Výzva k novému začátku v ekumenismu

Článek byl vypracován jako předloha pro účely Ekumenické komise Biskupské konference ČSFR, českomoravského sboru.

Ekumenismus - snaha o jednotu křesťanů, kteří jsou rozděleni do jednotlivých církví, má bohatou historii. V moderní době začalo intenzivní ekumenické dění na protestantské půdě na začátku tohoto století. Vyvrcholením tohoto vývoje byl vznik Ekumenické rady církví (ERC) v r. 1948. Katolická církev se k tomu stavěla nejprve velmi zdrženlivě. Naše představy o ekumenismu se daly vyjádřit heslem "zpět k Římu". Očekávali jsme návrat křesťanů, katolíky považovaných tehdy nikoli za "odloučené", ale "bloudící", a jejich přizpůsobení nám.  Radikální obrat v tomto uvažování znamenal v katolické oblasti II. vatikánský koncil (1962-5), který se uskutečnil v atmosféře opravdové ekumenické otevřenosti. Nový ekumenický postoj v katolické církvi našel své vyjádření v Dekretu o ekumenismu, ale nejen v něm. Také všechna ostatní vyjádření tohoto koncilu jsou nesena otevřeností vůči ostatním křesťanům a jiným křesťanským církvím.

V úvodu Dekretu o ekumenismu je napsáno: "Tento posvátný sněm tedy bere toto všechno s radostí v úvahu. A když už vyhlásil nauku o církvi, veden touhou po obnovení jednoty mezi všemi učedníky Kristovými, chce všem katolíkům ukázat prostředky a způsoby, jak by mohli odpovědět na tuto Boží výzvu a milost."

V čl. 5 konstatuje Dekret: "Péče o obnovení jednoty je záležitostí celé církve - jak věřících, tak i pastýřů - a týká se každého podle jeho schopností." Katolická církev se začala podílet na činnosti Ekumenické rady církví, sdružující téměř všechny církve Východu i Západu a usilující o dosažení viditelné jednoty mezi nimi. Se zpožděním čtvrt století, které bylo způsobeno totalitním režimem, se i u nás stává katolická církev členem Ekumenické rady církví v ČSFR jako pozorovatel. Naším hlavním zástupcem v ERC jmenoval kardinál František Tomášek biskupa Dr. Antonína Lišku, generálního vikáře pražské arcidiecéze. Kromě toho ustavila Biskupská konference ČSFR ve smyslu směrnic Svatého stolce také pracovní orgán - Ekumenickou komisi. Předsedou českomoravské části je biskup František Radkovský, předsedou slovenské části biskup Kojnok. Nic nebrání tomu začít rozvíjet kontakty mezi naší církví a jinými křesťanskými církvemi jak na vysoké, tak na místní úrovni. Na mnoha místech tyto kontakty, mnohdy utajované, existují celá desetiletí.

Důležitým předpokladem pro "dobrý start" je duch pokání. Ne vše bylo v minulosti na katolické straně v pořádku. Pražský arcibiskup kardinál Josef Beran, který strávil 14 let v komunistických vězeních a internaci, vystoupil na II. vatikánském sněmu v rozpravě o náboženské svobodě a mimo jiné řekl: "Tak se zdá, že i v mé vlasti katolická církev stále trpí pro to, co bylo v minulosti jejím jménem vykonáno proti svobodě svědomí, jako bylo v patnáctém století upálení kněze Jana Husa nebo v sedmnáctém století vnější donucení velké části českého národa, aby zase přijal katolickou víru, podle zásady "Cuius regio, eius religio" (čí vláda, toho náboženství), jež byla uplatňována." Smíření mezi lidmi i mezi církvemi nenastane pouhou vůlí po společné budoucnosti. Je to dar Ducha svatého, který bude dán těm, kdo si vzájemně  odpustí. A odpuštění předpokládá poctivé vyznání viny a lítost nad tím, co nebylo správné. Jinou překážkou jednoty je hluboko vžitá představa, že to, co vyznává ta či ona křesťanská církev, je už celou pravdou. Koncil naproti tomu říká jasně v dogmatické konstituci Lumen gentium čl. 8: "Ovšem i mimo její organismus (tj. katolické církve) je mnoho zdrojů posvěcení a pravdy." Pokorně připusťme, že dialog s jinými církvemi je pro nás obohacením. Ekumenická komise v souladu s úkoly svěřenými Svatým stolcem a biskupy bude usilovat o všestranný rozvoj ekumenických kontaktů a podporovat ty, kteří se v nich angažují. Komise proto vyzývá všechny katolické křesťany včetně kněží, aby:

- navazovali skutečná osobní přátelství mezi křesťany různých vyznání a tím postupně překonávali zbývající nedorozumění i předsudky mezi církevními obcemi

- se účastnili na každém dobrém díle pro společnost - ať vychází iniciativa z kterékoli strany

- proměňovali svou dobrou vůli v pravdu každodenního života křesťana

- mezicírkevním ekumenismem se učili i lepší obecnosti uvnitř vlastní církve (úcta k právům "lidu", "menšin", postavení ženy a pod.)

- hledali a nacházeli inspiraci pro praktické křesťanství u jiných křesťanských církví (apoštolská misijní horlivost, láska k Písmu sv., živá modlitba, bratrské společenství a pod.)

- se pravidelně scházeli ke vzájemnému sdílení a modlitbám s bratry jiných církví (zejména představitelé církví daného regionu)

- kromě ekumenických bohoslužeb navštěvovali i bohoslužebná shromáždění jiných církví. Katolická církev nejenže proti tomu nemá námitky, nýbrž to podporuje. (Současné předpisy pouze nedovolují plnou spoluúčast na Večeři Páně.)

- studovali usnesení II. vat. koncilu v oblasti ekumenismu, eklesiologie, liturgie a uváděli je v život - již tím dojde ke sbližování mezi námi a jinými křesťanskými církvemi

- obraceli se na komisi se svými potřebami a náměty.