Základní obce z Vídně

Ve dnech 9.-11.4.2010 navštívila Prahu třináctičlenná skupina složená se zástupců dvou základních skupin (Basisgemeinden) působících při farnosti Akkonplatz ve Vídni. Návštěva se uskutečnila na pozvání křesťanské obce Společná cesta. Původní basis na Akkonplatz vzniklo v r. 1983 tzv. „shora". Velká farnost se dělila a jeden kaplan byl pověřen, aby formoval basis pro nově vzniklou farnost. Kaplan veřejně vyzval zájemce, aby se přihlásili a vytvořili basis, která byla koncipována jako jádro vznikající farnosti. Vznikající komunita již ovlivňovala stavbu nového centra na Akkonplatz.¹ Podařilo se jim prosadit místo kostela víceúčelový sál, ve kterém nejsou lavice, ale židle. V té době byl v úřadě vídeňského arcibiskupa kardinál Franz König, jedna z klíčových postav 2. vatikánského koncilu. Kardinál podobné aktivity podporoval - doslova prý řekl: „Když chcete, tak to vyzkoušejte."

V současné době, po 27 letech, na tomto místě působí tři basis. Jedna si říká „sobotníci", druhá „nedělníci" (podle dnů, kdy se schází) a třetí je latinskoamerická. Čtyři členové basis tvoří tým, který vede farnost. Jsou jimi kněz Hans Fischer, který stál v počátcích původní basis a nyní je již v důchodu, pastorační asistentka Monika Kolbe zvolená farností a dva komunitní asistenti Karl Chyska a Johannes Frey. S posledními třemi jsme měli možnost se setkat. Zajímalo nás, v jakém vztahu jsou basis a farnost. Díky personálnímu propojení nenastaly dosud problémy. Tento model kolektivního „laického" vedení farnosti je ve Vídni asi na deseti místech. V týmu musí být formálně kněz, který jej jakoby vede, i když fakticky tomu tak není. Církevním vedením je model vnímán jako nouzový kvůli nedostatku kněží. Pokud by byl do farnosti dosazen nepřizpůsobivý kněz (doslova „polský"), asi by basis farnost opustily a začaly by se scházet po bytech.

Vazba basis na farnost (dosti neobvyklá, neboť se jedná o odlišné eklesiologické modely) přináší některé výhody a některé nevýhody. Plusem jsou jistě materiální výhody, jako např. placení asistentů státem díky církevní dani či prostory pro aktivity. V Rakousku žije velké množství věřících, kteří mají odpor k instituci církve, přes farnost proto mohou přijít do basis, která představuje lidštější tvář církve. Problémem je ovšem péče o farnost čítající 3000 členů, kterým jde většinou jen o náboženský servis. Jinou bolestí jsou děti a mládež členů basis - nedaří se je získat pro tento typ existence církve, neboť odmítají vzít na sebe jakoukoli odpovědnost.

Členové basis se scházejí každou sobotu či neděli po liturgii. Obvykle je tématem hovoru homilie, kterou slyšeli. Jednou v měsíci se komunita schází k večerům věnovaným sdílení, rozhovorům o víře. Celý víkend spolu tráví jednou ročně (v případě „sobotní" basis dva dny - na jaře a na podzim). Jednou měsíčně chodí na společné výlety, které jsou příležitostí pozvat přátele, kteří se mohou stát sympatizanty basis. Výrazně se angažují pro třetí svět, např. pro Nikaraguu a Togo, a účastní se i v domácích sociálních projektech. S vedením diecéze běžně nekomunikují, pouze jednou ročně přichází biskupský vikář biřmovat.

Na webových stránkách rakouských basis je uvedeno 11 míst, kde působí.² Podle sdělení našich hostů se jedná většinou o obdobnou koexistenci s farnostmi, jaká je praktikována na Akkonplatzu. Jsou však místa, jako je Innsbruck, kde jsou basis na farních strukturách nezávislé, tak jak je to obvyklé jinde ve světě.

Sexuální zneužívání mladistvých kněžími

Diskusi k tomuto tématu jsme zahájili oceněním přístupu kardinála Schönborna. Vídeňský kardinál dokázal hříchy provinilých kněží jménem církve vyznat, aniž by poukazoval na zájem médií poškodit církev, na to, že se podobné nepravosti dějí i mimo církev a podobné výmluvy. Moniku Kolbe přesto postoj církve bolí - kard. Schönborn se veřejně omluvil, ale papež tvrdí, že o ničem nevěděl...

Schönbornovo vyznání zaznělo v rámci bohoslužby pořádané iniciativou Wir sind Kirche. Po bohoslužbě se uskutečnilo setkání kardinála s členy této iniciativy. Zde se mluvilo o potřebě strukturní reformy církve. Sexuální zneužívání je totiž pouze jeden ze širšího okruhu problémů - problémů násilí a zneužívání moci v církvi. Pojetí církve založené na úřadu, kde je osobnost služebníka něco vedlejšího, je dále neudržitelné. Ve vídeňské arcidiecézi je zavedena psychologická průprava kandidátů kněžství, ale v dalších diecézích či řádech tomu tak dosud prý není. Nositel úřadu je v církvi stále považován za ozvláštněného a povýšen na jakýsi ideál. Lidé, kteří chtějí být takto „ozvláštněni", pak usilují o ordinaci.

Je dobře, že se začalo o podobných otázkách mluvit. Dříve byli provinilí kněží pouze překládáni a delikty se tutlaly. Krize by bylo možné využít ke strukturální reformě. „Úřad" by se stal jednou ze služeb v církvi, hodnota laika a ordinovaného by byla vyváženější, celibát by mohl být zdobrovolněn, ženám umožněna ordinace, byly by rozbity mocenské struktury různých bratrstev v církvi.

Vztah k muslimům

U nás v Česku dosud příliš mnoho muslimů nežije, takže jsme byli vděčni za vídeňské zkušenosti. Jen v 15. vídeňském obvodu je 9 mešit podle zemí, odkud muslimové pocházejí. Islám není homogenní náboženství. Tak jako má málo styčných bodů např. basis s prelaturou Opus Dei, tak je tomu s muslimskými skupinami. Kromě země, odkud muslimové pocházejí, záleží i na konkrétním imámovi.

Např. s tureckými muslimy je možný i mezináboženský dialog a společné bohoslužby. Je to dáno i tím, že děkan (vikář) obvodu, kam Akkonplatz patří, studoval v Turecku, kde získal dobré kontakty. Na druhé straně přímo proti farnímu centru mají mešitu egyptských muslimů. S nimi kontakty ustaly, neboť jsou i na egyptské poměry velmi konzervativní.

Většina kontaktů s muslimy není náboženské povahy. Jde o vzájemné poznání, snížení třecích ploch, a učení se toleranci, aby mohli žít vedle sebe bez problémů. Jednou za rok spolu slaví svátek náboženství, v rámci kterého se ukazuje různost jednotlivých směrů.

Větší problém než soužití starousedlíků s přistěhovalci představuje soužití jednotlivých velmi různých skupin přistěhovalců. Mezi muslimy Vídeň doposud nepokoje nezažila. Nedávno však proti sobě bojovaly skupiny Sikhů. Sikhové chodí stále ozbrojeni, takže došlo i na krvavá zranění.

Závěr

I když eklesiologické modely Společné cesty a „basis" z Vídně jsou poněkud odlišné, setkání představovalo vzájemné obohacení. Zdálo se nám, že návštěvníci z Vídně příliš nekomunikují se základními skupinami mimo Rakousko, jejichž formy křesťanského života jsou odlišné.³ Nosnost jednotlivých modelů ukáže čas, potěšilo nás nicméně, že jsme byli v kontaktu s těmi, kteří je hledají.

1 Internet: http://www.akkonplatz.at

2 Internet: http://members.aon.at/basisgemeinden/

3 O různých formách života základních skupin viz např. http://www.rkckomunio.cz/basisViden2009