Jste zde

Iz 55, 1-9: Bůh jako pouliční vyvolávač

Text Iz 55, 1-9 začíná jako výzva pouličního orientálního vyvolávače, který láká kolemjdoucí, aby se jen tak nezávazně přišli podívat do jeho krámku. V tomto případě nabízí poměrně exkluzivní zboží - víno, mléko, tuk, ale i voda... to vše bylo ne zcela běžnou záležitostí. Zde je to vše navíc nabízeno zdarma. Při představě, že do role onoho pouličního vyvolávače se stylizuje sám Hospodin, nás může nejprve napadnout, zda se takovým způsobem vlastně člověku nepodbízí, zda to není urážlivá role.

Pozvání, které platí všem, i chudým, není na tomto místě Písma ojedinělé. Dovolával se ho ve svých podobenstvích o Božím království i Ježíš (L 14, 16-24 či spíše v radikálnější paralele Mt 22, 2-10). Také na jiných místech evangelia akcentují pohled na eschaton jako na veliké stolování (např. L 13, 26; 22, 28), kde hostitelem bude Bůh sám.

Některé biblické komentáře zasazují proto toto míst do kontextu vztahujícímu se přímo k velikonočním událostem, konkrétně k Večeři Páně. Není to nepřípadná souvislost. Text se mimo dobu postní objevuje jako jedno z biblických čtení velikonoční vigilie, kde má právě zdůraznit Boží pozvání všech bez rozdílu k účasti na tom nejexkluzivnějším, co Bůh může člověku dát, totiž sebe sama.