Protrhne se síť?

Rozruch mezi kritickými křesťany v kolínské
arcidiecézi způsobil pokus několika z nich vytvořit nezávislou, na církev
nevázanou obec. Stanoviskům k tomuto činu i úvahám o rizicích
církevně-kritických uskupení je věnováno zatím poslední číslo spřáteleného
časopisu Proti rezignaci. Protože problém je v jistém smyslu aktuální i u
nás (aspoň v tom smyslu, že si někteří čtenáři myslí, že si tato rizika
neuvědomujeme), požádali jsme šéfredaktora Wider die Resignation o článek pro
Getsemany. Na vysvětlenou ještě uveďme, že slovo .síť" (Netzwerk, network)
souvisí s novým fyzikálním pohledem na skutečnost ne již jako na centrum a
periferii, ale jako síť jednotek, z nichž každá má všechny informace, a
navzájem jsou propojeny. Tento model vede od centralismu ke snaze o propojení -
pozitivně se projevil i na Druhém vatikánském koncilu v kolegialitě
biskupů jako základu obnovy života.  Když r. 1988 jmenoval papež
nového kolínského arcibiskupa, vedl způsob tohoto jmenování k těžkým
konfliktům. Na všech kněžských schůzích jakož i ve sdělovacích prostředcích
zněl hněv nad postupem Říma při tomto jmenování. Svůj hněv dokonce neskrývali
ani kolínští biskupové. Děly se pokusy vysvětlit v Římě, jaké rozčilení a
zděšení v Kolíně nastalo. Mnozí měli dojem, že šlo o to prosadit kandidáta
navzdory všem možnostem vyslechnout jiná mínění. Koncilem požadovaná spolupráce
mezi kurií a kolínskou dílčí církví už, jak se zdálo, přestala platit. Protože
se podobné třenice mezi Římem a diecézemi objevily i při jmenování jiných biskupů,
viděli v tom mnozí narušení pokoncilního vývoje. Jde snad o to, aby
rostoucí centralismus vrátil církev před koncil?

Z tohoto neklidu kolem jmenování arcibiskupa vzešla
Kolínská síť. Jejím cílem je propojovat skupiny, které chtějí pokračovat ve
vývoji k bratrské a sesterské církvi, k jednotě v ekumeně a k budování
církve v duchu II.  vaticana. V mnoha
farních obcích se děje mnoho potěšitelného v oblasti ekumenismu, v aktivitě
laiků - žen i mužů, v budování církve. Je úžasné, jakou sílu víry lze ve
farních obcích nalézt. Tato víra není ovšem bohužel dostatečně oceňována. Často
je podezřívána z přizpůsobení duchu doby a není uznávána jako sůl v polévce
naší společnosti.

A tak Síť spojila jak mnohé kněze, diakony, pastorální a
farní referenty, tak i jednotlivce, kteří se necítí ve své farní obci dobře, i
učitele náboženství, kterým chybí podpora jejich farářů a vůbec kontakt s nimi.
Někteří jsou zástupci skupin, které v oficiální církvi nemají téměř místo -
.Homosexuálové a církev", .Ženatí kněží a jejich manželky", .Spolek pro
uskutečnění křesťanských práv" aj. Kolínská síť má proto široké rozpětí, jak ve
výrazových prostředcích víry, tak i v názoru na konkrétní katolickou
církev. Pro některé je to jen instituce, pro jiné je i navzdory mnoha těžkostem
společenstvím víry, v níž je přítomen vtělený Bůh. Někteří považují církev
za zbytečnou, jiní ji chtějí oživit evangeliem. .Nová evangelizace", to musí
znamenat i evangelizovat církev, nejen ty druhé.

Mnozí potřebují Kolínskou síť, aby nalezli oporu ve své práci
ve farních obcích. Pro jiné je Kolínská síť náhradní církví, protože ve svých
obcích nenalezli domov. V tom je velké napětí, z něhož pramení mnoho
konfliktů.  Většina nechce vytvářet
žádnou novou církev, ale dělat změny uvnitř církve a hledat cesty evangelizace.
Jiným je církev lhostejná, chtějí žít svou víru.  Členy Kolínské sítě jsou i osoby, které z církve
vystoupily. Považuji tento vývoj za povážlivý. Vystoupí-li někdo z předsednictva
Kolínské sítě z církve, pak to není jen jeho soukromé rozhodnutí. Má to
veřejný, církevně politický význam. Musí tento krok Síti oznámit, protože Síť
nabírá směr, kterým se pohybuje z církve, místo aby ji proměňovala a
udržovala v pohybu.  Jinak existuje
nebezpečí založení nové církve. A Síť pak už nemůže mluvit za mnohé katolické
skupiny a obce.

Vývoj Kolínské sítě považuji za povážlivý. Už se stal
předmětem vášnivé diskuse. Vystoupí-li někdo z církve, ale spolupracuje-li
dále v Síti, chce skutečně proměnit církev v duchu Druhého vaticana?
Nebo už všechno vzdal a chce si založit vlastní křesťanské uskupení, v němž
by se cítil dobře?  Myslím, že tento
vývoj vede spíše k rozkolu v církvi než k proměně.  Navíc nelze nadávat pouze na papeže a
biskupy. Je mnoho věřících, kteří s papežem a biskupy souhlasí. I uvnitř
církve je třeba získat podporu většiny. Je jasné, že určité proudy v církvi
jsou podporovány mocenskými rozhodnutími. To je třeba pranýřovat, protože to je
proti duchu bratrství a sesterství v církvi, diskredituje se víra mnohých
a vytlačují se z církve věřící se svými myšlenkami. V tomto je
konfrontace s biskupy nutná. Je však nutné vědět, že nejen biskupové tvoří
realitu církve. Nelze jen bojovat proti autoritám, je nutno získávat v obcích
a katolických spolcích pro bratrskou a sesterskou církev v duchu Druhého
vatikánského koncilu. Nelze prostě prohlásit oficiální církev za nepřítele.

Chce-li někdo pracovat pro jednotu, nesmí vyvolávat nový
církevní rozkol.  Cesta jednoty vyžaduje
dialog s názorovými protivníky a je namáhavá. Je to však jediná cesta k jednotě.
To se však netýká jen Kolínské sítě. I v naší církvi jsou mnozí, kteří
nehledají rozhovor a jednoduše se mocenskými rozhodnutími snaží eliminovat
osoby a skupiny osob a donutit je k emigraci.  Proto je Síť vzdor všem konfliktům důležitá.

Síť se však nesmí stát obcí proti jiným obcím. A musí
zůstat sítí, tedy mostem mezi skupinami v církvi, které chtějí přispět
svým životem víry a svým míněním k rozvoji církve, i když to není některým
hodnostářům a věřícím pochuti. Konfrontace bude nutná. Ta však slouží jednotě více
než vyhánění nebo emigrace. Nechceme vystupovat z církve, ale vystupovat v církvi.