Dokumenty ČT na Štědrý den

Velmi málo sleduji televizi, ale byl jsem příjemně překvapen, když jsem ze záznamu shlédl dva hodinové dokumentární pořady odvysílané ČT2 na Štědrý den. V 19.50 to byl dokument „Laická služba"¹ a ve 22.25 pořad „Dej mi duši a ostatní si ponech"².

Nejprve pár slov k druhému pořadu, který připravil režisér Otakáro Maria Schmid. Jeho názvem „Dej mi duši a ostatní si ponech" jsou slova zakladatele řeholní společnosti saleziánů Jana Boska a představuje nám tuto společnost. Saleziáni jsou v římskokatolické církvi „dobrou značkou"³. Od svého vzniku dodnes se věnují zejména mládeži a nevybírají si jen „hodné děti". V době totality byli jedni z mála schopni vytvořit celostátní síť, která poskytovala důležité služby, kvůli kterým církev existuje (např. formace malých společenství, vzdělávání služebníků, vydávání literatury).

Pořadem nás provází kromě „imaginárních postav" - tanečnice a Dona Boska i skutečná postava - Dr. Ladislav Heryán z komunity v Praze-Kobylisích, kněz vnímavý ke každé lidské nouzi, učitel Nového zákona, jehož podání zasahuje srdce posluchačů a rocker v jedné osobě. Průvodní slovo namluvil Marek Eben. Dokument seznamuje se zakladatelem kongregace Donem Boskem, se základy saleziánské pedagogiky, s vývojem kongragace, s římským ústředím. Další část je věnována působení saleziánů v České republice. Jsou zmíněni: Ignác Stuchlý (1869-1953) zakladatel kongregace a první provinciál na našem území. Štěpán Trochta (1905-1974), vězeň nacistického i komunistického režimu, litoměřický biskup, kardinál. Karel Herbs (nar. 1943), kněz který ztratil v době totality tzv. „státní souhlas"a pracoval jako umývač oken. Tajně se stal saleziánem a rozvinul v podmínkách konspirace velkolepé dílo „chaloupek" - prázdninových pobytů pro děti. Dnes je pražským pomocným biskupem.

Záběr saleziánů je velmi obsáhlý, takže dokument mohl zachytit pouze zlomek aktivit. Možná, že někteří mohli být ještě zmíněni. Např. Benno Beneš - v době totality vikář provinciála, po r. 1989 provinciál, který založil saleziánskou misii v Bulharsku, nyní působí v Teplicích nebo Josef Šplíchal, matematik a filosof, po revoluci učil na KTF v Praze, odkud musel na nátlak ultrakonzervativního vedení fakulty odejít (podobně jako Tomáš Halík či Ivan Štampach), vedoucí odboru vysokého školství na MŠMT, nyní působí u Nejsvětější Trojice v Praze-Podskalí. Saleziáni učí na teologických fakultách v Praze, Olomouci a Českých Budějovicích. Založili Vyšší sociálně-pedagogickou a teologickou školu Jabok, která je v dokumentu zmíněna velmi okrajově.

Saleziáni mají svého provinciála, kterého si volí ze svého středu na omezenou dobu a jsou tak, do jisté míry, nezávislí na diecézních autoritách. Představují tak určité ostrůvky „pozitivní deviace" a svobody v církvi. To se, myslím, dokumentu podařilo dobře vyjádřit.

Prvý pořad „Laická služba" považuji za podnětnější a budu se mu věnovat podrobněji, ačkoli zájem o něj (podle počtu shlédnutí) je vyrazně menší, než v případě dokumentu o saleziánech. Připravili jej Oldřich Selucký a Lubomír Hlavsa za pomoci Noëla Chouxe, kněze, příslušníka Mission de France, který u nás působil počátkem devadesátých let jako televizní expert.

Autoři nám předkládají různé příklady služby neordinovaných křesťanů (tzv. laiků), služby namířené dovnitř církve i mimo ni. Příklady jsou sebrány ze dvou oblastí - plzeňské diecéze a diecéze Poitiers ve Francii, asi 300 km jihozápadně od Paříže. Biskupové obou diecézí, František Radkovský a Albert Rouet angažmá laiků přejí. Pojetí služby v obou lokalitách se však liší.

Viděli jsme několik příkladů z plzeňské diecéze, kde se laici věnují opravám církevních památek s vírou, že do opravených prostorů přijdou lidé kvůli duchovním věcem. Myslím, že je třeba si vážit lidí takto se angažujících, ale jejich optimismus nesdílím. Pokud se takovýmto aktivitám věnuje více lidí společně, může je to sblížit, jako každé jiné dobré dílo. S posláním církve však tato činnost souvisí pouze okrajově.

Sympatický byl příklad majitele zahradnické firmy v menší obci, který opravil kapli a působí zde jako akolyta. Jeho žena hraje na varhany a společně vedou pěvecký sbor. Akolyta se vyjádřil velmi zodpovědně ve smyslu: „co si člověk sám neudělá, tak nemá". Podobných příkladů bylo ukázáno několik. Současně bylo v případě jiného akolyty, povoláním lesníka, ukázáno na napětí mezi takto pojatou službou a rolí v rodině s malými dětmi. Problém takto uchopené služby, ať už vyvolává problémy v rodinách nebo ne, vidím v určité bezkoncepčnosti. Biskup nemá kněze, tak na jejich místa ustanoví akolyty. Akolyta díky svému civilnímu zaměstnání může mít k lidem blíž, ale přesto se nic zásadního nezmění. Model zaopatřující církve funguje dál, pouze se odkládá zásadnější řešení.

Potřebu sdílet víru v malých skupinách vyjádřil biskupský vikář plzeňské diecéze Josef Žák (v dokumentu se objevil několikrát). Podobně se vyjadřoval i jeden z akolytů. To je jistě žádoucí. Ovšem bez změny postojů církevního vedení to bude obtížné. Tzv. „sněm katolické církve" ukázal, že biskupové si žádné změny nepřejí. Nepřeje si je ani většina kněží, ani většina laiků. I plzeňská diecéze není výjimkou. Její vedení např. neuhájilo misii kněze Reného Milfaita v Tachově, která byla založena na angažovanosti laiků.⁴ Pokud zde nyní chtějí laici žít v malé skupině, pak bez vazby na strukturní církev.

Aktivity, které patří spíše občanské společnosti než církvi, představoval Josef Žák. Mohou být ale chápány jako jistá forma preevangelizace. Jednalo se o divadelní spolek, zpívání při harmonice, každoroční vycházka Habartice-Zdebořice, která se během několika let rozrostla v masovou akci. Jak řekla jedna z organizátorek, křesťané tak mohou svým životem ukazovat na Boha, aniž by o něm mluvili. Mizí rozlišování na věřící a nevěřící a dochází k jejich propojování.

I když i mnohé české příklady mohou být podnětné, o to víc to platí o francouzkých. Míra sekularizace společnosti je zde značná, praktikujících křesťanů není více než u nás. Kněží je rovněž nedostatek. Albert Rouet (nar. 1936), arcibiskup v Poitieres, má však vizi vytváření místních společenství a již 13 let ji praktikuje. Co na arcibiskupovi překvapí je jeho civilní oděv, ve kterém v dokumentu vystupoval. Nepoužil žádný dobový kostým... I na stránkách své diecéze je takto vyfotografován.⁵ Jeho slova však byla zásadnější než absence kolárku. „I když zmizí současná podoba církve, neznamená to, že zmizí církev. Bude žít z těch, kteří mají civilní zaměstnání." „Musíme nově promyslet, co znamenají slova evangelia ´kde jsou dva, nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich´. Církev je tam, kde se zvěstuje evangelium, kde se slouží potřebným, kde se slaví společná modlitba."

Projekt místních společenství (kterých je v diecézi nyní kolem 300) byl inspirován situací v Africe. Jeden z dominkánů, kteří nyní v diecézí Poitieres slouží, působil dlouhá léta v Africe. Měl na starost veliké území s tak nedostupnými vesnicemi, že jiná forma pastorace ani nebyla možná. Přitom začínal s místním společenstvím, které mělo 7 lidí. První křty se uskutečnily až po 10 letech.

Cílem místních společenství v Poitiers není opravovat stávající podobu církve, ale snažit se, aby církev byla v tomto světě přítomná. Důraz není na jednotlivce, ale na společenství, ze kterých vyrůstají různé služby. V dokumentu bylo možno vidět manžele farmáře, několik lékařů, informatika, učitelku náboženství, kteří přijali ministeria pro službu ve společenství i mimo něj. Sami chystají společně bohoslužby, řada z nich káže.

Věřme, že experiment diecéze Poitiers dopadne dobře a bude podnětem pro další místa. Podobná zkušenost již dnes není bohudíky ojedinělá. Před dvěma roky jsme vydali knihu saleziánského misionáře Jima O'Hallorana, která se problematikou existence církve v malých společenstvích důkladně zabývá.⁶ Věřme, že se stále budou nacházet lidi, kterým osud budoucnosti církve není lhostejný.⁷ Autorům dokumentu patří dík za inspiraci.

Pavel Hradilek

1http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/30829838001-laicka-sluzba/

2http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/20856226876-dej-mi-dusi-a-ostatni-si-ponech/

3http://www.sdb.cz/

4více viz „Tachov - konflikt koncepcí 19. a 21. století", Getsemany 1/2004,
http://www.getsemany.cz/node/612

5http://www.diocese-poitiers.com.fr/indexresponsables.html

6O'Halloran, James, Církev jinak, Síť, 2006, 310 str., 188 Kč

7Vzděláváním laiků a formací ke křesťanské zodpovědnosti se již řadu let věnuje v bakalářském studijním programu „Teologie křesťanských tradic" Evangelická teologická fakulta UK v Praze ve spolupraáci s Institutem ekumenických studií.