219 - září 2010

Urban IV. a Kliment VII.

Dnes představujeme dvě postavy. Obě jsou totiž rovným dílem aktéry jednoho z nejtragičtějších dějství církevních dějin - velkého papež­ského schizmatu, které uvrhlo západní křesťanství na čtyři desetiletí do chaosu hraničícího se zánikem.

Urban VI. (cca 1318 - 15.10.1389) se narodil jako Bartolomeo Prignano v Neapoli a od r. 1377 zastával úřad arcibiskupa v jihoitalském Bari. Jeho chvíle přišla r. 1378, kdy po návratu z „avignonského zajetí" po několika měsících v Římě zemřel Řehoř XI. Kardinálský sbor rozdělený mezi francouzskou a italskou frakci spustil sérii vyjednávání a taktizování. To vyvolalo rozruch u Římanů, kteří pojali podezření, že po dlouho očekávaném návratu papeže do Věčného města opět hrozí volba cizince. Vyslali proto delegaci, která přednesla kardinálům požadavek, aby byl zvolen pape­žem Říman či alespoň Ital. Samotné kon­kláve se konalo pouhých několik hodin od večera 7. dubna 1378 do odpoledne následujícího dne a probíhalo za vypjaté atmosféry, kdy shro­mážděný dav hlasitě provolával své požadavky a pronikl i do paláce, v jehož komnatách kon­kláve probíhalo. V dopoledních hodinách padla volba na barijského metropolitu, ale bylo ještě třeba vyčkat, zda úřad přijme. K uklidnění lidu v tomto mezičase přistoupili kardinálové k těžko pochopitelné frašce a do papežského oděvu oblékli kardinála Tebaldeschiho, rodilého Římana. Volba Prignana byla pak zopakována v poněkud klidnější atmosféře ještě odpoledne a kandidát úřad přijal. Psychika jinak bezúhonného adepta však byla labilní a náhlá změna postavení uvolnila Urbanovy neurotické a cholerické sklony. Papežova agrese se okamžitě obrátila proti jeho příznivcům - samotným kardinálům, které nevybíravě plísnil za jejich způsob života. Hrubě a despoticky vystupoval i vůči ostatním lidem. S nastupujícími letními vedry opustili tedy kuriálové urychleně Řím a stáhli se do Anagni, kde začali - zejména pod tlakem francouzské lobby - jednat o nápravě. S odůvodněním, že Urbanova volba byla provedena pod tlakem a pohrůžkou násilí ze strany davu, ji prohlásili za neplatnou a 20. září zvolili vzdoropapežem Roberta z Ženevy, chráněnce francouzského krále, který přijal jméno Kliment VII.

Robert (1342 - 16.9.1394), který byl od r. 1368 arcibiskupem v Cambrai, byl spíše než církevním pastýřem typem tehdejšího kondotiéra. Při povstání na území papežského státu v Toskánsku velel papežskému vojsku, které se krvavě vypořádalo s odporem města Cesena proti papežské vládě. Exekuce 4000 civilistů, šokující i v tehdejších poměrech, vynesla budoucímu papeži přízvisko „řezník z Ceseny". Bojovný Kliment zaútočil bez meškání na Řím a jeho posádka obsadila Andělský hrad. Na jaře r. 1379 však jeho vojsko rezignovalo a on sám musel prchnout z Itálie. Uchýlil pod ochranu svého francouzského protektora a přesídlil do Avignonu, kde v krátkém čase obnovil někdejší kuriální administrativu. Pod jeho obedienci se hlásila kromě Francie ještě území Kastilie, Aragonu, Navarry, Skotska či Portugalska. Za jeho protivníkem Urbanem VI. stála Anglie, většina území Říše, severoitalské státy, Polsko a Uhry. Vzájemné boje vyčerpávaly oba papežské dvory tak, že musely drasticky zvyšovat daně, eskalovat odpustkovou praxi a římská strana dokonce vyhlásila milostivé léto (jako osvědčený zdroj nemalých příjmů) na rok 1390 - tedy o deset let dříve.

Příležitost urovnat schizma smírnou cestou se oběma stranám naskytla v okamžiku smrti prvních protagonistů. Římští kardinálové tuto možnost nevyužili, když v r. 1389 obratem zvolili Urbanova nástupce - Bonifáce IX. Francouzská strana se zachovala podobně v lednu r. 1394, kdy zvolila i přes nesouhlas university a královského dvora dalším vzdoropapežem (Benedikt XIII.) Pedra da Lunu, účastníka konkláve z dubna 1378 a někdejšího volitele Prignanova. Schizma, které rozdělilo římskou církev vedví na úrovni správní i duchovní (zatímco např. sv. Kateřina Sienská podporovala Urbana, na straně Klimentově stál kupř. sv. Vincenc z Ferrary) tak muselo na svůj konec čekat ještě dvě desetiletí - až do okamžiku, kdy jej r. 1414 vyřešil císař Zikmund Lucemburský svoláním koncilu do Kostnice. 11. listopadu 1417 zvolilo konkláve jedinou hlavou západního křesťanstva Odona Colonnu, který přijal jméno Martin V.

Jan Klípa