První krůčky biskupů (diecézních) do "podzemí"

Dopis tajně vysvěceným biskupům a kněžím

Milí bratři, v době útlaku posledních 40 let se ocitla církev u nás ve zmatku a v nebezpečí. Zmatek působilo vězení nebo izolace biskupů, vytržení mnoha kněží z duchovní správy žalářováním a odnímáním souhlasu, nejednotný postoj zbylých kněží ke státním úřadům, kolaborující kněžské organizace, nebezpečí hrozilo zvlášť z tendence a pokusů odtrhnout naši církev od spojení s Římem a ze stále se zmenšujícího počtu kněží. Rok 1968 přinesl sice zlepšení, někteří biskupové se mohli opět ujmout svých diecézí a mnoho kněží se mohlo vrátit do duchovní správy, ale brzy nastal znovu útlak rafinovanější než dříve. V té situaci jste došli k přesvědčení, že musíte pro církev u nás něco udělat, aby mohla v každé situaci žít. Studovali jste a přijali jste pověření k církevní službě. Bylo to spojeno s nebezpečím, někdy i smrtelným, vždy však jste riskovali zaměstnání, svobodu, budoucnost svou i svých blízkých. Přesto jste obětavě pracovali pro Boha a církev, v části církve, která rozhodně nebyla mlčící, "ecclesia silentii", nýbrž působící skrytě, ale účinně jako kvas. Upřímně za ni děkujeme a Vaší práce si vážíme. Nedělali jste to pro svou slávu. Vaše oslava a odměna je u Pána. Nyní, díky Bohu, je církev u nás svobodná, všechny diecéze mají řádné pastýře, je u nás zástupce Svatého otce, je možné svobodně volit kněžský stav a připravovat se studiem v ústavech plně řízených církví, kněží mohou zcela volně působit a všichni věřící svobodně žít podle své víry. Proto je třeba, aby skončil mimořádný stav a všechna pastorace byla řízena biskupy, jak to vyžaduje II. vatikánský koncil a kodex církevního práva. I Vaši skrytou činnost je třeba uvést do souladu s veřejnou pastorací. Není dále možné, aby bylo dvojí kněžství, dvoje bohoslužby, dvojí udělování svátostí, dvojí šíření evangelia. Proto je nutné, abyste se přihlásili u diecézních biskupů a svou činnost napojili na jejich apoštolské vedení. Stane se tak jistě podle vašich schopností a obdarování a podle potřeb společenství církve. Komplikovaná a bolestná je při tom otázka platnosti některých svěcení. Směrnice Kongregace pro nauku víry, které schválil Svatý otec, přinášejí rozhodnutí a vnášejí do věci světlo. Jsou vedeny jen snahou, aby byla zajištěna platnost svátostí a jednota církve. Prosíme Vás proto: přinesli jste takové oběti pro Boží království u nás, dovršte svou oběť tím, že přijmete rozhodnutí církve. Snad právě tato oběť může být poslední kapkou, potřebnou do plnosti utrpení, aby církev u nás byla plně Kristova. Myslíme na Vás a ze srdce Vám žehnámebiskupové českých a moravských diecézí.

Oznam Biskupskej konferencie ČSFR

V minulých rokoch bola Cirkev u nás prenasledovaná. Mnohí chceli slúžiť Cirkvi i v ťažkých okolnostiach ako kňazi, hoci sa nimi nemohli stať verejne - a tak sa vyskytovali prípady, že niekto bol tajne vysvätený za kňaza alebo i za biskupa. Okolnosti sa však zmenili - Cirkev u nás môže slobodne vykonávať svoje poslanie. Svätá Stolica ustanovila riadnych pastierov: na čele každej diecézy stojí Svätým Otcom vymenovaný biskup. Pretože biskup je nástupcom apoštolov a hlavou miestnej cirkvi, nie je možné vykonávať kňazskú službu inak než v spoločenstve s ním a pod jeho vedením. Tu platia slová Krista - Dobrého pastiera: "Kto vchádza bránou, ten je pastier oviec." (Jn 10,2) Biskupská konferencia ČSFR chce pomôcť všetkým, ktorí sa usilovali slúžiť Cirkvi ako kňazi v tajnosti, aby sa zapojili do apoštolátu v jednote so svojimi biskupmi. Preto vyzýva každého, kto prijal tajne svätenie a ešte sa neprihlásil u diecézneho biskupa, na ktorého území trvalo býva, aby tak urobil najneskôr do Kvetnej nedele tohto roka. Kto by zostával "v tajnosti" kňazom i po tomto termíne, ten si musí uvedomiť, že nekoná apoštolát Cirkvi, ale vo skutočnosti Cirkvi škodí a sám sa vyčleňuje z jej spoločenstva.  Súčasne prosíme veriacich, aby neprijímali nijaké duchovné služby od kňazov, ktorí nie sú ustanovení diecéznym biskupom a nepracujú v spoločenstve s ním. (Teda aby im nedávali ani na sv. omše.) Možno totiž predpokladať, že títo kňazi sú neplatne vysvätení, sviatosti vysluhujú prinajmenej nedovolene a veriacich nevedú v duchu Cirkvi. Pričiňme sa všeci - modlitbou i poslušnosťou tejto výzve - o obnovu života Cirkvi u nás.

Biskupská konferencia ČSFR

Další kroky na cestě k nitrocírkevní jednotě

(K článku KT 11/92 "Řešení na obzoru")

Předkládáme zde spolu kopie výsledků práce společného zasedání obou sborů (českomoravského a slovenského) naší jediné biskupské konference věnovaného mj. integraci struktur ES do struktury veřejné. Oba dokumenty byly zveřejněny ústně i v písemné formě (český jako příloha ACAP 03/92, slovenský jako článek v Katolíckych novinách č. 11/92). O zasedání referuje ČSTK, mimo jiné i Katolický týdeník č. 11/92, Lidové noviny z 3. 3. a další. Je pozoruhodné, jak se oba výsledné dokumenty liší duchem i literou, ač jde o výsledek společného uvažování nad tím, jak naplnit jedinou směrnici vatikánské Kongregace pro Doctrina Fidei. (Směrnice sama je údajně tajná, proto ji prý nelze ani ukázat, natož publikovat.) Jsou-li dokumenty dva, znamená to, že se biskupské konferenci nepodařilo dohodnout se na jednom společném. Je to - zdá se - dobře. Český dokument se obrací formou dopisu a oslovuje ordinované z ES jako bratry, které chce získat. Slovenský sbor volil formu oznámení v novinách varujícího věřícího před údajným nepřítelem. Ordinovaní se na Slovensku stávají psanci, aniž se kdo pokusil o soud, tím méně, že by jim prokázali  nějakou vinu. Od lidu se pak vyžaduje, aby některé své kněze bojkotoval (jako výsměch kánonu 1375?). Český dokument chce ukončit mimořádný stav a pastoraci sjednotit ve shodě s posledním koncilem a platným CIC. Sbor slovenských biskupů předstírá, že vše je už vyřešeno jejich saltem přes 3 století zpět do církevně právních a eklesiologických poměrů tridentské reformy: tak, že publikované poučení věřících ignoruje ducha i literu mnohých kánonů dnes platného CIC. Výklad v oznámení tak ignoruje kolegialitu biskupů a zákonnou pluralitu pastoračního díla (srv. kán 294 a dal.), pluralitu legitimních úloh biskupa (kán. 375 a další) i kněží (kán. 564 a dal.) a práva i povinosti plynoucí z inkardinace (kán. 265 a dal.). A vůbec už je na štíru s koncilním dekretem Christus Dominus (srv. odst. 15,16,17,18). Zatímco českomoravský sbor přiznává, že otázky některých právních aspektů tajných svěcení mohou být komplikované a bolestné (jde o obtíže při posuzování některých sporných okolností), sbor slovenský je už hotov dřív, než vůbec začal s řešením a svoji bezradnost jen kamufluje teologicky kuriózní zkratkou poměrů právně, dogmaticky i eklesiologicky mnohem složitějších. Vposledku tak sugestivně klame všechny, kteří si sami nemohou taková pragmatická zjednodušení porovnat s CIC nebo s dokumenty II. vat sněmu. Tím však iluze nepřestane být iluzí a odpovědnost odpovědností. Triumfalismus vždy byl a dodnes je špatným rádcem představených všech stupňů. Církvi Ukřižovaného nikdy v dějinách neprospěl a dodnes jí jen škodí. Proto rádi oceňujeme, že aspoň jeden ze dvou sborů naší biskupské konference tomuto pokušení ve svém dokumentu odolal. Rádi konstatujeme, že aspoň jeden z obou sborů vidí dějiny spásy jinak než jako dějiny boje o moc, že aspoň jeden ze sborů věří víc ceně oběti a významu kříže než záchraně mešních stipendií. Chce se nám doufat, že i v druhém sboru jsou aspoň některé osobnosti smýšlející pastýřsky. Pak však by měly pečlivěji zvažovat, kdo nakonec má formulovat jejich názory pro veřejnost. Publikovaný Oznam je totiž opravdu pohoršující nejen lidsky, ale i odborně teologicky. A pro naše slovenské bratry z ES znamená těžkou křivdu.

-j