Statio znamená zastavení. Ve starém Římě se místní biskup spolu s dalšími Římany "zastavoval" při význačných příležitostech v různých kostelích města ke
slavení bohoslužeb. Pořad se nakonec ustálil tak, že např. v době postní každému
dni odpovídalo určité každý rok stejné - místo setkávání. Charakter
tohoto místa (např. blízkost rybníku) či světec, jemuž bylo místo zasvěceno,
určoval výběr biblických textů. Dokonce i současný postní lekcionář
(římskokatolický) je tím ještě ovlivněn.
Takovéto putování mělo význam pro přípravu na Velikonoce - jak pro křesťany
daného místa, tak pro hosty z míst jiných. V minulosti jsem zažil
dvě formy slavení postních statií. Jednak v šedesátých letech navštěvoval
tehdejší pražský apoštolský administrátor F. Tomášek v postní době jednotlivé
pražské farnosti. Druhá forma slavení je živá tuším dodnes v Týnském
chrámu: bohoslužby se ve všední postní dny konají každý den u jiného
postranního oltáře.
Pamětlivi této staré tradice církve, slavíme již několik let i v naší obci
stacionární bohoslužby. V době postní se shromažďujeme vždy v pátek ve
20 hod. v některé rodině, obvykle v menším počtu, v intimnější atmosféře
než při velkých shromážděních celé obce. Prosíme o posvěcení daného místa
a těch, kdo v něm bydlí. Jsme od sebe vzdáleni i desítky kilometrů a takto
se dostaneme i na "zapomenutá" místa.
Poslední komentáře