328 - léto 2020

Nebesa vypravují o Boží slávě

„Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.“ (Ž 19, 2) „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země.“ (Mk 4, 26)

To jsou jen dva biblické verše, které propojují víru s pozorováním přírody. Zajímalo by mě, kolik času dnes běžný člověk z města věnuje pozorování nebe nebo sledování klíčícího semene. Těch pár lidí, co kolem sebe znám, považuji spíš za výjimky. Děti si ve škole většinou vyzkoušely klíčení a růst rostlin, nejčastěji nějakých luštěnin. Více je však asi zaujalo budování virtuálních zahrad nebo domů, třeba ve hře Minecraft. Přitom ten skutečný svět je podle mne mnohem pozoruhodnější a zajímavější. Se svými dětmi si to každoročně připomínám například při sledování květů kaštanu. Považuji za zázrak, jak je možné, že se z tak drobných poupat poměrně rychle rozvinou velké hroznovité květy. Můžeme vůbec porozumět Bohu, když s úžasem nesledujeme dílo jeho rukou? Můžeme porozumět Božímu království, když nemáme zkušenost s klíčícími semeny?

Nesouhlasím s tvrzením, že se v době pandemie koronaviru lidé zcela zastavili. Někteří možná ano, ale pro mnoho lidí, zvlášť rodičů školních dětí, to byl čas ještě o něco hektičtější, protože museli suplovat nejenom roli školy ale i školní kuchyně. Přesto z různých stran slyším, že po prvotních omezeních přece jen měli více času na procházky a pobyt venku. Také já jsem doma zavedl pravidlo, že jsme se téměř každý večer vydali na zdravotní vycházku rychlou chůzí do nejbližšího okolí. Byl to čas pohybu, vybití nahromaděné energie, ale i čas vzájemného sdílení a rozhovorů. Vycházeli jsme za světla a vraceli se za tmy. Pozorovali jsme okolní přírodu a obdivovali, kolik různých barev se během stmívání vystřídalo na obloze. Samozřejmě nejsem první ani poslední, kdo při tom pohledu užasl a uvědomil si místo člověka v díle stvoření. Jak říkají slova žalmu: „Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil: Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš.“ (Ž 8, 4–7)

Přes obdiv ke stvoření se domnívám, že k poznání Hospodina jen pozorování přírody nestačí. Evangelista Matouš v příběhu o klanění mudrců (Mt 2, 1–12) ukazuje, jak „hvězdná informace“ sice dovedla hledající z východu až do Jeruzaléma, ale jsou to nakonec znalci Písma, kteří je musí nasměrovat k narozenému židovskému králi do Betléma. Proto doporučuji případným zájemcům zvážit možnost studia teologie vedle svého hlavního studia nebo práce, neboť pro cestu přírodou i životem je třeba porozumět pomyslným směrovkám a naučit se správně rozlišovat. Přeji klidné letní období!