Jste zde

Juliana z Norwiche

Juliana z Norwiche (1342–1416) spolu s Richardem Rollem, augustiniánem Walterem Hiltonem a neznámým autorem díla Oblak nevědění (The Cloud of Unknowing) jsou nejvýznamnější angličtí mystičtí spisovatelé pozdního středověku. O Julianině životě víme jen málo. Není známo ani jejím původní jméno. Autorka mystického spisu Zjevení božské lásky totiž žila v cele přistavěné ke kostelu sv. Juliána v Norwichi u řeky Wensum a jméno Julian(a) je odvozeno od tohoto místa.

Informace o Julianině životě jsou často odvozovány z údajů uvedených přímo v jejím díle. Na začátku knihy, kde Juliana představuje své první zjevení, píše, že v reakci na něj vykřikla „Benedicte, Dominus“ (Požehnej, Pane). Protože tuto děkovnou formuli používali benediktýnští řeholníci, Jenkins Watson usuzuje, že s velkou pravděpodobností Juliana patřila k řeholi benediktýnů ve městě Carrow, míli od kostela, kde Juliana žila v místnosti, kterou kostelu údajně též daroval řád benediktýnů. Spíše se však vychází ze závěru, že Juliana ve svém poustevnickém životě čerpala ze staré řecké tradice, a byla proto považována za nezávislou náboženskou osobnost, která se zodpovídá především Bohu. Dochovaly se údaje o závětích několika obyvatel Norwiche, kteří Julianě a jejím služebným odkazovali různé peněžní částky.

Pokud jde o určení roku Julianina narození a smrti, tato data se odvozují od dne zjevení, který ona uvádí v úvodu svého díla a ke kterému poznamenává, že jí tehdy bylo přesně třicet a půl roku. Tento fakt dovoluje propočítat rok jejího narození, který zdroje shodně určují na rok 1342. Úmrtí se pak datuje na rok 1416. To, že Juliana byla poustevnicí, vede k domněnce, že pocházela z dobře situované rodiny, protože kandidáti poustevnického života museli přesvědčit své biskupy o dostatečném materiálním zajištění.

Juliana se věnovala především rozjímání a modlitbám. Pokud měla možnost kontaktu s jinými lidmi, jednalo se pravděpodobně o kněze kostela, o nepříliš častá setkání s účastníky slavení eucharistie nebo návštěv kolemjdoucích, kteří u ní hledali radu, útěchu či duchovní oporu a povzbuzení. Jednou z návštěvnic byla například vizionářka Margaret Kempeová, která ve své knize s názvem Book zmiňuje svou osobní návštěvu a rozhovor u Dame Juliany, jak ji tehdy nazvala. Margaret vyhledala Julianu a strávila s ní v cele několik dní rozhovory o zkušenostech s viděními.

Důležitým datem Julianina života je den jejího mystického zážitku, 8. nebo 13. květen roku 1373. Tehdy velmi vážně onemocněla a tato nemoc podle ní přímo souvisela s následnými viděními. Juliana jako příčinu svých vidění zmiňuje své touhy, o jejichž splnění žádala Boha před onemocněním. Julianiny touhy se týkaly Ježíšova utrpení na kříži, vlastního tělesného onemocnění, a nakonec prosila Boha o tři rány, totiž o ránu opravdové kajícnosti, ránu opravdového soucitu a ránu upřímné touhy po Bohu. Julianina vidění přicházela třemi způsoby. Tělesně vědomými smysly: skrze vidění, slyšení a někdy i cítění (nosem); dále pak duchovním viděním: náboženskou vizí a jako přímá sdělení její duši; a intelektuální osvětlení, která přinesla do její mysli nová porozumění.

Následující úryvek v překladu Timothea Vodičky pochází z Julianiny knihy Zjevení Božské lásky: „Potom jsem byla v duchu pobídnuta, jako by mi bylo přívětivě řečeno: ,Vzhlédni k Nebi k Jeho Otci.´ A pak jsem dobře viděla, skrze víru, kterou jsem měla, že mezi Křížem a Nebem není nic, co by mi mohlo ublížit. Slušelo se mi buď, abych pohlédla vzhůru nebo abych odpověděla. Odpověděla jsem v nitru celou mocí své duše a řekla jsem: „Nikoli, ne­mohu, neboť Ty jsi mé Nebe." Tak jsem vyjádřila svou nechuť. Neboť raději bych byla bývala zůstala v těch bolestech do Soudného dne, než bych byla přišla do Nebe jinak než skrze Něho. Věděla jsem totiž dobře, že On, jenž mě spoutal tak krutě, sejme mi pouta, až bude chtít. Tak jsem se naučila volit si za Nebe Ježíše, jejž jsem v té chvíli viděla jen v bolestech. Netoužila jsem po jiném Nebi než po Ježíši, což bude mou blažeností, až tam dojdu.“ (…) „A to mi bylo vždycky útěchou, že jsem po celou tu dobu Utrpení a zármutku volila za své Nebe Ježíše, skrze Jeho milost. A to mi bylo poučením, abych tak činila vždycky – volila jen Ježíše jako své Nebe v slasti i strasti.“