení exkomunikace přestoupivších římskokatolických křesťanů do starokatolických církví a přestoupivších římskokatolicky ordinovaných kněží. Bylo by zapotřebí generální amnestie, která by zahrnovala obě skupiny jmenovaných až do stanoveného dne. Přestupy laiků po amnestii by podle CIC nečinily žádné skutečné problémy. Avšak přestupy vysvěcených kněží by byly možné jenom za ještě nevyjasněných podmínek (předchozí laicizace?). To by v momentální situaci mělo za následek pro některé starokatolické církve stav pastorační nouze a nebylo by to možné přijmout, přinejmenším ze strany Starokatolické církve Rakouska. Viditelná jednota, která by se prokazovala také v eucharistickém společenství, by s jistotou vylučovala předsedání starokatolických kněžek při společných bohoslužbách. Klade se otázka, zda něco takového můžeme přijmout! Na zasedání 6.-9.5.2006 zamýšlená hermeneutika „diferencovaného konsensu" byla prof. Urbanem a prof. von Archem přivedena do konečného znění, které je k dispozici v následujícím znění:

Na cestě k plnému církevnímu společenství: Metodologicky byly zjištěné dalekosáhlé shody v chápání a vyznání tradované katolické víry  zpracovány podle novějších zásad ekumenické hermeneutiky. Z toho vyplývá poznání, že usilovaná jednota ve víře neznamená uniformitu, nýbrž mnohoznačnost, ve které vedle zásadních shod ještě zůstávající rozdíly nemající žádnou církve dělící sílu. V tomto smyslu je dialog nikoli konsensem nauky ve formě naprosto se kryjící jednosti, nýbrž diferencovaný konsensus dvou navzájem se odlišujících součástí, který obsahuje: (1) Jasnou výpověď o dosažené shodě v zásadním a podstatném v doposud sporném učení. (2) Prohlášení, že a proč zřetelně jmenované rozdíly mohou platit za přípustné a shodu v zásadním a podstatném nečiní pochybnou. Tato metoda „diferencovaného konsensu" se prokázala být v novějších mezi­církevních dialozích plodnou, avšak pouze tam, kde je nesena hermeneutikou vzájemné důvěry. Ta se projevuje metodologicky tak, že každou nedůvěru týkající se chápání jednoty je třeba odstranit, aby si partneři navzájem věnovali důvěru a aby obě strany sjednocení opravdu chtěly. 6.-9. 5. 2007 bude IRAD hostem u nás. Místem zasedání bude pravděpodobně Bonn. Tam budou obě výše uvedené myšlenky dále rozvíjeny. Bylo by důležité, aby si starokatoličtí delegáti na jednání mohli přinést konkrétní představy IBK.

Martin Eisenbraun, kosekretář, Wals, 23. 1. 2007