Jste zde

Slavení Velikonoc v době virtuální

Jaké nám současná situace dávala možnosti slavení?1

1. Televizní přenosy bohoslužeb

I v dobách nekoronavirových se jedná o problematickou věc, zvláště pokud jde o přenos eucharistie/večeře Páně. Je to jako bychom se dívali, jak hosté na společné hostině jedí. Ačkoli by měla být takovýmto přenosům věnována náležitá pozornost2, jedná se často o honosné, nevkusné akce s absencí úcty k základním liturgickým principům, navíc režírované osobami bez hlubšího porozumění liturgii a komentované „odborníky na všechno“, kteří se pokouší vysvětlovat své infantilní teologické názory. A to nechávám stranou, že u nás téměř neexistují liturgické prostory, kde by si lidé při eucharistickém konání nemuseli vzájemně dívat na záda.

U současných přenosů, které se odehrávají bez přítomnosti obce lze stěží hovořit o liturgii (tj. „konání všeho lidu“). Nejen komunikace mezi předsedajícím a shromážděním, která modeluje komunikaci Hospodina s jeho lidem, je pro liturgii konstitutivní, ale i komunikace mezi účastníky navzájem. Neslavíme liturgii kvůli Bohu, s ním můžeme komunikovat přímo, beze slov, bez znamení, ale slavíme ji kvůli druhým. Druhým zvěstujeme svou víru a oni podpírají víru naší.

2. Kázání

Přenášet kázání je jistě možné a užitečné. Poslech, případně videopřenos je komunikačně bohatší, než poskytnutí písemné verze projevu. Jedná se však pouze o jeden fragment bohoslužby. Např. Tomáš Halík na bohoslužbu v této době vědomě rezignoval. Hledaje inspiraci jsem sledoval video ze 4. neděle v postu A, kdy se čte Janova perikopa o slepém od narození. Civilní projev, jakési inteligentní „politické školení mužstva“, to Halík zvládá bravurně. Pak čtení perikopy. Perfektní. I když čte věřící herec se školeným hlasem, často to nebývá ono, protože není schopen uchopit detaily poselství textu. Halík to umí. Po čtení přímluvy. Opět perfektní, skutečně přímluvy. Zde se však už objevuje problém ukazující na limity možností přenášeného bloku slova. Přímluvy náleží shromáždění, jsou reakcí na to, co zaznělo. Mají je vytvářet lidé, i za cenu, že nebudou tak „dobré“, jako ty od Halíka. Poslouchal jsem i kázání Martina Putny. Dokonce se mi zdálo, že žák je už lepší, než jeho učitel...

3. Domácí bohoslužby

Jistě dobrá volba, které probouzí odpovědnost každého pokřtěného. Mnozí služebníci dávali k disposici podklady k takovýmto bohoslužbám. Zajímavé bude zjistit zkušenosti s touto formou. Předběžně vím od bratrů ve farářské službě, že tato forma příliš využívána není. Jednak hraje roli ostych, jednak řada lidí nemá rodinu, nebo má, ale věřící jsou v ní sami. Budeme rádi, když se o své zkušenosti podělíte.

4. Bohoslužby pomocí on-line komunikačních programů

Tato forma odstraňuje nedostatek jednostranné komunikace a lze ji nazývat bohoslužbou. Jednotliví účastníci se mohou zapojovat nejrůznějším způsobem (např. úvody, čtením, zpěvem, homilií, přímluvami, díkůčiněním). Má to však svá omezení. Jednak technická - vyžaduje to příslušné vybavení, kvalitní internetové připojení, kvalitní mikrofony, jednak lidská – vyžaduje určitý čas, než se to lidé naučí, někdo kratší, někdo delší… Společný zpěv z více míst nelze použít, i společná recitace např. Otčenáše není bez problému. Hlavní omezení je však v tom, že tak není možné slavit svátosti. Dovedu si představit takto slavenou eucharistii, kde by služebníci eucharistický chléb (a víno?) připojeným roznášeli. Těžko by ale asi mohli předávat svaté dary mezi dveřmi, lépe by bylo u stolu (či lůžka nemocného).

5. Úplná bohoslužba v menší skupině

Žádné lidské nařízení není absolutní. Ani vyhlášky plk. Primuly měnící se podle toho, jakému vlivu momentálně podlehne. Vždy lze, pokud je k tomu pádný důvod, využít institut epikie tj. vykládat zákon či nařízení odchylně od jeho znění, pokud se držím záměru zákonodárce. Pokud zákonodárce, vědom si rizik, např. umožní nakupovat na Velký pátek v Hornbachu, kde je plné parkoviště a uvnitř stovky lidí, pak setkání o dva řády menší skupiny při bohoslužbě není nezodpovědné. Výhodou takového slavení je, že na něm participují ti, kteří opravdu chtějí a stojí jim za to podstoupit určitá rizika. Vhodné je dodržet základní hygienické normy (mytí, nebo alespoň dezinfekce rukou, zamezit kýchání do prostoru). Možná za zmínku stojí jistá opatrnost při užívání společného kalicha.3

Reflexe slavení ve vlastní obci

Situace pandemie nás donutila změnit velikonoční plány Společné cesty. Možná by se někteří báli slavit společně, ale zejména zavřené hranice nám neumožnily ani takto uvažovat. Máme jednu z diaspor na Slovensku, která se chystala na Velikonoce přijet a nechtěli jsme ji „hodit přes palubu“. Při domlouvání jsme vyloučili svátosti (kromě malých skupin v diasporách, kde je kněz) a ostatní jsme se pokusili připravit přes Skype. Již od r. 2011 využíváme Skype ke společným modlitbám4. Naučili jsme se respektovat se a nepřehlušovat se při společných spontánních modlitbách (tří skupin: chval, díků a proseb). Náš „spojovací důstojník“ investoval jak do hardware, tak do „školení personálu“ hodně energie. Tuto zkušenost jsme využili již před Velikonocemi při společném nedělním slavení bloku slova. Díky tomu, jsme si dovolili připravit slavení Velikonoc. Na přípravném týmu (spojeni přes Skype) jsme rozdělili jednotlivé slavnosti (Květná neděle, Zelený čtvrtek, Velký pátek a vigilie) čtyřem týmům (Brno, Bratislava, Hradec Králové a Praha). Určili jsme začátky bohoslužeb (10.00; 18.30; 15.00 a 22.30). Diskutovali jsme určité ordo jednotlivých dnů s ohledem na omezené možnosti. Využili jsme k tomu jednak nově vydaný sešit Triduum americké presbyteriální církve, jednak Euchologion obce, který obsahuje stovky stran liturgických vzorů. Konkrétní tvar byl svěřen jednotlivým týmům. Dvojí čtení pašijí jsme svěřili místům, kdy byli alespoň tři čtenáři, aby na sebe navazovali a čtení bylo důstojné.

Průvod Palmové neděle bylo možné pouze naznačit (sólovým) zpěvem Benedictus qui venit, ke kterému se ostatní jen tiše připojovali.

Mytí nohou bylo možné vzájemně na těch místech, kde byli připojeni alespoň dva.

Na Velký pátek jsme byli připojeni všichni až do konce, neboť tento aliturgický den nepřijímáme.

Do přípravy slavení vigilie byla zapojena celá obec, neboť žádný z týmů by tolik rolí nezvládl. Začali jsme SZ blokem slova obsahujícím 7 čtení (stvoření světa podle Jahvisty, potopa, obětování Izáka, průchod Rákosovým mořem, o rouchu spásy u Iz 61, Jonáš a tři mládenci v ohnivé peci) na každé čtení navazoval žalm či kantikum zpívané kantorem, či spíše většinou kantorkou… Poté jsme si zapálili svíce a poslouchali sólový Exultet. Následoval NZ blok včetně homilie. Poté obnova/znovupotvrzení křestního slibu.

Protože se jedná o klíčovou část Velikonoc, věnuji ji více místa. Křest by na dálku nešel. Žádného čekatele křtu jsme však bohužel (v daném případě Bohu dík) neměli. O obnovu jsme se pokusili.

Normálně pokřtěný člověk dává slavnostně ostatním najevo, že znovupotvrzuje svůj křest, že se hlásí ke Kristu, že přijímá jeho životní cestu, fyzickým kontaktem s vodou. My jsme ale žádnou vodu neměli, eulogii jsme užili takovou, která se bez vody obešla. Namísto symboliky kontaktu s vodou jsme volili symboliku slovní. Každý byl vyzván, aby několika slovy či větami děkoval za svůj křest. Bylo nás propojeno asi 15 míst, od Duchcova po Nitru. Všichni členové obce i stálí hosté takto znovupotvrzení ze své strany dali najevo. Bylo připojeno však několik hostů, kteří tak neučinili – liturgickou řečí dali najevo, že křest neobnovují, o Kristovu cestu zájem nemají. Jeden z hostů využil příležitosti k jinému projevu, než k díkům za křest. Spíše se však jednalo o odchovance místních kostelů, kteří se ještě nenaučili liturgickému jazyku, o křesťany ve věku batolat, která ještě nemluví…

Na místě, odkud jsme vigilii vč. připojení administrovali, nás bylo sedm a v tomto počtu jsme nakonec slavili eucharistický blok.

Liturgie, která nemá přesah do všedního života, postrádá smysl. Má mít „pokračování“. V síle slavností Tridua se jedna z našich členek (a dlouholetých čtenářek Getseman), která pracuje jako ředitelka Domova sociálnej starostlivosti v Bratislavě, přihlásila jako dobrovolnice do sesterského Domova sociálnej starostlivosti v Pezinku, kde je v důsledku nákazy koronavirem tíživý nedostatek personálu. Mysleme na ni a na všechny, kteří pomáhají tam, kde je třeba. Dostali jsme následující hlášení:

Milí priatelia, 

ďakujem za solidaritu a podporu, cítim ju. Od soboty som v DSS Pezinok spolu s ďalšími tromi kolegyňami na výpomoc zariadeniu, kde sú dve tretiny klientov pozitívne testovaných na koronavírus a do dnešného dňa sedem klientov vo veku 40 – 96 rokov zomrelo, dvanásti klienti sa liečia v nemocnici, dvaja sú na umelej pľúcnej ventilácii. Ostatní pozitívni klienti s miernymi príznakmi sú v zariadení. Zariadenie je už týždeň uzavreté, ohradené páskou a strážené políciou a vojakmi. Do a zo zariadenia nikto nesmie odísť. V zariadení je nevyhnutný počet pracovníkov na obsluhu klientov. Keďže postupne sa niektorí pracovníci stali pozitívnymi, zriaďovateľ zariadenia potreboval doplniť počty o nových pracovníkov. Dnes som tu prvý raz pripojená na internet. V mobile mi internet zlyhal a tu nemajú počítače, v utorok ich vzala polícia. Teraz nemám v práčovni žiadne prádlo, tak si môžem dovoliť prestávku. 

Cítim sa tu ako vo vatičke. V sobotu ráno sme sem prišli - moja kolegyňa opatrovateľka a ešte jedna zdravotná sestra zo Senca, spolu s krízovou manažérkou z VÚC. Kolegovia v DSS Pezinok nás čakali, mali sme pripravené postele a dokonca izby - jednotky. Aj  do výdajne stravy dali posteľ a máme súkromie. Postele sú tu z DSS z Bratislavy, nové obliečky na paplóny  máme z Pezinka, a keď neboli paplóny samotné, ponúkla som naše z DSS; na túto príležitosť sme kúpili 20 paplónov a vankúšov, ak by u nás bola korona a potrebovali by sme pre zamestnancov.

Solidarita s týmto zariadením je od ľudí z okolia obrovská. V sobotu som bola pri bráne, keď prišla staršia pani a priniesla šumivé vitamíny a čaje, ktoré mi odovzdala pod dohľadom policajtov. O polhodinu neskôr priviezol starosta a farárko zo susednej dediny ovocie a zeleninu pre zamestnancov. V nedeľu poobede prišla pre mňa kolegyňa, aby som šla k stolu, lebo niekto nám poslal pečené prasiatko a lokše. Ráno mám z okna výhľad na veľký transparent: NIE STE V TOM SAMI, SME SPOLU S VAMI, ktorý venovalo mesto Pezinok. 

Pracujem v práčovni od 7.00 do 19.00. Naučila som sa obsluhovať veľké priemyselné pračky, sušička je vyššia ako ja. Tunajší kolegovia sú milí, nápomocní, a ak niečo neviem, nemám problém sa spýtať, navigujú ma. Včera som si dala vymeniť matrac, našla som ho po pozitívnej kolegyni, vydezinfikovala som ho a túto noc sa mi spalo oveľa lepšie. 

Zároveň mám čas pri manuálnej práci rozmýšľať, cítim sa ako moji kolegovia, ktorí vnímajú svojich vedúcich. Teraz vidím, čo má na mysli moja kolegyňa u nás v práčovni v DSS, keď mi na konci služby hovorí, že dnes som sa na ňu nemala čas prísť pozrieť. 

Sú aj zaujímavé situácie - včera mi zavolal dodávateľ, povedala som mu, že teraz to nevybavím, som v Pezinku. Cely prekvapený sa ma spýtal, čo som urobila, keď ma tam dali?!? Hovorila som mu, že nie som na psychiatrii, ale v DSS Pezinok, z čoho bol prekvapený ešte viac. Včera sa ma policajti pýtali pri bráne, či mi sľúbili rodinný dom v centra Bratislavy, keď som tu. Nerozumeli, keď som povedala, že som tu dobrovoľne, nie kvôli domu.  

V piatok pred odchodom do DSS Pezinok sa podarilo získať ešte jednu kolegyňu z nášho zariadenia, mladú opatrovateľku, ktorá je tu so mnou a je veľmi odolná. Spolu si hovoríme, že pobytom tu vlastne "rozširujeme svoju existenciu". 

Prajem vám, aby ste tiež nárokmi, ktoré sú na vás kladené, rozširovali svoje bytie o veci, ktoré vás na vašich aktívnych poliach život učí. 

M.                                                                                                                                                                                   21.4.2020

1Když vyloučíme bizardní kousky hraníčící s magií, jako expozici prostoru pomocí konsekrované hostie v monstranci…

2Rozhlasový a televizní přenos posvátných úkonů, zvláště pokud jde o eucharistickou oběť, ať se děje taktně a důstojně, pod vedením a odpovědností odborníka, kterého tím úkolem pověří biskupové. Sacrosanctum concilium 20

3„Liturgicko-bakteriologická“ studie prováděná na reprezentativním vzorku dobrovolníků při pití ze společného kalicha, jejíž výsledky jsem před pár lety četl, ukázala: 1. Nelze se spolehnout na dezinfekční účinky alkoholu obsaženého ve víně. Jednak koncentrace alkoholu ve víně není optimální, (optimální je mnohem vyšší, nikoli však čistý líh.) Přesto i tato koncentrace (10-15%) spolehlivě mikroorganizmy ničí, je k tomu třeba ale asi 90 sekund, což je doba delší, než interval mezi dvěma přijímajícími. 2. Nelze se příliš spolehnout ani na bakteriocidní či germicidní (což je náš případ koranavirů) účinky povrchů vzácných kovů (stříbra a zlata) ze kterých jsou zhotovovány povrchy liturgických nádob. Účinkují sice spolehlivě a velmi rychle, ovšem pouze v povrchové vrstvě styku s kovem. Pokud na povrchu ulpí kapička s mikrobiologickými kontaminanty a není promíchávána (což prakticky není možné), pak kontaminanty nejsou úplně zničeny. 3. Překvapivě účinné je prosté pečlivé otírání místa napití. Při užití suché roušky se odstraní asi 90% kontaminantů, při užití vlhké asi 96%. Je třeba utírat vždy čistým místem roušky. Se zbytkem potenciálních kontaminantů si imunitní systém zdravého člověka snadno poradí. 4. U těch kteří mají imunitní systém oslabený (nebo si to jen myslí) je vhodné udělat zvláštní opatření, např. namáčení, nikoli pití (pozor na čistotu rukou…) či malé kalíšky.

4Původně proto, že se jeden pár odstěhovat na několik let do Anglie, postupně se přidávali lidé z dalších míst v Čechách i na Slovensku.