Jste zde

Písňové texty Ester Krumbachové ve světle Písma

Cílem tohoto článku je zkoumání literární inspirace Ester Krumbachové v Bibli kralické pro napsání textů písní, které se vyskytují ve filmu režiséra Jana Němce Mučedníci lásky z roku 1966. V tomto povídkovém triptychu s podtitulem „filmový šanson o touze po štěstí“ o nenaplněné lásce zpívají Marta Kubišová a Karel Gott tři šansony: Přítelkyně má na leitmotiv z Písně písní s hudbou Jana Klusáka,1 Neboť co je to člověk, s aluzí na Žalmy, a Jakube, Jakube, teoreticky inspirované dalšími starozákonními místy. Oba tyto texty zhudebnil Karel Mareš.

V poslední době jsme svědky zvýšeného zájmu o život a dílo Ester Krumbachové (12.11.1923 – 13.1.1996),2 kostýmní výtvarnice, scénáristky a spisovatelky, která v šedesátých letech 20. století spolupracovala s režiséry československé nové vlny (zejména Chytilová, Němec, Jireš), ale i s jejich staršími kolegy (Vávra, Jasný, Kachyňa, Brynych). Sama v roce 1970 natočila debutový snímek Vražda Ing. Čerta. V roce 1964 začala její spolupráce s Janem Němcem na filmech Démanty noci a O slavnosti a hostech (1966).

V explikaci filmu Mučedníci lásky, na kterém se Krumbachová kromě písní podílela výtvarně a scénáristicky, Jan Němec píše: „Chci totiž vědomě neskromně navázat na podobné filmy Chaplinovy. Na zábavnost, která je však zároveň obhajobou citlivých, většinou neúspěšných lidí (…) Chtěl bych udělat film, který by měl v kinematografii takové místo, jako v hudbě šanson. Kdy se lehce a vesele, možná i sentimentálně, zpívá o věcech smrtelně vážných.“3

Uvidíme, že zhudebněné texty Ester Krumbachové jsou spíše sentimentálními a vážnými na pozadí filmu lehkého a veselého. V rozhovoru pro časopis Červený květ Němec říká: „Mučedníci lásky by měli být jistý druh hry, hry na něco, dětské hry na život – a ta je někdy veselá a někdy smutná.“4

A je to právě hravost, která v každé povídce charakterizuje tři hlavní hrdiny, kteří si hrají se svými přáními, denními sny i zážitky. V povídkách Pokušení manipulanta, Nastěnčiny sny a Dobrodružství sirotka Rudolfa jsou ukryty příběhy, které vyprávějí o touze „přestoupit kruh každodenního mechanismu, o touze po štěstí v blízkosti někoho, kdo může uslyšet.“5 Tito hrdinové – či spíše antihrdinové – jsou možná mučedníky svých neuskutečněných lásek.

V následujícím textu se budu detailně zabývat písňovými texty Ester Krumbachové, které zaznívají v každé z povídek. Jak píše Edith Jeřábková, Krumbachová „byla muzikálně nadaná, a tak jako zasahovala do mnoha různých oblastí u filmu, byla schopná doporučit hudbu pro film nebo rovnou napsat text písně. (…) Texty k písním do filmu nebyly žádným soustavným projevem Ester Krumbachové, ale těch několik, které napsala, sehrálo signifikantní roli.“6 Texty budu srovnávat s biblickými citáty z kralického překladu, v poznámkách uvádím verzi těchto citátů v českém ekumenickém překladu pro lepší srozumitelnost a porovnání těchto překladů.

Neboť co je to člověk

„Neboť co je to člověk/ bylina jitřní, bylina ranní/ v poledne uvadá/ zůstane náruč, zůstane vání/ šumění listí, bez milování/ neboť co je to člověk/ bylina jitřní, bylina ranní/ jak pečeť hořlavá/ ta touha má a tvá/ silnější než smrt je milování/ neboť co je to láska/ bylina jitřní, bylina ranní/ v poledne uvadá/ hodiny bijí a míjí čas/ a novou lásku vyhledáš zas/ neboť co je to člověk/ bylina jitřní, bylina ranní/ zůstane náruč, zůstane vání/ silnější než smrt je milování.“7

Tento text zaznívá v doprovodu hudby Karla Mareše ve zpěvu Marty Kubišové v první povídce Pokušení manipulanta.8 Jan Bernard píše, že v této povídce: „Prostředí i kostýmy mají secesní charakter a navozují dobu počátku 20. století, kdy Kafka psal své první texty“.9 Píseň zní na začátku druhé části povídky ráno po uplynulé noci, v níž nedošlo k milování hlavního hrdiny (hraje ho Petr Kopřiva) s dívkou jeho erotických snů (hraje ji Marta Kubišová).

K této nenaplněné skutečnosti odkazují slova „zůstane vání/ šumění listí, bez milování“. Tyto verše jsou odpovědí na úvodní otázku: Neboť co je to člověk?, která je volnou citací biblického Žalmu 8,5: Co jest člověk, že jsi naň pamětliv, a syn člověka, že jej navštěvuješ?,10 který je chvalozpěvem na Hospodinovu péči o svůj obraz, Jím stvořený v podobě vztahu muže a ženy (Gn 1,27). Podobnou formulaci téže otázky uchovává i Žalm 144,3: Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?11 Paralelu však nacházíme i ve starozákonní knize Job 7,17: Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?12

Krumbachová odpovídá na tuto otázku velebným jazykem Bible: „bylina jitřní, bylina ranní/ v poledne uvadá/ zůstane náruč, zůstane vání/ šumění listí, bez milování“. Lze dohledat místa, která Krumbachová možná parafrázuje: Job 5,25: „Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.“13 Nebo Žalm 103,15: „Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.“14 Pomíjivost člověka vyjádřenou příměrem k rostlině lze vysvětlit i filosoficky nebo psychologicky jako možný vliv dobově recipovaného existencialismu (zejména Jeana Paula Sartra) nebo vývojové psychologie, v níž „poledne“ lidského růstu metaforicky představuje krizi středního věku nebo životní obrat s perspektivou odchodu na onen svět.

Otázka po přirozenosti člověka je v písni refrénem, na který navazuje nová sloka: „jak pečeť hořlavá /ta touha má a tvá/ silnější než smrt je milování“. Touha po druhém člověku je přirovnána k hořlavé pečeti, což společně s pohádkovou gnómou o lásce silnější než smrt nápadně asociuje Píseň písní 8,6, v níž nevěsta říká svému milému: „Položiž mne jako pečeť na srdce své, jako pečetní prsten na ruku svou. Nebo silné jest jako smrt milování…“15 Jak píše Edith Jeřábková, „Pro Krumbachovou byla důležitá zkratka, ke které si pomáhala příklady z klasické literatury, lidové slovesnosti, bájí a pověstí, nebo k ní využívala citáty a přísloví.“16 I zde je proto pravděpodobné, že Krumbachová čerpá z pohádek a starozákonních svatebních písní.

V textu následuje otázka po povaze lásky, která tak parafrázuje refrén: „neboť co je to láska/ bylina jitřní, bylina ranní/ v poledne uvadá“. Jedná se o lásku milostnou, která v Bibli nemá lexikálně tak silné zastoupení17 jako Boží láska k člověku či lidská láska k Bohu a bližnímu (agapé). Krumbachová zde chápe erotickou lásku jako pomíjivou, podobně jako je pomíjivý život člověka na tomto světě:18 Žalm 90,5n o lidských synech říká, že jsou: „jako bylina hned v jitře pomíjející. Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.“19 Člověk a láska jsou však přes pomíjivost neustále spojeny v nové naději: „hodiny bijí a míjí čas/ a novou lásku vyhledáš zas“.

Za pozornost stojí dvojí role Marty Kubišové. Hraje dívku s čepicí, která jako jediná ve filmu pronáší repliky k mladému manipulantovi. Zároveň je přítomná svým zpěvem mimo obraz. Její hlas za doprovodu hudby vyjadřuje a vyvolává emoce. Oživuje text písně jako Duch oživuje literu, protože mu dává punc konkrétní lidské osobnosti a zkušenosti. Jako postava nesplní milostné očekávání hrdiny, jako zpěvačka zvukem svého hlasu dává zaznít textu, který hrdinovo zklamání projevuje i přesahuje.

Přítelkyně má

„Přítelkyně má, tys jala duši mou/ noc už křídla má/ ach, má krásná přítelkyně má/ má krásná přítelkyně má/ krásná má, krásná má/ krásná, milá /ústa tvá přesladká/ chci jít s tebou ty a já/ s tebou ty a já/ krásná má lásko /má neznámá/ lásko, ty budeš má/ přesladká/ zajalas duši mou/ zajalas srdce mé/ má krásná neznámá, neznámá, neznámá.“20

Tento text zpívaný Karlem Gottem21 zaznívá v povídce Nastěnčiny sny v první epizodě denního snění chudé dívky (hraje ji Hana Kuberová), která pracuje jako služka v jídelním voze. Nastěnka sní o tom, že slouží v barokním zámku, jehož majitel sezval vznešené publikum na koncert slavného zpěváka. Zpěvák přijíždí starým automobilem s doprovodem čtyř lokajů, kteří ho i s řidičem doprovázejí do zámku. Nastěnka jim jako servírka nabízí přípitek, ale oni ji ignorují. Na povel ruky majitele začíná Zpěvák z balkónu zpívat vznosnou ornamentální árii pro smíšené publikum, které mu naslouchá pod balkónem. Nastěnka se přiopije z nevypitých skleniček a podnapilá po koncertu běží naproti Zpěvákovu autu, aby jej stopovala. Auto zastaví, ukáže se však, že Zpěvák už má v autě jednu z dam z publika. Nastěnka zklamaně skloní hlavu a zesmutní.22

Už název písně Přítelkyně má je narážkou na leitmotiv oslovení nevěsty z Šalamounovy Písně písní, kde ve verši 1,15 čteme: „Aj, jak ty jsi krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná!“23Rovněž další verše Písně toto oslovení opakují: „Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.“24 Krumbachová opět biblický text prokládá a rozšiřuje svou básnickou invencí: „tys jala duši mou/ noc už křídla má“, aby se znovu vrátila k Bibli kralické veršem z Písně písní 5,16: „Ústa jeho přesladká“,25která Krumbachová odebírá z úst nevěsty a vkládá je do úst Karla Gotta, jenž jimi vyznává lásku dámě v publiku: „ústa tvá přesladká“. Slova: „Zajalas srdce mé“ opět čerpají z Písně písní 4,9: „Jala jsi srdce mé, sestro, má choti, jala jsi srdce mé jedním okem svým…“26 Krumbachová používá verše Písně písní tak, aby tvořily jádro její vlastní písně, která vyjadřuje mužskou touhu po lásce s krásnou neznámou ženou. Píseň zpívá Karel Gott, který je postavou děje a takto objektem Nastěnčina denního snění. Protože však Zpěvák ignoruje Nastěnčin nápoj a po koncertu odjíždí s jinou dámou, lze usuzovat, že do Nastěnčina snění pronikají pesimistické vlivy z jejího podvědomí.

Jakube, Jakube27

Jakube (možná ti) svět zůstal cizí

a s každým ránem ti naděje mizí

zůstaň zde Jakube (zůstaň zde) se mnou

modli se se mnou

modlitbu černou

Jakube pojď se mnou

Jakube

na slavnost bílou

budu Tvou

tvou pavézou

Jakube pojď se mnou

Jakube

na slavnost černou

budu Tvou

velkou silou

Budeš mít lásku

budeš mít moc

budeš mít anděla, anděla noci

modlitbu černou na pomoc

budeš se Jakube noc co noc smát

nikdy se Jakube nebudeš bát

Jakube (Jakube Jakube) ach

nepoznáš úzkost

nepoznáš strach

Jakube září den

řekni mi

že toužíš mít noc

noc a sen

mít noc a sen

mít noc a sen.

Tento text zní v osobitém hlase Marty Kubišové za působivé hudby Karla Mareše ve třetí filmové povídce Dobrodružství sirotka Rudolfa.28Vypráví příběh přiopilého mládence Rudolfa (hraje jej choreograf Josef Koníček), který upoután hlasy veselé společností v zahradě jedné vily přeleze její plot, aby jej vzápětí třígenerační rodina rozpoznala jako „Jakuba“ a vtáhla jej do vily. Za zvuků úvodních tónů písně Jakube, Jakube Rudolf začíná zpomaleně tančit, žongluje a polévá se vínem. Poté, co se společnost vytratila, zůstal jen hlavní hrdina s dívkou (hraje ji Denisa Dvořáková), která jde s Rudolfem tančit, pak unaveně uléhá na pohovku a říká mu, že zemře žalem, pokud Jakub večer nepřijde. Ten odchází oknem a po žebříku slézá na zahradu.29 Večer se však Rudolf (Jakub) s dívkou nesetká, protože nenajde onu správnou zahradu s vilou, kde ji předtím potkal. Unavený a zklamaný hrdina opakovaně a marně volá své druhé já: „Jakube!“.30 Toto minutí se s jednou již nalezenou láskou ve filmovém divákovi vyvolává smutnou katarzi, která byla záměrem tvůrců tohoto melancholického snímku.

V následujícím textu se pokusím o biblickou interpretaci písně E. Krumbachové, přičemž si budu opět všímat starozákonních motivů v kralickém překladu, ale poukáži i na její vzdálenou paralelu v romantické poezii Novalisově.

První sloka písně je promluvou ženy, ať už lidské nebo božské, k hrdinovi, který v zahradní společnosti získal nové jméno a tím i novou identitu, která jej znovuzrodila do nového „života“. Jakub je novozákonní podobou hebrejského osobního jména mužského, téhož, jako starozákonní Jákob.31 Starozákonní Jákob, v češtině chápaný jako „později narozený“, druhorozený,32 byl synem patriarchy Izáka a jeho ženy Rebeky. Dostává od Hospodina nové jméno Izrael, protože zápasil s Božím andělem (Gn 32,25–32). Hrdina filmové povídky, sirotek Rudolf, je přejmenován na Jakuba, a tak se z původně staroněmeckého Hruodolfa – slavného vlka33 – stává „biblickým hrdinou“.

Žena mluvící k Jakubovi reflektuje jeho dosavadní život jako odcizený a beznadějný vůči světu. Vyzývá jej, aby zůstal s ní a modlil se s ní černou modlitbu. Motiv modlitby upomíná na slova Žalmu 42,9: „Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého.“34 Ve světle tohoto výroku vidíme, že se muž modlí k Bohu v naději, že se mu dostane ve dne milosrdenství a v noci jej bude provázet Boží píseň. Oproti Žalmu Krumbachová invertuje mluvčího z prosebníka na prosebnici, nicméně společným motivem obou výpovědí je touha po důvěrnějším vztahu mezi člověkem a Bohem nebo mezi ženou a mužem. Motiv černé modlitby koresponduje s noční písní, a možná vyjadřuje subverzi k dennímu světu, který je hrdiny vnímán jako beznadějný a odcizený.

V druhé sloce žena v modlitbě vyzývá Jakuba, aby s ní šel na bílou slavnost, v níž mu bude pavézou. Slavností má ve Starém zákoně Izrael oslavovat Boha, jak to říká Žalm 81,2–4: „Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu. Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu. Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší. Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.“35 A hra na buben a harfu Filmového symfonického orchestru skutečně doprovázejí zpěv textu písně Jakube, Jakube. Izajáš 30,29 prorokuje: I budete zpívati, jako když se v noci zasvěcuje slavnost, veseliti se srdečně…“36 V Bibli kralické nalézáme slovo pavéza tam, kde má ekumenický překlad slovo štít, například v knize Genesis 15,1 kde Hospodin mluví k Abramovi: „Neboj se, Abrame, já budu pavéza tvá, a odplata tvá velmi veliká.“37 I v Žalmech užívá kralický překlad pavézu pro označení Boha, například Ž 33,20: „Duše naše očekává na Hospodina, on jest spomožení naše, a pavéza naše.“38 V Žalmu 84,12 se zpívá: „Nebo Hospodin Bůh jest slunce a pavéza.“39 A v Žalmu 119,114 se modlíme: „Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.“40 Slova Ester Krumbachové tak můžeme chápat jako pozvání na slavnost, jíž se Jakubovi dostává od božského ženství, v starozákonním kontextu od Boží Moudrosti, která v knize Přísloví 8,31 říká: „Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.“41

Třetí sloka opakuje vybídnutí ke slavnosti, která je tentokrát černá, a žena zde zaslibuje být Jakubovi velkou silou. I v starozákonním kontextu je Hospodin nazýván sílou, jak jsme to již viděli. V Žalmu 118,14 se vyznává: „Síla má a písnička má jest Hospodin, on byl můj vysvoboditel.“42 Boží Moudrost v knize Přísloví 8,14 prohlašuje: „Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.“43Domnívám se však, že zde k Jakubovi nemluví „bohyně“, nýbrž lidská žena, která jej vyzývá k účasti na slavnosti. Milan Balabán při výkladu významu ženy pro muže jakožto jemu rovné pomoci (Gn 2,20) píše, že žena je muži silou k životu a oporou v zápase se zlem: „V ženě vyjevuje svou sílu-moc-přispění-solidaritu sám Hospodin, sama Pravda. Žena je muži přímo znamením Božího přispění v zápase proti Tehomu-Nicu.“44Opět se zde setkáváme a ještě setkáme s ženskou nabídkou pomoci muži v existenciálně odcizeném světě, jak jej v 60. letech 20. století reflektovalo absurdní drama (Václav Havel) nebo v Československu obnovený zájem o dílo Franze Kafky (Konference v Liblicích v roce 1963).

Ve čtvrté sloce se vyjevuje, že onou bílou nebo černou slavností je milování, ať už duchovní či pohlavní. Milan Balabán k významu ženské lásky ve Starém zákoně říká: „Sexus a erós ženy stojí tu ve službách pomoci muži. Bůh muže ženou, ženiným sexem a erótem utvrzuje. Sexus a erós jsou záležitosti sakrální, nejsou postihnutelné pouhým biologickým či psychologickým zkoumáním, nejsou postihnutelné ani vágní = nekvalifikovanou zkušeností.“45Krumbachová dvakrát používá slovo anděl, jenž v biblickém kontextu znamená okřídleného Božího posla (angelos). Anděl noci tak může navozovat motiv noci, se kterým Krumbachová svébytně zachází v písni Přítelkyně má, kde se zpívá: „Noc už křídla má.“ Jde tedy o vyjádření milostné atmosféry ve vztahu mezi mužem a ženou. Opakuje se motiv černé modlitby z první sloky, která zde má přímluvnou funkci, když Jakubovi zaslibuje rajské radosti (smích) bez zakoušení pozemských strastí (úzkost a strach). Ježíš v Lukášově evangeliu 6,21 prorokuje: „Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát“ (ČEP). Dále lze říct, že prostřednictvím lidské ženy v písni mluví Boží Moudrost, a to erotickým a numinózním hlasem Marty Kubišové, která zpívá mimo obraz. Na základě poznatků hlubinné psychologie lze též tvrdit, že spojení muže a ženy v milostném aktu vede člověka k setkání s božstvím v něm samotném, protože Bůh je Otec i Matka, jak to ukazuje současná feministická teologie.46

V poslední sloce žena Jakubovi sugeruje, aby si přál mít noc a sen přesto, že je zářivý den. V Písni písní 3,1 nevěsta říká: Na ložci svém v noci hledala jsem toho, kteréhož miluje duše má.“47 Prorok Izajáš 26,9 mluví: „Duše má touží po tobě v noci, nýbrž i duchem svým ve mně ráno tě hledám.“48 Noc je hájemstvím milostného vztahu mezi mužem a ženou a mezi člověkem a Bohem. Sen je pak stavem, skrze nějž k člověku mluví Bůh, jako třeba právě k Jákobovi v knize Genesis 28,12n: „I viděl ve snách, a aj, žebřík stál na zemi, jehožto vrch dosahal nebe; a aj, andělé Boží vstupovali a sestupovali po něm. A aj, Hospodin stál nad ním a řekl: Já jsem Hospodin, Bůh Abrahama otce tvého, a Bůh Izákův; zemi tu, na které ty spíš, tobě dám a semeni tvému.“49

Slovo noc se v této písni vyskytuje celkem sedmkrát, a sedmička je číslo plnosti.50Krumbachová zdůrazňuje napětí mezi denní existenciální starostí a noční rajskou celistvosti. Ve dne je Jakub vystaven úzkosti, v noci může prožívat ochranu božství. Domnívám se, že zde textařka náhodně navazuje na tradici uctívání noci, jež se v evropské literatuře vyskytuje od Novalisových Hymnů k poctě Noci (Hymnen an die Nacht) z roku 1800:

„Jaké to tušení tryská pojednou zpod srdce a pohlcuje měkké vanutí zármutku? Máš snad i ty v nás zalíbení, temnotemná noci? (…) Nebeštějšími než všecky jiskřící hvězdy připadají mi nezměrné oči, které v nás rozevřela noc. Velebena buď vládkyně všehomíra, vznešená hlasatelka posvátných světů, pěstounka nadzemsky blažené lásky – ona mi tě posílá – má něžná milená – milostné slunce noci, až nyní jsem procitl – neboť jsem tvůj i svůj – tys mi ohlásila noc, abych mohl žít – učinilas mne člověkem – žárem ducha sežehni mé tělo, abych se, vzdušný, mohl vroucněji s tebou prolnout k věčné svatební noci.“51

Na Novalise navazovaly především moderní básnické směry, jimž odkrýval nové možnosti poezie v oblasti imaginace a podvědomí (symbolismus, surrealismus) – v Čechách inspiroval Otakara Březinu a částečně spiritualistickou linii české lyriky ve 30. a 40. letech 20. století.52 Mezi překladatele Novalise do češtiny patří básníci Bohuslav Reynek (1930) a Ivan Slavík (1967). Mluví u Krumbachové síla, kterou Novalis vzývá?

Závěr

V závěru povídky Dobrodružství sirotka Rudolfa zaznívá chorál Kyrie eleison (Pane, smiluj se). Předtím, když Rudolf-Jakub odchází z vily, slyšíme zpěv duchovní písně Agnus Dei slovy Miserere, qui tollis peccata mundi (Slituj se ty, který snímáš hříchy světa). Zpěv šansonů Ester Krumbachové a citace tradičních křesťanských písní dodávají filmu Mučedníci lásky zřetelný duchovní rozměr, který doplňuje erotický a hravý charakter celého snímku. Nenaplněná láska hrdinů tří povídek tak nevyznívá tragicky, ale smířlivě.

Ester Krumbachová, po matce Židovka, se díky svým textům ukazuje jako umělkyně, která se vedle zájmu o astrologii, numerologii a alchymii53věnovala pozorné a vnímavé četbě Písma svatého. Dnes rozšířený a standardně užívaný ekumenický překlad Bible v Československu vznikal teprve od roku 1961 jako projekt, který neměl obdoby v podmínkách ve společnosti vládnoucí ateistické ideologie marxismu-leninismu. Je proto velmi pravděpodobné, že Krumbachová a ostatní tvůrci tehdejší umělecké a kulturní sféry čerpali z dostupného kralického překladu Bible.

Použitá biblická literatura:

Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih) : český ekumenický překlad. Praha: Česká biblická společnost, 2005.

Biblí svatá aneb všecka svatá Písma Starého i Nového zákona. Podle posledního vydání kralického z roku 1613. Praha: Synodní rada Českobratrské církve evangelické, 1940.

Biblická konkordance k textu Kralické Bible: fotomechanický přetisk vydání z r. 1933. Praha: Česká biblická společnost, 1993.

1 Ester Krumbachová vzpomíná: „Jan Klusák napsal do filmu Mučedníci lásky hudbu na můj text k písni Přítelkyně má, tys jala duši mou – to je ze Šalamounovy Písně písní a taky v tom filmu hrál roli mysteriózního důstojníka, který chce dát zastřelit kufřík chudé služky.“ In: Krumbachová, Ester: První knížka Ester. Praha: Primus, 1994, s. 127.

2 V souvislosti se zpřístupněním její pozůstalosti pro badatelské účely.

3 Explikace režiséra Jana Němce k filmu „Mučedníci lásky“. Filmové informace, 1996, roč. 17, č. 16 (20. dubna), s. 1. Citováno in: Bernard, Jan: Jan Němec : Enfant terrible české nové vlny Díl I. 1954–1974, Praha: Akademie múzických umění, 2014, s. 348.

4 Kudela, Petr. „Interview čistě školácké“. Červený květ, 1967, roč, 12, s. 33n. Cituje Bernard, Jan: „Scénáře, synopse a náměty Ester Krumbachové k hraným filmům“. In: Bernard, Jan (ed): Pět a půl scénáře Ester Krumbachové. Praha: NAMU, 2021, s. 23.

5 Jan Němec – Ester Krumbachová. Manipulant a Nastěnka. Literární scénář. FSB, TS Ladislav Novotný – Bedřich Kubala. Knihovna FAMU, 6 C 905. Archiv FSB, Barrandov Studio a. s., sbírka Scénáře a produkční dokumenty, složka Mučedníci lásky. Cituje Bernard: „Scénáře, synopse a náměty Ester Krumbachové k hraným filmům“, s. 23.

6 Jeřábková, E: „Písně Básně“. In: Kateřina Svatoňová, Edith Jeřábková (eds.). Ester Krumbachová. Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová – Are-events.org, 2021, s. 416n. Krumbachová napsala i dva texty k písním Evy Olmerové a jeden text pro beatovou skupinu Rebels.

7 In: Bernard, J. Jan Němec, s. 351, pozn. 945.

8 Viz zvukovou nahrávku této písně Marty Kubišové z alba Nechte zvony znít. BONTON Music, a. s. 1997. [online]. URL: https://www.youtube.com/watch?v=o2enMM7uUv0 (Navštíveno 11.5.2022).

9 Bernard: Jan Němec, s. 349.

10 Český ekumenický překlad (Dále jen ČEP): Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?

11 ČEP: Hospodine, co je člověk, že ho bereš na vědomí, co syn člověka, že na něj myslíš?

12 ČEP: Co je člověk, že mu přikládáš význam, že se jím zabýváš v srdci…?

13 ČEP: …shledáš, že tvé potomstvo je četné, tvoji potomci že jsou jak bylina země…

14 ČEP: Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí;

15 ČEP: Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska…

16 Jeřábková, E: „Písně Básně“. In: Ester Krumbachová, s. 416.

17 Srov. Píseň písní 2,4, kde nevěsta říká o svém milém: „Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.“

18 K názorům E. Krumbachové na lásku viz Jeřábková: „Láska Erotika Sexík“. In: Ester Krumbachová, s. 398–405.

19 ČEP:…jsou jak tráva, která odkvétá hned ráno: zrána rozkvete a už odkvétá, večer uvadne a uschne.“

20 Srov. pozměněný text této písně, uveřejněný in: Bernard: Jan Němec, s. 353, pozn. 949.

21 Viz ukázku z filmu Mučedníci lásky [online]. URL: https://www.youtube.com/watch?v=3WDC9fppUYc (Navštíveno 12.5.2022).

22 Bernard: Jan Němec, s. 353,

23 ČEP: Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná…

24 Píseň písní 2,10. ČEP: Můj milý se ozval, řekl mi: „Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď!“

25 ČEP: Patro jeho úst je přesladké…

26 ČEP: Učarovala jsi mi, sestro, má, nevěsto, učarovala jsi mi jediným pohledem svých očí…

27 Text přebírám z internetového archivu Ester Krumbachové: [online]. URL: https://esterkrumbachova.org/cs/collections/mucednici-lasky-1966 (Navštíveno 16.5.2022) Tato verze odpovídá textu písně použitému ve filmu, na rozdíl od jiné verze, uveřejněné in: Svatoňová K., Jeřábková E. (eds.). Ester Krumbachová, s. 419.

28 Viz ukázku z filmu Mučedníci lásky [online]. URL: https://www.youtube.com/watch?v=-vLiZmtIazY (Navštíveno 17.5.2022).

29 Bernard: Jan Němec, s. 357.

30 Bernard: Jan Němec, s. 358.

31 Novotný, Adolf: Biblický slovník. Praha : Kalich, 2. vyd., s. 271.

32 Salajka, Milan: Kalendář, osobní jména a křesťanské svátky. Praha : Viktoria Publishing, 1994, s. 73.

33 Salajka, M. Kalendář, osobní jména a křesťanské svátky, s. 89.

34 ČEP: Kéž ve dne přikáže Hospodin milosrdenství svému a v noci své písni být se mnou! Modlím se k Bohu života mého…

35 ČEP: Plesejte Bohu, naší síle, hlaholte Bohu Jákobovu! Prozpěvujte žalmy, bijte v buben, hrejte na líbeznou citaru a harfu, při novoluní zatrubte na polnice, při úplňku v den našeho svátku. Takové je nařízení v Izraeli a řád Jákobova Boha.

36 ČEP: Dáte se do zpěvu jako v noci, když se zasvěcuje svátek, srdce se naplní radostí…

37 ČEP: Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.

38 ČEP: Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu, on je naše pomoc, náš štít.

39 ČEP: …vždyť Hospodin je štít a slunce…

40 ČEP: Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo.

41 ČEP: Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny.

42 ČEP: Hospodin je síla má i moje píseň; stal se mou spásou.

43 ČEP: U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla.

44 Balabán, Milan: Hebrejské člověkosloví. Praha : Herrmann a synové, s. 1996, s. 47.

45 Balabán, M.: Hebrejské člověkosloví, s. 47.

46 Srov. Iz 49,15.

47 ČEP: Noc co noc hledala jsem na svém lůžku toho, kterého tolik miluji.

48 ČEP: Má duše v noci po tobě touží, můj duch ve mně za úsvitu tebe hledá.

49 ČEP: Měl sen: Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům, a po něm vystupují a sestupují poslové Boží. Nad ním stojí Hospodin a praví: „Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu.“

50 Betz, Otto: Tajemný svět čísel : mytologie a symbolika. Přel. Petr Gallus. Praha : Vyšehrad, 2002, s. 79; 81.

51 Novalis: Hymny k poctě Noci. Přel. Jan Dostál. Michael, 2000, s. 10n.

52 Slovník světových literárních děl : Díl 2 / Vladimír Macura a kol. Praha : Odeon, 1988, s 100.

53 Jeřábková, E.: „Magie Obrazy Amulety“. In: Ester Krumbachová, s. 164.