Jste zde

Zprávy

Cena Hardinga Meyera udělena

(LWI) Prvními držiteli ceny Hardinga Meyera se stali: francouzská mennonitská teoložka Anne Cathy Graber za práci věnující se srovnání přístupu k Marii v encyklice Jana Pavla II. Redemptoris mater a v Lutherově komentáři k Magnificat, německý protestantský teolog Jan Gross za práci o Leuenberské konkordii jako zprostředkujícímu modelu pro reformační církve v Evropě a americký římskokatolický teolog Jakob Karl Rinderknecht za práci mapující diferencovaný konsensus ve společném prohlášení o ospravedlnění z roku 1999. Cílem ceny, pojmenované po luterském teologovi a významné postavě ekumenického dialogu Hardingu Meyerovi (1928–2018) a zřízené nadací pro ekumenický výzkum při Ekumenickém institutu ve Štrasburku, je podpora mladých badatelů, kteří pokračují v ekumenickém odkazu Meyera. Jeho přínosem jsou dva klíčové ekumenické principy: smířená rozdílnost a diferencovaný konsensus. Cena bude vypisována pravidelně každé dva roky.

Ekumenická komunita v Bose prosí o odpuštění

(KAP) Ekumenická komunita v Bose ve veřejném prohlášení požádala o odpuštění za skandál, který způsobila a za špatný příklad, který dala. Jedná se o reakci na spory kolem zakladatele komunity a jejího dlouholetého představeného Enza Bianchiho (nar. 1943). V posledních letech docházelo v komunitě k napětí, které se týkalo výkonu autority a bratrské atmosféry společenství. Situace se vyhrotila po Bianchiho rezignaci v lednu 2017, kdy ho ve vedení komunity vystřídal Luciano Maniardi. Na základě výsledků vizitace bylo v květnu 2020 Bainchimu Vatikánem nařízeno, aby opustil komunitu a přestěhoval se na jiné místo. Bianchi po prvotním odmítnutí rozhodnutí přijal a začátkem června komunitu opustil. Mladý ekonom Bianchi založil v Bose pod vlivem II. vatikánského koncilu a studentského hnutí v roce 1965 společenství mužů a žen, které kombinuje prvky východního a západního mnišského života. V Bose vzniklo ekumenické centrum. V současnosti zde žije přibližně 90 mužů a žen ze šesti národností. Do češtiny bylo přeloženo několik Bianchiho knih, např. uvedení do lectio divina Modlit se Boží slovo.

Kardinál Bagnasco se rozloučil s Janovem

(KAP) Při slavnostní bohoslužbě na svátek Jana Křtitele dne 24. června 2020 se kardinál Angelo Bagnasco (nar. 1943) rozloučil s věřícími arcidiecéze v italském Janově, kde působil v úřadu arcibiskupa od roku 2006. Kvůli opatřením v souvislosti s pandemií koronaviru se bohoslužba konala na náměstí před katedrálou a byla přenášena do dalších kostelů ve městě. V rozhovoru pro novináře vyjádřil svoji naději, že lidé z krize vyjdou lepší, moudřejší a budou si více vědomi toho, na čem jim záleží. Kardinál Bagnasco byl v letech 2007–2017 předsedou Italské biskupské konference a v říjnu 2016 byl zvolen do čela Rady evropských biskupských konferencí. Novým janovským arcibiskupem byl jmenován Marco Tasca (nar. 1957), který 11. července přijme biskupské svěcení.

Texty pro Týden modliteb za jednotu z Grandchamp

(KAP/KNA) Materiály pro Týden modliteb za jednotu křesťanů, který se bude konat ve dnech 18.–25. ledna 2021, připravily členky ekumenické komunity ve švýcarském Grandchamp. Motto týdne je inspirováno pasáží z Janova evangelia: „Zůstaňte v mé lásce a ponesete hojné ovoce“ (srov. J 15, 5–9). Texty by měly pomoci k modlitbě, která přináší plody smíření a solidarity. Počátky kontemplativní komunity sahají do 30. let 20. století, kdy skupina žen z reformované církve frankofonní části Švýcarska znovuobjevila význam ticha při naslouchání Božímu slovu s odkazem na Krista, který se často modlil o samotě. Postupem času našly svůj domov v Grandchamp, v malé vesničce poblíž Neuchâtelského jezera. Pro formování spirituality rodící se komunity bylo důležité setkání s francouzským knězem Paulem Couturierem (1881–1953), průkopníkem Týdne modlteb za jednotu křesťanů, a s Rogerem Schützem (známým jako Bratr Roger, 1915–2005), zakladatelem a dlouholetým převorem ekumenické komunity v Taizé.

Gottfried Locher rezignoval

(MV) Rada Společenství evangelických církví v Evropě (GEKE) na svém zasedání vedeném prostřednictvím videokonference dne 26. června 2020 přijala rezignaci výkonného předsedy GEKE Gottfrieda Lochera. Dočasným vedením byl pověřen jiný člen předsednictva GEKE John Bradbury. Do čela GEKE byl Locher zvolen v roce 2015 po smrti německého zemského biskupa Friedricha Webera. Na valném shromáždění GEKE v Basileji byl zvolen znovu.

Švýcarský farář a reformovaný teolog Gottfried Locher (nar. 1966) koncem května 2020 odstoupil také z pozice předsedy Evangelické reformované církve Švýcarska (EKS). Skandál, který vyvolal bouřlivé diskuse nejenom mezi švýcarskými protestanty, odstartovala rezignace členky Rady EKS Sabine Brändlin dne 24. dubna 2020 a následné zveřejnění obvinění Lochera z „překročení hranic“ od několika žen. Sabine Brändlin byla v Radě EKS odpovědná za prevenci zneužívání a nejpozději od ledna se zabývala závažnými obviněními Lochera. Odstoupila, aby pomohla důkladnému vyšetření Lochera, se kterým sama v letech 2018–2019 udržovala nemanželský vztah, jak bylo zveřejněno při jednání synody EKS o této záležitosti dne 15. června 2020. Přestože dosud nebyla objasněna závažnost obvinění, kauza poškozuje důvěryhodnost celé církve a diskutuje se o způsobu vyšetřování příslušnými církevními orgány.

Stárnoucí kurie

(MV) Poté, co 15. června 2020 dosáhl prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti guinejský kardinál Robert Sarah kanonického věku 75 let, jsou v čele šesti z devíti vatikánských kongregací kardinálové, kteří s ohledem na věk „přesluhují“. Tři prefekti kongregací byli jmenováni ještě za pontifikátu papeže Benedikta XVI. (2005–2013): argentinský kardinál Leonardo Sandri prefekt Kongregace pro východní církve (jmenován v roce 2007), kanadský kardinál Marc Ouellet prefekt Kongregace pro biskupy (2010) a brazilský kardinál João Bráz de Aviz prefekt Kongregace pro společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života (2011).

Vázne avizovaná reforma kurie, na které pracuje Rada kardinálů od svého ustavení v roce 2013. Zveřejnění apoštolské konstituce s pracovním názvem Praedicate evangelium se stále odkládá. V prosinci 2018 byla prozatimní verze předána papeži, v dubnu 2019 byla rozeslána k připomínkám předsedům biskupských konferencí, synodům východních církví, úřadům římské kurie, konferencím řeholních představených a některým papežským univerzitám. V září 2019 byly zapracovány připomínky a očekávalo se její vydání do konce roku. Podrobné kontrole a revizi textu se věnovala Rada kardinálů i na svém zasedání v únoru 2020. Další jednání zpomalila opatření kvůli koronaviru.

Nejmladší biskup katolické církve

(KAP) V neděli 21. června 2020 přijal biskupské svěcení v rumunské Blaji Cristian Dumitru Crişan, pomocný biskup archieparchie rumunské řeckokatolické církve Făgăraş a Alba Iulia. V lednu byl zvolený synodem církve a volbu potvrdil papež František. S datem narození 11. října 1981 se stal nejmladším biskupem katolické církve. Jen o čtyři dni starší je biskup ukrajinské řeckokatolické církve Stepan Sus, který přijal biskupské svěcení v Kyjevě 12. ledna 2020.