233 - prosinec 2011

Bratr Řehoř Krajčí (+ 12. srpna 1474, Brandýs nad Orlicí)

Zakladatel nejpozoruhodnějšího květu celé české reformace - Jednoty bratrské - se narodil do rodiny nepříliš majetného šlechtice. Jeho matka byla sestrou voleného utrakvistického arcibiskupa Jana Rokycany. Z Řehořova mládí víme jen velmi málo. Mezi léty 1448- 458 byl jako laický bratr členem utrakvistické komunity v klášteře na Slovanech a nikdy nebyl vysvěcen na kněze. Patřil ke skupině sympatizantů a posluchačů svého strýce Jana Rokycany, spolu s nímž se vymezoval proti některým výstřelkům radikálních husitů, ale stejně tak mu nekonvenoval postoj tehdejší církve katolické. Zřejmě na Rokycanův popud se Řehoř seznámil s myšlenkami Petra Chelčického, a stal se jejich horlivým propagátorem. Koncem 40. let 15. století se dokonce se skupinou dalších následovníků do Chelčic přestěhoval a postavil se do čela malé komunity Chelčického posluchačů, kteří se, daleko od města „ovládaného zákonem Antikristovým", pokoušeli vybudovat malou obec pravých věřících. Tato komunita obdržela r. 1457 od Jana Rokycany povolení, usadit se ve Lhotce na panství Kunvald v podhůří Orlických hor ve východních Čechách. Zde byla 26. března 1467 založena „Jednota bratrů a sester", spravovaná dle biblických ideálů a po vzoru husitských komun. V následujících letech vznikala další společenství Jednoty bratrské, která uznávala bratra Řehoře za svého mluvčího. Ten nezůstával usazen pouze ve své domovské obci v Kunvaldu, ale cestoval po celé zemi a novému hnutí získával nadšené přívržence. Vedle činnosti kazatelské kladl od počátků důraz i na tištěné slovo.

Sám se v některých bodech rozešel z Chelčického učením a dovedl původní myšlenky k nejzazší radikalitě, když odmítl jakoukoli formu moci nad ostatními a za vzor ideálního života považoval život v chudobě a rozjímání, práci a odmítnutí veškerých světských hodnot. Svojí radikalitou si nadělal mnoho nepřátel, mezi kterými se postupně ocitli i jeho podporovatelé z nejmocnějších - arcibiskup Rokycana a král Jiří z Poděbrad. V radikalitě učení Jednoty záhy rozpoznali nebezpečný anarchistický osten namířený proti tehdejší společnosti, jíž byli utrakvisté samozřejmě pevnou součástí. Jednota tak brzy zakusila první pronásledování. Bratr Řehoř byl vězněn mezi léty 1461-1463 a pravděpodobně na přímluvu svého bratra unikl mučení. Musel nicméně uznat svrchovanost krále a církve i nad Jednotou. Po propuštění se Řehoř skrýval u bratří a neustále se přemísťoval. Podruhé byl zatčen v Teplicích a propuštěn byl na základě slibu, že bude poslušen přání svého strýce.

Léta 1461-1467 byla poznamenána vnitřními spory o moc. Šlo zejména o vyjasnění vztahů mezi jednotlivými obcemi Jednoty i o formulování postoje Jednoty k obecné církvi. Sám Řehoř se zasazoval o jakousi „třetí cestu" která by nevedla ani do náruče papeže, ani ke spojenectví s utrakvisty.

Jednotě se v těchto letech podařilo do svých řad přijímat již více měšťanů a příslušníků šlechta a spolu s tím se mění její zprvu odmítavé stanovisko ke vzdělání. To souviselo i s protovlasteneckým vztahem k českému jazyku a zemi. Od r. 1467 disponovala Jednota bratrská vlastním klérem, jehož prvním představitelem se stal bratr Matěj z Kunvaldu. Řehoř i nadále zůstal neformálním vůdcem hnutí. Pronásledování Jednoty skončilo až se smrtí Jana Rokycany a s nástupem Vladislava Jagellonského v r. 1471. V té době již žil bratr Řehoř v ústraní v Brandýse nad Orlicí, kde r. 1474 umírá a je pohřben na nedalekém skalním hřbitově jménem Orlík.

Řehoř Krajčí po sobě zanechal literární pozůstalost čítající kratší články a dopisy, které adresoval královským a arcibiskupským úřadům a vedle toho i několik traktátů, jako: Spis o dobrých a zlých kněžích, Traktát o církvi svaté či O dvojím díle. Je považován také za autora díla Spis o úzké cestě, které zachycuje a popularizuje myšlenky Petra Chelčického.

Řehoř se tedy stal zakladatelem a prvním organizátorem Jednoty bratrské, kterou díky své přirozené autoritě řídli na přísně monarchistickém principu. Jednota dodržovala přísnou mravní disciplínu, a každý prohřešek proti ní byl trestán okamžitým vyobcováním. Mravní život a činy jednotlivce jsou podle Řehořova názoru důležitější než zbožné skutky a slovní vyznávání víry. Víra bez skutků je podle něj mrtvá. Opravdový křesťan by se neměl podřizovat světské moci založené na násilí, neměl by soudit ani se podřizovat výrokům světského soudu, měl by se vystříhat každého obchodu a v žádném případě by neměl proti nikomu pozdvihnout zbraň.

Jeho učení bylo shledáno příliš rigidním i v rámci samotné jednoty a tak bylo krátce po jeho smrti na sněmu v Rychnově ustanoveno, že myšlenky Řehořovy ani Chelčického nejsou pro členy Jednoty závazné.

Jan Klípa