312 - únor 2019

Latinskoamerická výspa

Jižní Amerika je ještě víc než naše středovýchodní Evropa výspou Západu. Patří k němu stejně jako my, ale od jeho jádra v západní Evropě a USA je daleko jak geograficky, tak i mentálně. A navíc je výspou na opačné straně než naše Česko a Slovensko – také geograficky, ale v jistém smyslu i historickým vývojem: Latinoameričané nepoznali nemilé sousedství Hitlerova Německa ani Stalinova Sovětského svazu, ale zažili a zažívají mnoho problémů a traumat, jež jsme nepoznali my. Konzervativní diktatury, politickou nestabilitu jako dědictví kolonialismu, hroznou chudobu, soužití lidí různých ras a kultur, plundrování přírodního bohatství, moc drogových mafií a ultralevicových bojůvek.

Latinská Amerika se během dvacátého století stala jednou z bašt křesťanství a zároveň i jeho laboratoří. Většinově katolický kontinent jako by do tradičního formátu katolické církve úplně nezapadal. A co hůř, jako by ho tato církev opouštěla. Jak fyzicky svou neschopností tam rozprostřít své tradiční farní struktury (chronický nedostatek kněží vyplývá mimo jiné z toho, že místní kultury nehodnotí celibát pozitivně), tak i v obrazném smyslu svou vazbou na nejmocnější a nejbohatší vrstvy ke škodě početných davů chudých. Mnoho tamních teologů a duchovních proto hledalo alternativu. Zejména od 60. let, od druhého vatikánského koncilu se tam objevil důraz na církev zdola a církev pro chudé. Častá byla inspirace marxismem – pod hlavičkou teologie osvobození latinskoameričtí teoretici promýšleli struktury vykořisťování a zotročování v jejich společnosti i to, jak může Kristus pomoci chudé lidi osvobodit.

V tomto čísle Getseman se latinskoamerickému křesťanství věnují dva texty. Oba vznikly jako přednášky na 47. víkendovém semináři pro zájemce o teologii pořádaném IES 30. listopadu a 1. prosince 2018.

Tim Noble hovořil o konferenci Rady latinskoamerických biskupských konferencí v Medelínu roku 1968. Ta v moderní historii byla „nejradikálnějším církevním koncilem“, což se projevilo i na detailech jako bylo pozvání nekatolických pozorovatelů k eucharistii během závěrečné bohoslužby „vzhledem k atmosféře společenství“. Pro regionální církev znamenala přelom inspirovaný nedávno skončeným koncilem: církev otevřela oči pro problematiku lidské bídy v současné situaci a rozhodla se jednat: „Existuje mnoho studií o situaci lidí v Latinské Americe. Ve všech se nacházejí popisy lidské bídy, která marginalizuje velké skupiny lidí. Tato bída jako kolektivní skutečnost je nespravedlností, která křičí do nebe,“ napsali tehdy biskupové. Jak Tim hodnotí tuto konferenci a její dědictví po padesáti letech?

Druhou přednášku měl Martin Maier o loni svatořečeném biskupovi Óscaru Romerovi ze Salvadoru, který zemřel mučednickou smrtí roku 1980. Romero z konzervativních pozic dozrál v obhájce chudých a byl zavražděn při slavení mše proto, že statečně hájil práva salvadorského obyvatelstva.

Dále v čísle najdete příspěvek Martina Grubera o středověké velšské úctě k Panně Marii, recenzi Pavla Hradilka na ekumenickou bohoslužbu v Černošicích a zprávu z konference Mezinárodní pravoslavné teologické společnosti od Zdeňka Širky.