235 - únor 2012

Angela Merici

Zakladatelská osobnost Angely Merici (česky též uváděna jako Anděla Mericiová, 1474-1540) stojí na rozhraní středověku a novo­věku. Narodila se pravděpodobně roku 1474 do zámožné rodiny z Desenzano del Garda, přibližně v deseti letech osiřela. Výrazně jí otřásla také smrt sestry, jež zemřela bez posledního zaopatření; rozhodla se věnovat celý život modlitbě za její spásu. Asi jako dvacetiletá se ujímá rodového majetku s jasnou představou, jak jej využít. Chce zakládat školy, věnovat se vzdělávání nejmenších dětí z chudého vesnického prostředí v okolí zděděného statku. Do díla se vrhá bez jakýchkoli zkušeností, nikoho staršího si k němu nepřizve, obklopuje se pouze svými vrstevnicemi. Duchovní směřování, s nímž se stala nejprve františkánskou terciářkou, volí teprve dodatečně, tak, aby skrze něj mohla uskutečňovat tento svůj cíl. Sblížení s františkánstvím však proběhlo tak, že její úspěchy přiměly františkány, aby ji získali pro založení školy v Brescii. Je nesporné, že Angela měla velké organizační schopnosti a dokázala zajistit své školy i po finanční stránce. Sama žila přitom velmi asketicky, na vlastní živobytí si vydělávala jako služka. Také po duchovní stránce nevyhledávala pomoc u jiných a naopak se záhy sama stala mezi mladými lidmi duchov­ní vůdkyní a vyhledávanou rádkyní.

V roce 1525 vykonala pouť do Svaté země, při níž téměř oslepla. V následujícím roce byla přijata papežem Klementem VII., jenž jí chtěl svěřit správu chudinských zařízení v Římě, což odmítla a vrátila se do Brescie. Od začátku třicátých let začala kolem sebe shromažďovat zárodky pozdější Společnosti sv. Voršily, jež byla formálně založena roku 1535. Tato společnost za Angelina života neměla ještě charakter řeholního společenství ­- její členky byly zavázány následovat evangelní rady chudoby, čistoty a posluš­nosti, scházely se ke společným pobožnos­tem, avšak žily ve vlastních domácnostech nebo u příbuzných a i svou práci, ať již vzdělávací nebo jinou, vykonávaly samostatně. Společný život zahájily voršilky až několik let po Angelině smrti a teprve v potridentském období podlehla společnost přirozené tendenci institucionalizace a získala charakter řeholní kongregace spolu s úkolem věnovat se především vzdělání dívek.

Angela zemřela 27. ledna 1540, byla pohřbena v brescijském kostele sv. Afry. Ačkoliv byla již za svého života velmi oblíbená, její kanonizace proběhla až na začátku 19. století. Její testament Legati je vlastně jediným dochovaným souhrnem jejích myšlenek. Nabádá své svěřenkyně k tomu, aby zachovávaly oddanost Ježíši a Marii. Ač na počátku Angeliny činnosti stálo také vidění, nespadá do kategorie mystiček, její zbožnost je praktická. Těžko ji také považovat za nějakou feministickou teoložku, její práce s malými dívkami byla vedena motivem vychovat z nich řádné manžel­ky. Ovšem na vlastním životě a v tom, jaké možnosti získaly její následnice, ukázala, že činorodá žena mohla i v tehdejší církvi znamenat mnohem víc než jen „posvěcení a povznesení". Voršilky jsou první moder­ní žen­skou řeholní kongregací s náplní čin­nos­ti po­dobnou jejich mužským protějškům. Veřejná angažovanost ženy nebyla v severoitalských městech přelomu středověku a novo­věku ničím neznámým. Angela Merici ji posunula hlouběji do církve. Ač rozmach voršilské řehole mezi nejvýznamnější ženské řády není dílem Angely, ale jejích následovnic, jistě v jejím příkladu nacházely inspiraci.

Také školské zaměření je příznačné pro tuto dobu. Humanistická doba přichází nejen s individuálním zájmem o vzdělanost, ale činí z něj nový způsob formace jednotlivce a prosazuje i nový obecný kulturní základ celé společnosti. Angela měla patrně domácí vzdělání obvyklé ve vyšších společenských vrstvách. Nová je snaha poskytnout vzdělání i těm, kteří do těchto vrstev nepatří. Chtěla-li vzdělávat někoho jiného než chlapce ze společenských elit, musela nutně přinést nové formy i obsah vzdělání. I na přístupu Angely Merici je vidět, že renesanční doba objevovala specifické požadavky dítěte, přestala jej pojímat jen jako malého dospělého.

Pavel Kůrka