Přetiskujeme v překladu 2 články z rakouského Kathpressu. O komentář k nim jsme požádali 2 muže, kteří jsou s danou problematikou důkladně seznámeni.

Jacques Berset

Kathpress 9.10.1990

ČSFR: Dilema ženatých kněží

Mezi stovkami tajně svěcených kněží v Československu jsou také tucty ženatých mužů, mezi nimi i biskupů. Jejich případ je nyní přezkoumáván ve Vatikánu. Dlouho se věřilo, že katolická církev v Československu byla za čtyřicet let pronásledování a útlaku rozbita, ba přímo zničena. Tato církev vystoupila sama z hluboké noci. Oficiální církev se držela obstojně, v čele se symbolickou postavou pražského arcibiskupa kardinála Tomáška, který v 91 letech brzy odejde na více než zasloužený odpočinek.

Ve stínu oficiální církve se však již dříve připravovala zcela v tajnosti "výměna stráží"... Mezi stovkami tajně vysvěcených kněží, kteří vystudovali na "mexických fakultách" (církevněprávní výjimky, které se objevily poprvé v buržoazně radikálním Mexiku), jsou tucty ženatých mužů. Někteří z nich přijali dokonce biskupské svěcení. Dali v sázku svobodu svou a svých rodin - a dnes představují problém. Jejich případ je v současné době zkoumán ve Vatikánu. Mezi těmi, kdo jsou povoláni hrát v této konečně svobodné církvi důležitou roli, je Tomáš Halík, sám dříve tajně vysvěcený kněz, který je teprve krátký čas sekretářem oblastní České biskupské konference. Patří k okruhu poradců kardinála Tomáška, a to znamená, že pomáhal při vypracování promluv Jana Pavla II. při příležitosti jeho návštěvy v Československu v dubnu 1990. Má být na seznamu budoucích biskupů země. Pro něj je začlenění ženatých tajných kněží do církve vedlejší otázkou, jejíž význam se nemá přehánět, vzhledem k enormním problémům, před které je dnes církev v ČSFR postavena. Proto mu také záleží na tom, aby popsal celou pestrost,celé bohatství, které tato církev prokázala - církev, která už dnes nemá žádný důvod být "tajnou".

Tajné semináře s Rahnerem, Küngem, Kasperem

V šedých letech útlaku studoval Tomáš Halík tajně teologii v "podzemních" seminářích s profesory teologických fakult kteří byli na odpočinku a organizovali "létající univerzity"... Zahraniční teologové různého zaměření přicházeli jako turisté do Prahy, aby - "jako v nějakém spiknutí" - přednášeli v často se měnících soukromých bytech. Mezi nimi, jak vzpomíná tento český teolog, byly osobnosti jako Karl Rahner v roce 1968, později pak Walter Kasper, Johann Baptist Metz, Hans Küng a Christoph Schönbron. Kvůli bdělosti tajné policie (StB) bylo nutné přijmout určitá bezpečnostní opatření a neshromažďovat se ve velkém počtu.

Wojtyla tajně světil kněze

"Nebyli jsme tak izolováni, jak si vy na Západě myslíte, a pokud jde o teologii, měli jsme možnost poznat různé směry, dostávali jsme také z různých stran knihy," uvádí Halík. Většina těchto tajných seminaristů byli intelektuálové, ale byli mezi nimi také dělníci. Ve skupině Tomáše Halíka byli tajně vysvěceni na kněze ponejvíce v tehdejší NDR: biskupem Aufderbeckem z Erfurtu a současným arcibiskupem z Kolína nad Rýnem, kardinálem Meisnerem, který jako světící biskup, a pak jako biskup v Berlíně, velmi pomohl tajným kněžím v Československu. Polští biskupové, mezi nimi tehdejší krakovský arcibiskup, Karol Wojtyla, pozdější papež Jan Pavel II., světili stejně tak zcela v utajení kněze ze sousední země - v soukromých kaplích, v kruhu několika důvěrných přátel.

Šance pro církev 

Pro sekretáře České biskupské konference znamenají tito tajní kněží šanci pro církev: nejedná se jen o kněze připravené a vysvěcené ke svému úřadu v případě nouze a zvláštních okolností. Jde také o získání zkušenosti výkonu kněžského úřadu v rozdílném způsobu života, než třeba na faře nebo v klášteře. Ve skutečnosti vyžaduje činnost tajného kněze, vykonávaná vedle světského povolání - jaké mají také jiní občané - zvláštní spiritualitu. To může být pro církev, zvláště v sekularizované společnosti, obohacením, míní Dr. Halík. V Československu se mohli tito pracující kněží - pracovali hlavně jako taxikáři, řidiči autobusů, úředníci, umývači oken nebo metaři - podělit o každodenní starosti s lidmi, se kterými se potkávali v konkrétním životě, a být jim nablízku, zatímco oficiální církev se musela omezit na sakristii. Mimo liturgii nemohla rozvíjet ani sociální, ani kulturní aktivitu. K prohlubování jistých náboženských témat však posílali kněží oficiální církve zájemce k tajným kněžím.Tak přijímal často doma Tomáš Halík jako psycholog hledající křesťany, připravoval prvokomunikanty a mnoho jiného.

Tři okruhy podzemní církve

Sekretář České biskupské konference sám neví, kolik bylo tajně vysvěcených kněží a biskupů. Popisuje tři okruhy podzemní církve: První představují kněží, kteří byli vysvěceni oficiálně, avšak ztratili povolení k výkonu svého úřadu, protože se v pastoraci, a zvláště u mládeže, projevili příliš dynamicky. Toto se týkalo více jak stovky kněží. Tito uznaní kněží byli placeni státem a jejich aktivity podléhaly schválení. Byli velmi pečlivě střeženi, pokud nebyli přímo vedeni tajnou policií (která měla dokonce své agenty i v semináři a na teologické fakultě), a museli se omezit na liturgickou aktivitu. Druhý okruh se skládal z kněží (asi sta), kteří byli v padesátých letech ve vězení a po svém propuštění nedostali státní souhlas. Třetí skupina sestávala z těch, kteří přijali kněžské svěcení tajně, v cizině nebo od tajných biskupů v Československu samém. Na začátku, v šedesátých letech, jak tvrdí Halík, se biskup Tomášek stavěl k takovýmto tajným svěcením velmi rezervovaně. Z oficiálních biskupů uděloval taková svěcení pouze litoměřický biskup kardinál Trochta ( † 1974). V letech 1948/1950 začala v Československu doba pronásledování. Aby mohla církev přežít se zdecimovaným klérem, vydal Vatikán - podle Halíka - zvláštní svolení, umožňující každému biskupovi pro případ jeho zatčení vysvětit nového světícího biskupa. Tato svěcení byla brzy odhalena ... zvláště proto,že "byrokraté" ve Vatikánu je museli za každou cenu uvést v papežské ročence! Tito biskupové přišli do pracovních táborů nebo do vězení. Tito tajní biskupové vysvětili jiné biskupy, a to za mimořádně dramatických okolností: papež Pius XII. potvrdil proslulé "mexické fakulty" (analogie k těm,které byly povoleny v čase náboženského pronásledování v Mexiku).

Jsou mnozí tajní kněží tradicionalisty?

Ptáme se, říká Halík, zda tyto "mexické fakulty" byly vždy dobře použity, nebo zda také nebyly zneužity. Na kněze byly vysvěceny tucty ženatých mužů. Mnozí z nich obdrželi svolení, aby byli vysvěceni podle řeckokatolického ritu (uniatští kněží se smějí ženit). "Nikdo tenkrát nevěděl,co se stane," říká Halík, "a šly zvěsti, že všichni kněží budou posláni na Sibiř!" Mnoho kněží bylo ve vězení nebo v koncentračních táborech. Všichni se shodují, že zmíněná svěcení se stala "bona fide", tedy v dobré víře, a ne proto, aby vznikl nový model církve, říká Tomáš Halík, který dotyčné kněze označil obecně jako "spíše konzervativní" - někteří mají totiž blíže k tradicionalistům.

Ženatí kněží k uniatům?

Již nějaký čas se pokoušejí českoslovenští biskupové získat v této věci přehled a žádají o to, aby se dotyční přihlásili na ordinariátu. Část podzemních kněží je po prozkoumání svých akt již integrována do duchovní správy. Vatikán je o tom dobře zpraven. Pokud se ženatých kněží týká, mohou být, jak věří Halík, někteří z nich převedeni do prešovské diecéze pro katolíky byzantského ritu, nebo by mohli působit jako jáhni. Zdá se však, že prešovský řeckokatolický biskup Ján Hirko není z tototo řešení příliš nadšen, zvláště z důvodů rozdílné mentality a kultury.

Naděje na porozumění Říma

"U nás," jak zdůrazňuje Tomáš Halík, "mají lidé jistý smysl pro disciplínu a poslušnost, a tak věřím,že otázka těchto kněží může být vyřešena pokojnou cestou ... Za dobu pronásledování se vyvinul silný smysl pro odpovědnost za jednotu církve." Tomáš Halík také v této ožehavé otázce doufá v porozumění Říma. Je ale toho názoru, že ženatí biskupové by měli ustoupit, a doufá, že ukáží porozumění. Mimořádné okolnosti, které panovaly při tomto svěcení, již prakticky neexistují, a protože dotyční biskupové jsou již většinou pokročilého věku, nemělo by v tomto případě jít o žádný velký problém.

Nepotvrzené pověsti o svěcení žen

Mnozí z těchto tajných biskupů byli podle názoru patera Halíka někdy "příliš entuziastičtí" a světili kněze,kteří postrádali dostačující vzdělání. To byl zvláště případ dnes již zemřelého tajného brněnského biskupa Felixe Davídka, který v padesátých letech - když byl ve vězení - snil o vybudování grandiózní katolické univerzity. Davídek,kterému mnozí pozorovatelé připisovali psychické problémy, prý vysvětil stovky kněží, z nichž mnozí nebyli ani v nejmenším povoláni. Pověsti, že Davídek vysvětil i ženy na kněze nebo jáhenky, se podle Halíka nepotvrdily.

Nasazení agenti StB

Co se neúplného vzdělání těchto kněží týká,není možné tak jednoznačně posoudit, zdůrazňuje Halík, neboť mnoho tajných kněží má nejlepší vzdělání. Komunistická vláda povolila jen dvě teologické fakulty, v Litoměřicích pro Čechy a Moravu, v Bratislavě pro Slovensko, a přísně je kontrolovala. Bývalý režim se nerozpakoval nasadit do semináře své agenty. Tajná policie (StB) využila slabostí mnohých kněží (alkoholismus, finanční potíže nebo problémy sexuální povahy) a manipulovala je ke špiclování oficiálního kléru a seminaristů. Přes tuto souhrnnou skutečnost bude muset církev v Československu hledat cestu smíření, stejně jako s kněžími, kteří v lůně kněžského hnutí "Pacem in terris" spolupracovali s komunistickým režimem.

(přeložil O.B.)

Ženatí kněží v ČSFR nejsou žádným modelem

Sekretář České biskupské konference potvrdil úsilí biskupů a Svatého stolce o "rozumné a kompromisní řešení" problému ženatých mužů,kteří v době pronásledování byli tajně vysvěceni na kněze - v úvahu přichází přijetí "uniatskou" církví nebo nasazení v jáhenské službě. Praha - Štýrský Hradec 18.10.1990 (Kathpress) Sekretář České biskupské konference, pražský duchovní správce vysokoško- láků Dr.Tomáš Halík potvrdil při své poslední návštěvě Štýrského Hradce Kathpressu, že se mezi kněžími tajně vysvěcenými v Československu za doby stalinismu nacházejí také ženatí muži. Co se s nimi má nyní stát, to bude - podle Halíka - v této době českými a slovenskými biskupy, jakož i Svatým stolcem prozkoumáno. Všichni zúčastnění - jak říká - mají zájem na "rozumném a kompromisním řešení" této otázky. Jaké bude, to nemůže být ještě dnes řečeno. "Je mnoho modelů," vysvětlil sekretář České biskupské konference. Jedna možná cesta je - podle Halíkových slov - převzetí těchto ženatých kněží řeckokatolickou církví, ve které jsou - jak je známo - vedle těch,kteří dodržují celibát, také ženatí duchovní. Jinou možnost vidí Halík ve využití dotyčných jako jáhnů v římskokatolické církvi.

Pochybnosti u uniatů

Řeckokatolická církev v Československu, čítající kolem 400 000 věřících a zdomácnělá především na Slovensku, nevidí ovšem v převzetí tajně svěcených ženatých kněží žádné ideální řešení, protože tito duchovní nevyrostli v kulturní a duchovní tradici uniatů. Podle informací z Československa měl proto prešovský uniatský biskup Ján Hirka vyslovit důrazné pochybnosti proti takovému řešení. Halík ovšem Kathpressu prohlásil, že biskup Hirka již souhlasil v jednotlivých případech s převzetím těchto ženatých kněží do řeckokatolické církve. A Halík doufá, že biskup bude tato přijetí "akceptovat" i v dalších případech.

Žádný schismatický úmysl

Sekretář České biskupské konference zdůraznil, že svěcením ženatých mužů na kněze nebyl sledován "žádný schismatický úmysl". Svěcení byla vykonána většinou v "mimořádné situaci", v "dobrém úmyslu pomoci církvi". Nebylo přitom v žádném případě zamýšleno "vytvořit model pro budoucí církev". Spíše šlo o þnouzový případ, kdy se církev nacházela ve "velkém nebezpečí". Mnozí tajní kněží byli vysvěceni "sub conditione" (pod podmínkou), protože vznikla pochybnost, "zda mají dostatečnou kvalifikaci, zda postup byl plně legitimní, případně zda odpovídal církevnímu právu". Někteří později studovali dále a skládali zkoušky.

Jsme si vědomi hodnoty discípliny

Pro tajně svěcené kněze v Československu bylo - jak podtrhuje Halík - "velmi důležité neztratit kněžskou identitu", ačkoli pracovali v civilních povoláních, nenosili duchovní oděv a nemohli se jako kněží o ciálně projevit. K tomu přistupovalo, že "všichni byli stále jednou nohou ve vězení". Cesta, po níž tajní kněží šli, byla jistě "riskantní", ale on je přesvědčen, že "tato zkušenost pro církev stála za riziko". Právě v době pronásledování jsme se také naučili, že "disciplína, poslušnost a také úcta k biskupskému a papežskému úřadu má pro církev velkou cenu".

Ženatí přijmou rozhodnutí

Halík konstatuje, že tato zkušenost poznamenala i tajné kněze. Je proto přesvědčen o tom, že ženatí muži vysvěcení na kněze "jsou velmi ukáznění a přijmou řešení, dané biskupy a Římem". Dotyční si plně uvědomují, že dnes je zcela jiná situace a že povinnost celibátu je v římskokatolické církvi realitou. Předpokládá u nich "ochotu k oběti" a "odpovědnost za jednotu církve". Prokázali porozumění pro novou situaci a Halík počítá s tím, že přijmou jakékoli papežovo rozhodnutí.

(přeložil O.B.)

Vyjádření k otištěným článkům

Tomáš Halík se představuje jako tajně svěcený kněz. Není nám známo, že by někdo Tomáše Halíka zprostil povinnosti mlčenlivosti. Jestliže tedy podává informace, čerpá je z titulu své nynější funkce tajemníka.T o je ovšem flagrantní případ žalostné indiskrece. Samotný sbor biskupů - pokud je nám známo - zachovává mlčenlivost, rozhodně aspoň mlčenlivost pro foro externo. Je politováníhodné, publikuje-li údaje nepřesné nebo zavádějící ten, kdo se napřed představí jako "tajemník biskupské konference" či "povolaný hrát v církvi důležitou roli". Lze snadno dokázat, že o realitě církve umlčené ví jen útržky. Proto také vůbec nechápe, kdy a čím církvi prospěje, a čím uškodí. Nicméně publikuje pro mezinárodní veřejnost, publikuje poté,co sám sebe nechal představit jako poradce kardinála Tomáška, "spoluautora promluv Jana Pavla II.", "jednoho ze seznamu budoucích biskupů země". To vše dává v očích čtenářů jeho názorům jinou váhu, než názorům čistě osobním. Jestliže Tomáš Halík články Kathpressu, zkreslující jeho výpovědi, neautorizoval, měl by žádat omluvu a uvést věci na pravou míru. Nemá-li Kathpress ze své strany důvod k omluvě, je vina Tomáše Halíka tím větší. Nebudu hájit kněze a biskupy veřejné církve, ti se mohou obhájit snadno sami. Znám jich osobně důvěrně desítky, ne-li stovky. Znám ovšem i případy smutné, ale tato selhání neopravňují k paušálnímu hodnocení typu "StB využila slabosti mnohých kněží (alkohol, sexuální problémy)", anebo k nespravedlivému tvrzení, že z veřejně známých biskupů světil tajně jen Štěpán Trochta. Statečných bylo mnohem víc. Musím však hájit dobré jméno těch, kteří se ani dnes veřejně hájit nemohou. Bráním je na základě toho,co jsem sám viděl a co mohu dosvědčit:

a) Neznám vůbec žádný případ svěcení "sub conditione", jak líčí Tomáš Halík.

b) Podmínka permanentního studia tajně svěcených skutečně existuje, ale je hrubě dezinterpretována. Prohlašuji,že jsem nikdy nedoporučil ke svěcení jáhenskému či kněžskému někoho, kdo podle mého svědomí nebyl přiměřeně teologicky vzdělán, alespoň tolik, kolik by mu mohl dát seminář. Nicméně specifická pastorace tajné církve vyžadovala vzdělání větší, než jen přiměřené, proto ta povinnost neustálého doplňování.

c) Prohlašuji,že neznám jediný případ svěcení bez přesvědčení o povolanosti svěcence. Mluvit o "mnohých ze stovek nepovolaných" je nehorázná zlomyslnost.

d) Neznám sice všechny biskupy církve umlčené, ale alespoň 90 % z mně známých jsou mladší než 60 let. Nedomnívám se, že by Tomáš Halík chtěl věkový průměr sboru biskupů veřejně fungujících napadat jako příliš vysoký. Biskupové neveřejní jsou oproti nim zřetelně mladší, přesto je Tomáš Halík charakterizuje jako "značně pokročilého věku".

e) Tomáš Halík situaci dramatizuje, dává-li do souvislosti tajné studium s návštěvami K. Rahnera či H. Künga. Ve skutečnosti šlo v těchto případech o veřejné přednášky přístupné zcela bez omezení. Cítí-li potřebu zvýšit lesk svého teologického vzdělání tímto způsobem, je to jeho věc. Neměl by zároveň paušálně snižovat ostatní. Zřejmě neví,že nám teologii přednášeli i ti, kteří dnes po právu zaujali vysoká místa v hiearchii veřejné.

f) Tomáš Halík se mýlí, tvrdí-li, že uniatští kněží se smějí ženit. Platí zásada opačná: Ženatý muž smí být vysvěcen. To je důležitý rozdíl - důležitý nejen církevněprávně, ale i teologicky vůbec. Jen zřejmě povrchní znalosti a možná i osobní nezralost mohou vést k názoru, že þkněží ženatí - žádný model", respektive, jak říká Tomáš Halík, jinak "tento model se neosvědčil". Patrně neví, že s tímto modelem počítají východní církve od počátku, západní církev římská neméně než polovinu své 2000 leté existence a ostatní západní církve jej znovu uplatnily už před 4 staletími. Nejde tedy o jakýsi experiment, a už vůbec ne o experiment neosvědčený. Kdo ho nechápe, ekumenismus jen předstírá a vůbec nezná dějiny své církve. Ostatně: Co se vlastně neosvědčilo v kombinaci kněžství a manželství? V katolickém tisku slovenském by se dočetl, že ženatí uniaté se v průměru osvědčili v dobách perzekuce lépe, než uniaté celibátní. To může být ovšem i náhoda. Nicméně: Zná snad Tomáš Halík statisticky významný počet případů, kdy kněz řádně ženatý kněžsky selhal, anebo kdy manželství takového kněze ztroskotalo? Jsem přesvědčen,že nikoli. Jako sociologicky vzdělaný musí sám vědět, že i kdyby takový případ znal, bude muset poctivě zkoumat, proč to manželství selhalo - běžně se přece dnes rozvede ohromující část nekněžských manželství. Podobně by musel zkoumat příčiny, proč eventuálně selhalo kněžství - běžně přece selhává i jisté procento kněží celibátních. Bylo by směšné tvrdit, že celibát se neosvědčil jen proto, že někteří selhali. Podobně je ovšem sociologicky i teologicky nezodpovědné tvrdit to a priori o kombinaci kněžství a manželství. Vůbec jsme nepřehlédli, že Tomáš Halík má pro "umlčenou církev" i slova uznání. Zdá se dokonce, že celý referát Kathpressu mínil v dobrém. Skutečně se nemýlí, doufá-li v disciplínu církve umlčené, spoléhá-li na její poslušnost autoritě. Nicméně mnohé z názorů Tomáše Halíka umlčenou církev zřejmě pohoršují. Chceme věřit, že to není zlomyslné. Pak to ovšem zůstane aspoň agrantně neodpovědné. 

-j-

Druhé vyjádření jsme obdrželi velmi obsáhlé, proto z něj vyjímáme heslovitě pouze některé, dle našeho názoru důležité pasáže:

- Autor většinou čerpá patrně z informací T. Halíka, ale ten, jak se zdá, postihuje jen určité skutečnosti, resp. vypovídá z určitého úhlu svého pochopení a koncepce. Situace byla (a je) daleko složitější!

- "Ženatí kněží" - už sám pojem může být kontroverzní (zejména pro čtenáře latinské, západní církve) - někteří navrhují důsledně říkat kněží východního obřadu nebo kněží byzantského obřadu (uniaté) žijící ve svátostném manželství atp.

- Jak bude vyřešena otázka "ženatých kněží" v ČSFR, kteří byli vysvěceni v komunistickém totalitním režimu, těžko dopředu říci. (Stále se čeká na rozhodnutí vatikánských míst.) Jsou jistě možné alternativy:

a) Převedení do prešovské eparchie de iure, vč. oficiální změny ritu (Kongragace pro východní církve). Je třeba vědět, že vnitřně, duchovně, byl tento převod předpokladem pro přijetí svěcení u ženatých mužů! Nikdo z nich nebyl svěcen, aniž by to bylo z titulu ecclesiae silentis pro východní obřad!

b/ Působit jako jáhni

c/ V optimálním případě by byla možná výjimka pro setrvání v západním obřadu zdůvodnitelná okolnostmi a experimentem hledání nových cest inspirovaných II. vatikánským koncilem a Duchem svatým

- Ad "biskup Felix Davídek": Nejenže "snil o vybudování katolické univerzity" (slovo "grandiózní" je nadnesené), ale on ji také realizoval v praxi, alespoň v částečném rozsahu a v těch okolnostech, které byly. Otázka jemu připisovaných psychických problémů je velmi sporná. Zase by bylo nutno podrobněji definovat, oč šlo, v čem ty "problémy" spočívaly, atd. Jde o složitou otázku, závěr by mohl být odpovědně vynesen až po prozkoumání celé řady svědků... Je totiž laciné "shodit" nebo "podmiňovat" tímto pojmem nebo hodnocením celou jeho velikou aktivitu a oběť spojenou s rizikem, kterou celoživotně nesl pro ozdravění a rozvoj církve... zde je třeba velmi bedlivě rozlišovat a vážit "cum grano salis". A pak jeho výjimečné a odvážné činy, které se v mnohém vymykaly z běžného nenáročného klišé církevnických postupů, nelze znevážit poukazem, že to byl "blázen nebo schizofrenik" atp. Také výrazy ... "vysvětil stovky kněží" a "z nichž mnozí nebyli ani v nejmenším povoláni" jsou silně diskutabilní a jsou tak také možná formulovány z jisté zaujatosti informátora proti F. Davídkovi, resp. celku tzv. "davídkovské" církve.

-b-