13. listopadu 2010 zemřel ve věku 88 let a dvou dnů biskup skryté církve a jeden z jejích mluvčích Stanislav Krátký. Posledních 11 let života byl farářem a proboštem význačné kolegiální kapituly u sv. Václava v Mikulově. Nejvíce informací o životě a poslání biskupa Stanislava lze vyčíst v obsáhlých rozhovorech, které s ním vedli Petr Fiala1 a Jan Mazanec2.
Poznal jsem jej jako člověka překlenujícího předkoncilní a pokoncilní paradigma církve3, jako učitele, pastýře, jako přirozenou autoritu, která nepotřebuje získávat respekt.
Nejvíce jsem tyto vlastnosti ocenil během setkání biskupů skryté církve a jejich spolupracovníků v roce 1995 v Praze. Bylo to první setkání po dlouhých letech, během kterých se někteří účastníci neviděli, neboť se předtím rozešli v konfliktu4. Setkání připravovala rada pražské obce ES. I když jsme se v měsících před setkáním sešli předem s účastníky, u kterých jsme čekali „problémy", nevěděli jsme, jak setkání dopadne. Připravili jsme program, který účastníkům dával poměrně úzký prostor pro manévrování. Dopoledne jsme zařadili dvě přednášky a po obědě měl každý z biskupů 10 minut, aby vyjádřil svůj postoj k budoucnosti odpověďmi na čtyři otázky. Přesto jsme určité obavy měli. V polední přestávce však Stanislav Krátký svolal neplánovaně všechny biskupy k separátnímu jednání. Výsledek, který nám za pár minut Stanislav přednesl, byl nad očekávání dobrý. Osm přítomných biskupů se dohodlo, že budou postupovat nadále společně a v jednotě. Ozval se potlesk sedmnácti dalších účastníků a jednání mohlo v klidu začít...
V kostele sv. Václava v Mikulově probíhá archeologický výzkum, tak se pohřeb v sobotu 20. 11. 2010 konal v menším kostele sv. Jana v jižní části města. Přišli jsme asi půl hodiny před začátkem a prostor byl již zaplněn. Předsedal biskup Václav Malý, který o Stanislavovi mluvil jako o biskupovi, v úvodu zmínil přítomné biskupy ES atd.5 To kontrastovalo s tím, co bylo uvedeno na parte - o biskupské službě zemřelého ani zmínka.
Připravil ho IT pracovník brněnského biskupství pouhým přepisem osobních údajů na některé předchozí parte. Jeden ze spolupracovníků Stanislava vedl několik rozhovorů s pracovníky biskupství a žádal nápravu. Až sám biskup Cikrle tam dodal větu: „Probošt Stanislav Krátký patřil k významným osobnostem skryté církve". Tato věta byla doplněna až na poslední chvíli, v tiskárně. Tím „proboštem" se vyhnul titulu P. či biskup. I Ježíšovi nechal Pilát napsat na kříž, čím je, i přesto že představitelé náboženského vedení protestovali...
Homilie generálního vikáře Mikuláška byla recyklovaná podobně jako parte (určená pro obecný pohřeb kněze), zcela nezávislá na biblických textech. (Ty byly zvoleny příhodně: cesta do Emauz z Lukáše a „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám..." z listu Římanům.) Pochvalu si ovšem zaslouží Mikulášek při přijímání - prodíral se davem a ke každému s eucharistií přišel. Naproti tomu na jiných místech jiní služebníci si stoupli jako pašové pod sloup a čekali, až se lidé k nim prorvou.
Liturgii přenášela v přímém přenosu televize Noe a radio Proglas. Na závěr promluvili: Jan Blaha za ES, Vendelín Laca za ES na Slovensku, František Xaver Halas za překladatele Jeruzalémské bible, Květoslav Šipr za Stanislavovy žáky, zástupce farnosti v Kunštátu, zástupce města Mikulova, Milan Norbert Badal za arcibiskupa Duku, Jiří Mikulášek za brněnskou diecézi.
Již pouhá přítomnost asi pěti set lidí (z toho asi sta kněží) byla mimořádná. Stejně jako byl a je mimořádný dobrý bratr Stanislav, kterého jsme doprovodili na cestě k Pánu.
1 Rozhovor Petra Fialy se Stanislavem Krátkým „O skryté církvi", který původně vyšel v časopisu Proglas 4/92; viz http://www.getsemany.cz/node/1450
2 Krátký Stanislav: K plnosti, rozhovory Jana Mazance s dobrým bratrem a biskupem skryté církve. Cesta, Brno, 2004, 239 s.; viz ukázka na http://www.getsemany.cz/node/908; recenze je na http://www.getsemany.cz/node/1312
3 V předkoncilním byl vychován a prožil polovinu života, pokoncilní se poctivě snažil přijmout otevřeností k sekulárnímu světu i příkladem uvnitř církve.
4 Kobeřický sněm
5Václavu Malému předložili orace pro pohřeb kněze. První předsednickou modlitbu přečetl tak, jak mu ji předložili. Ve druhé, nad dary, již řekl „kněze a biskupa" a ve třetí, postcommuniu, již vyměnil slovo kněz za slovo biskup (obsah ovšem zůstal „kněžský").
Poslední komentáře