272 - červen 2015

Porážky křesťanských principů

Církevní událostí května a možná celého roku bylo referendum v Irsku. Katoličtí voliči v asi nejzbožnější zemi anglofonního světa přiznali právo na manželství i homosexuálům. Většina církví s tímto rozhodnutím nesouhlasí. Ovšem irská katolická církev, oslabená pedofilními skandály kněží, silnou kampaň za svůj oficiální názor vést nedokázala. Co výsledek znamená?

Podle vysoce postaveného římského kardinála Parolina „nejen porážku křesťanských principů, ale trochu i porážku lidstva“. A irský arcibiskup Martin naznačil, že selhaly církevní školy, jimiž v zemi prošla většina voličů.

Snad by však tito duchovní měli zvážit alternativní vysvětlení. Co když irské školy nejsou tak špatné a dokáží žákům některé křesťanské principy vštípit, třeba princip milosrdenství? Co když se ve svatodušní době projevil sensus fidei, „cit pro víru“ voličů, a ukázal, že je lépe říkat párům stejného pohlaví „manželství“ než je dál vystavovat pohrdání a právní nejistotě? Co když Irové museli svou církev upozornit, že její antropologie je zastaralá, její čtení bible fundamentalistické a její morální vůdcovství nevěrohodné?

Bible homosexualitu popisuje jako hříšnou. Jistě lze považovat za hříšné výstřelky některých homosexuálů, například bezbřehou promiskuitu. Bible je však psaná ze stanoviska poznání před 2000 lety. Podle současné vědy je u nemalého počtu lidí homosexuální orientace zakořeněná, nezvratná a jimi osobně nezaviněná, takže ji samu nelze v žádném případě považovat za hříšnou. Pokud se dva takto orientovaní lidé do sebe zamilují, sžijí a chtějí sdílet život, máme právo je za to kritizovat a jejich situaci ztěžovat administrativními překážkami? Myslím si, že bychom naopak měli být rádi, že se milují a vzájemně jsou si oporou.

Mohou sice konzervativci snít o tom, jak by bylo krásné, kdyby se homosexualita dala spolehlivě léčit, kdyby všichni takto orientovaní dokázali šťastně žít v celibátu, kdyby bylo možné vždy odlišit terminologicky a právně manželství muže a ženy od partnerství gayů a leseb – ale to jsou prostě sny. Jako dospělí máme přijmout realitu a hledat nejlepší cestu z možných, nejmenší zlo z těch, z nichž si lze vybrat. Věřím, že Irové hlasovali správně.

Blíží se 600. výročí události, která byla skutečnou porážkou křesťanských principů a ranou pro středoevropskou část lidstva: upálení Mistra Jana Husa. Martin Vaňáč napsal článek, ve kterém reaguje na některé z husovských příspěvků poslední doby. Rýsuje se naděje, že Jan Hus, který tak dlouho rozděloval české křesťany, bude stále více jejich společným dědictvím a inspirací k plodnému dialogu, ne ke zbytečným sporům. Kéž by k tomu toto výročí přispělo.

A na konec uvedu náš předprázdninový experiment: Afrika od Lenky Lesné je upravený sled autorčiných záznamů z cesty do Jižního Súdánu, kde pracovala v nemocnici jako lékařka a humanitární pracovnice. Vedle spíše cestopisných odstavců zde najdete i příležitost k zamyšlení nad hlubšími otázkami: jak nad koncepcí západní humanitární pomoci, tak i nad spirituálními problémy.