Německá církev pokračuje synodní cestou přes kritiku z Vatikánu

Téměř lhostejná ke kritickým zásahům z Říma pokračuje německá katolická církev po své cestě k vnitrocírkevním reformám. Po setkání vedoucích představitelů biskupské konference a Centrálního výboru německých katolíků (ZdK) ve Fuldě biskupové i laici mluvili shodně o velmi pozitivní náladě a výborné a upřímné pracovní atmosféře. Pokud biskupská konference a ZdK budou souhlasit s postupem domluveným ve Fuldě, může „synodální cesta“, o kterou usilují, začít přesně se začátkem nového církevního roku v 1. adventní neděli.

Dopis prefekta vatikánské Kongregace pro biskupy kardinála Marca Ouelleta shromážděné spíš rozzlobil než zneklidnil. Byla v něm položena řada dotazů o záměru synodální cesty. Dopis vyznívá tak, že jen národní reformní rozhodnutí v zásadních otázkách jsou neslučitelná s církevním právem. sobotu opoledne přečetl předseda Německé biskupské konference kardinál Reinhard Marx ve Fuldě svoji odpověď, kterou hodlá do týdne osobně předat v Římě. Marx konstatuje, že by bývalo pomohlo, kdyby Řím před „zasláním kusů textu“ usiloval o dialog. Zdůraznil, že velká část výtek se míjí s realitou a zčásti spočívá na dávno překonaných návrzích znění synodální cesty.

Celkově nemá Německá biskupská konference zájem o konfrontaci a sází na to, že kardinál Marx dokáže v osobních rozhovorech výtky proti německým záměrům odstranit. Podstatné přitom zjevně je jméno dítka: synody podléhají jasným směrnicím církevního práva, ale biskupská konference výslovně a zásadně popírá, že by organizovala synodu. Ani ZdK by se něčeho takového neúčastnila, zdůraznil její předseda Thomas Sternberg.

Protože však je cesta nazvána jako „synodální“, musí se očividně počítat s nedorozuměními. Bez církevně závazného rámce navíc také žádný biskup není povinen ve své diecézi výsledky „synodální cesty“ zavádět. Závěry pak mohou být Římu dány jen na vědomí. Papež pak rozhodne, co se stane dál.

Kardinál Marx vyjádřil optimismus, že výsledky mohou pomoci nejen Německu, ale i celé světové církvi. Nejdřív o tom musí během podzimního plenárního zasedání biskupské konference 23. až 26. září také ve Fuldě přesvědčit těch několik biskupů, kteří stojí spíš na okraji cesty.

Sotva skončilo přípravné zasedání ve Fuldě, uveřejnila řezenská diecéze alternativní návrh synodální cesty, který zřetelně víc zdůrazňuje předávání víry a novou evangelizaci. Tento návrh předložili již v srpnu řezenský biskup Rudolf Voderholzer a kolínský arcibiskup kardinál Rainer Maria Woelki Stálé radě Německé biskupské konference. Ale shromáždění 27 místních biskupů ho zamítlo poměrem 21 : 3 při 3 zdrženích. Voderholzer zdůraznil, že nekritizuje synodální cestu jako takovou, ale její dosavadní „konkrétní ztvárnění“. Co se navrhuje jako reforma, je podle něho „vzdáním se katolického profilu a opuštění důležitých prvků“.

Fórum německých katolíků zas kritizovalo, že v základech reformní debaty v Německu je „nesprávné chápání církve“. Synodální cesta podle něj spočívá na „mylném pojetí, že církev je kvazidemokratická instituce, ale ne dílo založené Ježíšem Kristem, v němž platí jeho slovo a nauka jeho církve.“

Zástupci různých pozic budou jistě i na nadcházejícím plenárním zasedání biskupské konference předkládat své odpovídající názory na dopis papeže Františka „Putujícímu lidu božímu v Německu“. Papežské psaní z konce června bylo velmi podrobné a zároveň přátelské i výmluvné. A vyvolalo různé interpretace. Skeptici i podporovatelé synodální cesty v něm nejdříve viděli potvrzení svých názorů. O víkendu ve Fuldě shromáždění biskupové a laici schválili stejně přátelský dopis jako odpověď papežovi, jenž v Římě předá rovněž kardinál Marx.

Mezitím již začala práce na obsahu. Čtyři přípravná fóra, vždy vedená dvojicí zástupců biskupské konference a ZdK, se mimo zájem veřejnosti sešla, některá i vícekrát, a vypracovala návrhy, které budou představeny ve Fuldě. Ukázalo se, že okolo horké kaše se chodit rozhodně nebude: Jde o „způsob, jakým se v církvi vykonává moc“ a o silné rozpory, jež pociťují i biskupové, mezi naukou a praxí ve věcech sexuální morálky, o otázku kněžského života v dnešní společnosti a – s vysokou naléhavostí – o roli, jakou smějí v katolické církvi hrát ženy. Toto téma bude mít ve veřejném mínění „důležitou roli lakmusového papírku ohledně autenticity vůle k reformám“.

Nemělo by to tentokrát skončit jako Marxovým předchůdcem Robertem Zollitschem zahájený a dobře míněný dialog z let 2011 až 2015, na jehož konci nezbylo podle mnoha pozorovatelů nic hmatatelného kromě poznatku, že je zapotřebí změn. Tehdy byla ze strachu z konfliktů obtížná témata pominuta. To se teď změnilo, čímž však roste tlak na biskupy, kteří cítí různá očekávání vůči reformátorům a brzdičům, vnímají německou realitu i pozornost třeba z Říma a z USA.

Východisko by mohla nabídnout Synoda Amazonie, která se koná v říjnu ve Vatikánu. Mohla by otevřít možnost, aby v určitých jednotlivých otázkách existovala odlišná regionální řešení, aniž by to narušilo celosvětovou jednotu katolické církve.

Zpráva pro agentury KAP a KNA. Z němčiny přeložil JaS.