Jste zde

Užitek ateismu, užitek víry

autor: 

Prolétla nedávno tiskem zpráva, že američtí vědci - arci fyzikové - na základě jakéhosi matematického modelu odhadli, že Česká republika bude první zemí, ze které zmizí náboženská víra. Je těžké určit spolehlivost této předpovědi. V každém případě bych se vsadil, že náboženská víra z okolí Řípu a Radhošti nezmizí dřív než sama Česká republika - kdybych ovšem neměl dobrý důvod si myslet, že já sám ze světa zmizím dřív než naše umírající víra a možná i dřív než tento prohnilý stát, a tak už nebudu mít možnost si vyzvednout výhru. Na druhou stranu není moje skepse vůči onomu modelu tak silná, abych popíral, že tradiční víra je u nás na ústupu a že reálně hrozí když ne vymizení, tak aspoň marginalizace, společenský sestup někam na úroveň dnešních jehovistů či - v lepším případě - filatelistů.

Co je ovšem na onom matematickém modelu zajímavé, je jeho pozadí. Jak řekl profesor Richard Wiener z University of Arizona, vychází se z předpokladu, že lidé se nejspíše hlásí k té skupině, která jim poskytne vyšší prestiž a která je pro ně užitečnější. A náboženství postupně dává lidem stále menší společenský status a přináší jim menší užitek, a proto budou postupně přecházet k ateismu.

Náboženství, které poskytuje prestiž a světský užitek, není moje náboženství. Zániku takového náboženství netřeba želet. Skutečné křesťanské náboženství světskou mocí, slávou a hromaděním majetku pohrdá, a je tedy podle matematického modelu Američanů možná odsouzeno k zániku už od chvíle, kdy se je Kristus rozhodl založit. Na druhou stranu však přináší užitek jiného druhu. Otevírá, osvěcuje a posvěcuje člověkovo srdce, oči i rozum, aby cítil, viděl a chápal to, co je skryté mocným tohoto světa i jejich matematickým modelům. Učí pravdivému, milujícímu a otevřenému postoji k druhým i k sobě samému, je cestou života a solí země.

A v tom spočívá hlavní poučení: není až tak důležité čelit ateismu tím, že budeme uměle zvyšovat prestiž a užitek plynoucí z členství v církvi. Ale je podstatné čelit mu tak, že budeme znát a dávat skutky i slovy druhým ve známost vysokou vnitřní hodnotu rozhodnutí pro boží cestu víry. Víra už člověku možná nezajistí místo ve správní radě, ale tím spíš mu může zajistit místo ve skupině dobrých lidí. Víra nemůže nikomu pomoci, aby cestoval v nejdražším autě, ale může mu přesto umožnit, aby šel svou cestou s úsměvem a radostí v srdci.

O stejném tématu - ateismu a křesťanství v moderním světě - v tomto čísle Getseman píše Maria Clara Lucchettiová Bingemerová v textu nazvaném Nové ateismy a identita křesťanství. Jde jí o ateismus nikoli jako negativní nepřítomnost víry z modelu amerických fyziků, jako automatický stav nastupující po nepřihlášení se k víře, ale jako o aktivní a často agresivní odmítnutí náboženství pro jeho údajný negativní vliv na člověka. Odstraněním víry někteří doufají dokonce potlačit války (nepovšimli si asi válkychtivých ateistů Hitlera a Stalina) a vůbec vybudovat svět bez mráčku a stínu. Jak na tyto „nové ateismy" reagovat?

Z dalšího obsahu čísla ještě upozorním na vzpomínku na zesnulého Otu Mádra od Pavla Hradilka a text Jana Šulce věnovaný pravoslavnému teologu Alexandru Schmemannovi. Přeji vám dobré čtení a požehnané Velikonoce.