Český duchovní film II: Mučedníci lásky (1. část)

Povídkový triptych Mučedníci lásky (1966) je třetím společným filmem scenáristky a kostýmní výtvarnice Ester Krumbachové a režiséra a scenáristy Jana Němce (Démanty noci, 1964 a O slavnosti a hostech, 1966). Skládá se z povídek Pokušení manipulanta, Nastěnčiny sny a Dobrodružství sirotka Rudolfa. Všechny tři propojuje téma nenaplněné lásky jejich hrdinů. Kromě erotické a hravé linky se zde uplatňuje výrazná linie duchovní, vyjádřená v hudbě a písních, ke kterým napsala texty Ester Krumbachová, inspirující se v sapienciální literatuře Starého zákona (Píseň písní, Job, Žalmy).¹

Promítl jsem tento film studentkám a studentům Evangelické teologické fakulty UK na semináři Český duchovní film 60. let v listopadu 2022. Studující měli za úkol napsat reflexi tohoto snímku na téma Jak se ve filmu projevuje láska k Bohu, k člověku a přírodě. (Při volbě tématu reflexe jsem vyšel z Ježíšova dvojpřikázání lásky (Mk 12,29-34). Před projekcí jsem posluchačům teologie přečetl následující úryvek z knihy Josefa Škvoreckého Všichni ti bystří mladí muži a ženy:

„V těch třech povídkách, sjednocených společným tématem nesmělých milenců, je asi tolik nesrozumitelného jako v básních Sergeje Jesenina – a taky tolik krásy. Autoři o nich řekli:

,Nejsou to obrazy života ani obrazy ze života, jsou to tři stylizovaná milostná dobrodružství, spíš pohádky nebo písně než svět takový, jaký je. První povídka, nazvaná Pokušení manipulanta, je míněná jako groteska, není v ní takřka žádný dialog, je to trochu smutně míněná legrace, a pakliže by snad někoho odrazoval její trochu pošmourný charakter, nechť je tak laskav a vzpomene si, v jakých místech se odehrávají třeba grotesky Chaplinovy, na chatrče, špeluňky, noclehárny a smetiště, které, jak jistě každý uzná, neslouží k zošklivění života, ale jsou jen kulisou pro ducha díla, jež je takřka vždy obhajobou nesmělého a neúspěšného člověka. Protože to má být smyslem i těch tří povídek: groteskní zpovědi manipulanta, sentimentálního snu Nastěnky i pozoruhodné noční příhody Rudolfa, sirotka.´

„A film takový skutečně je. Platí o něm, myslím, slova Exupéryho: To podstatné můžeme vidět toliko srdcem: pro oči je to neviditelné. Je tu opět zřejmá afinita k Buñuelovi: jestliže v Démantech noci Němec nafilmoval noční můry, tady natočil denní sny tak, jako Buñuel kdysi nafilmoval sny. Zase je tu skvělá výtvarná, vizuální stránka, sled krásných obrazových kompozic, tváře herců vybrané s velkou přesností tak, aby vyjádřily náladu, charakter, symbol, podobenství. Zase je to převážně lyrický film, apelující ne na rozum, ale na cit, emoce, na to nejniternější v divákovi. A právě tímto důrazem na cit, náladu a lyrickou koncepci je Němec organickou součástí velké tradice českého umění: neboť jestli české umění něco přineslo umění světovému, pak to byla poetizace, lyrizace skutečnosti.“²

Doplňuji ke Škvoreckému opačný názor tehdejšího ideologického tajemníka Komunistické strany Československa Jiřího Hendrycha, cituji výrok Jana Němce z jara 1968: „Film zakázal Hendrych, našel v něm příchuť katolického mysticismu! Odsoudil ho jako protichůdný české národní kultuře!“³

V následujícím textu přináším některé studentské reflexe, které se mi líbí a dostal jsem povolení je publikovat.

Reflexe Hany Cardové

Povídkový film režiséra Jana Němce se odehrává v neurčitém prostoru a čase a vypráví tři příběhy o nesmělých lidech, jejichž milostné pokusy buď žalostně ztroskotají, nebo k nim vůbec nedojde. Ve filmu je hlavním motivem hudba a zpěv, hravost, touha po štěstí a láska, jak ta církevní, tak ta světská.

1

V prvním příběhu jsem vnímala dvě polohy nebo dva styly hudby. Jeden košatý a instrumentální (světský) a druhý monotónní a vokální (sakrální). Dalším tématem byly milostné a milenecké vztahy vedlejších hrdinů (muž a žena v kině, muž a žena v baru atd.) i krkolomný pokus hlavního hrdiny zapojit se do "kulturního" života města. Ale první pokusy seznámit se s nějakou ženou bohužel nevyšly pro hlavního hrdinu dobře. Ani při "afterparty" na pokoji hlavního hrdiny k žádným intimnostem nedošlo.

2

V druhém příběhu je hlavním tématem životní cesta a sny hlavní hrdinky. Zpěv opět cílil na lásku, viz "sladká ústa", "chci jít s tebou" a nebo "zajala jsi duši mou, zajala jsi srdce mé“. V této části filmu jsem postřehla dvě podoby lásky. Lásku lidskou opravdovou (zpěvák k ženě v obecenstvu) vs. lásku povrchní a vypočítavou (pán v kočáře k hlavní hrdince). V tomto obraze jsem zahlédla i paralelu opravdové lásky (lásky od srdce) k Bohu vs. lásce pouze k církevní instituci. A proto i hlavní hrdinka, podle mého názoru, od oltáře utekla, neboť hledala lásku ryzí a opravdovou.

3

Ve třetím příběhu je hlavním tématem opět láska, pak i chudoba a opravdovost, bohatství a falešnost. Hudba byla tentokrát poměrně falešná, stejně jako celé společenství dané vyšší třídy ve vile. Rudolf byl přejmenován na Jakuba a poměrně náhodou se dostal na oslavu do jakési luxusní vily. Ve filmu bylo zmíněno, že je Rudolf / Jakub sirotek. Tato poznámka ve mě evokovala podobenství o Božím království (nebo přesněji o hladovém, žíznivém a pocestném), kde se také mluví o nakrmení hladového, napojení žíznivého a pomoci tomu, kdo byl na cestách a potřebný, stejně jako sirotek Rudolf (Matouš 25,35nn). V poslední scéně se pak k Jakubovi přidají i hlavní hrdinové z prvních dvou předchozích příběhů. Zde jako by se potkaly ony 3 příběhy nešťastné a neopětované lásky, kterou všichni tři hrdinové zažili na vlastní kůži.

Naznačení lásky k Bohu jsme mohli ve filmu postřehnout při zpěvu písně v prvním příběhu filmu. Její část "Neboť kdo je to člověk" odkazuje např. na Žalm 8,5 a 144,3, Joba 7,17 a List Židům 2,6. Oddíl písně "Silnější než smrt je milování" je parafrází Písně písní 8,6, kde je napsáno: "Vždyť silná jako smrt je láska." Na lásku k Bohu také poukazovaly jeptišky, které se "jako kompars" mihly v první i druhé části filmu. V písni ve třetí části byla zmíněna pavéza. Tento pojem popisuje středověký dřevěný obdélníkový štít a v Bibli je použit ve smyslu Boží ochrany pro člověka. Zpěvák a tím i autor odkazuje např. na Žalm 5,13 nebo 91,4 a 33,20 a dále také na Genesis 15,1. Zvuk zvonu a vokální zpěv na konec třetí části filmu jako by naznačoval, že pravou lásku najdeme právě u Boha.

Lásku k bližnímu jsme mohli zaznamenat v druhém příběhu při přípravě na slavnost (analogie ke svatbě při roztahování koberce a rozhazování růžových okvětních lístků), při zpěvu zpěváka, který svou písní opěvoval paní / nevěstu v publiku. V posledním příběhu to pak byla jasně projevená láska Rudolfa / Jakuba k mladé ženě v neznámé luxusní vile. Dívka ho však poslala pryč, aby si mohla odpočinout a vyzvala ho, aby přišel večer. Večer už však Jakub vilu nemohl najít. Láskou k bližnímu je film doslova protkán, ale je to většinou láska jednostranná a neopětovaná.

Láska k přírodě je pak vyjádřena hlavně hudbou a záběry kamer na vše živé a Bohu libé (př. stromy, kočka, psi atd.).

Reflexe Lenky Lando

Teologický přesah je ve filmu patrný hlavně v písních, které jsou inspirovány Písní písní, Žalmy a dalšími starozákonními místy. V závěru povídky Dobrodružství sirotka Rudolfa zaznívá chorál Kyrie eleison (Pane, smiluj se). Předtím, když Rudolf-Jakub odchází z vily, zní zpěv duchovní písně Agnus Dei slovy Miserere, qui tollis peccata mundi (Slituj se ty, který snímáš hříchy světa).

Jedná se o tři volně provázané povídky (spíš pohádky, podobenství) o nenaplněné lásce, po které hlavní hrdinové touží a o níž sní. Snaží se ji najít, snaží se někam patřit, nedaří se jim to ale. Z nějakého důvodu se celým filmem promítá i přemíra alkoholu (v mnoha a mnoha scénách lidé pijí, jako by se pokoušeli skrz alkohol změnit realitu, zbavit se své osamělosti, vytvořit jiný svět).

V první povídce nazvané Pokušení manipulatna se mladý muž vrhá do víru velkoměsta ve snaze vzdorovat osamělosti, jedna z mnoha přítomných dívek se mu zalíbí, jeho potřeba lásky však zůstává nenaplněna.

V druhé povídce sní dívka Nastěnka o tom, že slouží v zámku. Líbí se jí zpěvák, který tam přijede koncertovat, ten si však vybere jinou dívku. Nastěnka pak nešťastně stojí uprostřed cesty, vyhlédne si ji (asi) majitel zámku ve vojenské uniformě (vojenský lékař), poslechne si její srdce (to je tedy asi zlomené), řádové sestry ji následně oblékají na svatbu s ním – z té ona ale uteče a děj pokračuje ve vlaku, ve kterém najednou jede. Milého, po kterém toužila nemá, ale svou svobodu ano.

Třetí příběh vypráví o přiopilém mladíkovi Rudolfovi, kterého zaujmou hlasy slavící společnosti v zahradě jedné vily. Přidá se k nim, oni v něm rozpoznají Jakuba a vtáhnou (přijmou) ho k sobě. Jedna z dívek mu říká, že zemře žalem, pokud on večer nepřijde zpět. Z nějakého důvodu on utíká po žebříku pryč – a když se pak chce vrátit, nemůže najít tu správnou zahradu a o lásku, kterou již téměř měl, tak znovu přichází.

Trojice povídek je inspirována němými filmy.

Láska k Bohu

V závěru filmu se všichni tři hrdinové setkávají v parku a společně odcházejí. Mohlo by se jednat na odkaz na Svatou Trojici – stejně tak jako v několika momentech, kdy se na tácu objevuji tři panákové sklenice…

Krom již výše zmiňované monumentální hudby, která z Bible přímo vychází, jsou ve filmu zvláštním způsobem přítomny i postavy řádových sester, kněz při svatebním obřadu, záběr na modlitební knihu... Nakonec jsou záběry do korun stromů, což je odkaz na transcendentno.

Láska k bližnímu

Všechny tři povídky mají společného jmenovatele – hrdinové se snaží najít lásku, spojení – touží někam patřit. To, že se to v jejich snech pojí s láskou erotickou, není úplně to jediné a směrodatné – připadá mi, že se jedná jen o směr, cílem je ta láska k bližnímu a schopnost být někomu blízko.

Láska k přírodě

Krom záběrů z parku a kontrastních záběrů z města (jako příroda versus lidský výtvor) jsou zde i záběry na zvířata (psi, kočka, koně) a znějící zpěv ptáků a kokrhání kohouta. Snažila jsem se je počítat, nebylo jich mnoho, ale byly. Za lásku k přírodě by možná šlo považovat i velmi živelné erotično, které se v snové podobě nese celým filmem.

Reflexe Aleny Mikšové

Úvod

Snímek Mučedníci lásky byl pro mě příjemným překvapením. Film je téměř bez dialogu, hlavní roli pro mě tedy hrála nádherná hudba. Nicméně najít ve filmu námět Bible byl pro mě opravdu obtížný úkol, ale když jsem se na film podívala podruhé, začala jsem si všímat různých typů vyjádření lásky a jiných symbolů. V první části mé reflexe se pokusím zaměřit na jednotlivé kapitoly, a poté shrnu náměty, které se v jednotlivých kapitolách opakovaly, či na sebe navazovaly.

Pokušení manipulanta

První příběh nás provází životem mladíka, jenž zoufale hledá lásku. Zdálo by se, že jeho snaha najít lásku je pouze nevinná a přirozená touha. Avšak ve filmu je jeho hledání vykresleno tak, že si od nalezení lásky slibuje něco zakázaného a hříšného. Svou vyvolenou se totiž snaží najít v kabaretech, nočních klubech atp. Zároveň jsou jednotlivé scény jeho hledání proloženy scénami ukazující různé formy lásky, aby byl podtrhnut rozdíl mezi typem lásky, který on hledá a čistým typem lásky:

• Dva jedinci, kteří se milují

• Tančící páry

• Starší pár, který spolu tráví večer

• Matka s dítětem

• Muž čuchající k růži

Často se zde objevují scény, ve kterých si mladík ženy sexualizuje: pohled na ňadra, stehna, tělo. Nakonec ho dívka v jednom z kabaretů osloví sama. Chce od něj, aby ji vzal domů na drink. Na další scéně vidíme, že jí a jejím přátelům nalévá sklenice červeného vína. Motiv červeného vína mě zaujal, proto jsem se pustila do hledání významu. Nakonec jsem se dostala ke Starému zákonu – ke Knize přísloví, ve které jsem našla část, která se perfektně hodí k příběhu našeho mladíka. (Přísloví 23,29-35)

• Komu zbude "Ach" a komu "Běda"? Komu sváry? Komu plané řeči? Komu zbytečné modřiny? Komu zkalený zrak?

• Těm, kdo se zdržují u vína, kdo chodí okoušet kořeněný nápoj.

• Nehleď na víno, jak se rdí, jak jiskří v poháru. Vklouzne hladce a nakonec uštkne jako had a štípne jako zmije.

• Tvé oči budou hledět na nepřístojnosti, z tvého srdce budou vycházet proradné řeči.

• Bude ti, jako bys ležel v srdci moře, jako bys ležel s rozbitou hlavou.

• "Zbili mě a nic mě nebolí, ztloukli mě a nevím o tom. Až procitnu, vyhledám to zas a zase."

Hlavní postava se s milostným subjektem přesouvá do postele, kde můžeme vidět, jak mladík sundává ženě z prsteníčku levé ruky snubní prsten. Ona ale usíná a scéna končí: nedozvídáme se, zda došlo k milování (a zároveň porušení jednoho z Desatera přikázání, či ne. Další ráno mladík přichází do práce. Má pocit, že po včerejší noci ho všichni soudí, že jím všichni pohrdají. Uvědomuje si, co provedl, ale nehodlá to sám sobě připustit. Proto pohrdání sama sebou vkládá do rukou ostatních.

Nastěnčiny sny

V další části filmu pozorujeme příběh Nastěnky, který začíná pohledem na zasněnou Nastěnku. Celý děj se točí uvnitř jejího snu: je to opravdu sen, nebo se jedná o její minulost? Celou další úvahu budu stavět na tom, že se opravdu jedná pouze o její představu. Nastěnka sní zvláštním způsobem. Každý si v představách idealizujeme svět, dostává se nám jen to nejlepší, vysníme si vše, co si přejeme. Ale Nastěnka ne. Do svých snů totiž promítá její skutečnou situaci. Přestože by si mohla vysnít své šťastné já, zobrazuje sama sebe jako smutnou a zklamanou.

Jako první můžeme pozorovat neopětovanou lásku, kterou chová ke zpěváku Karlu Gottovi. Dělá vše pro to, aby se mu zalíbila, chová se jako jemná dívka. Opět se zde objevuje červené víno, které Nastěnka zpěvákovi nabízí, ale on odmítá. Následně se Karel Gott ožení s jinou ženou po zazpívání krásné písničky, zatímco ho Nastěnka poslouchá a pije dříve Karlem odmítnuté červené víno.

Po odmítnutí zpěvákem se na scéně objevuje další muž, tajemný voják, který sice o Nastěnku projevuje velký zájem, ale zase se k ní chová jako by byla jeho majetek, naprosto bez respektu a bez ohledu na její city a touhy. Pobídne ji, aby nastoupila do auta, v jeho sídle ji nechá převléci do bílé svatební róby jeho služebnictvem: v této scéně opět pozorujeme červené víno a zároveň služebníkův pokus dostat se Nastěnce „pod sukni“. Bez jediného souhlasu se začíná konat svatba, vojáci střílí do vzduchu a následně míří na Nastěnčin kufřík. Nastěnka se v tento moment rozhodne utéct. Při útěku potkává posledního muže, o kterého projeví zájem. Sama jsem si položila otázku, zda se muž Nastěnce opravdu zalíbil, nebo ho jen svedla bez větších citů, jen aby po všech předchozích zkušenostech pocítila konečně mužskou validaci. Nesnažila se ho totiž tentokrát svést svojí ženskou něžností, či slovy, nýbrž svým nahým tělem. Po této scéně opět vidíme zasněnou Nastěnku, kterou probouzí ze zasnění zvuk vlaku. Vrací se zpět do kruté reality a věnuje poslední myšlenku své první (vysněné, či skutečné?) lásce.

Dobrodružství sirotka Rudolfa

V poslední části sledujeme příběh snícího sirotka Rudolfa, který si ve své realitě vytvořil milující rodinu. Ani po dvou zhlédnutí si nejsem jistá, zda se opravdu jedná o sen, ale rozostřené kraje obrazu a motiv zvonícího budíku v Rudolfově tašce mě v tom utvrzuje. Proto budu o ději mluvit jako o snu.

Rudolf sleduje šťastnou rodinu přes plot, plný emocí jako je smutek a závist, když ho daná rodina začne volat cizím jménem „Jakube!“. Rudolf je z toho zmatený, rodina se navíc chová dost zvláštně. Rudolf se snaží mamince vysvětlit, že je sirotek a nejmenuje se Jakub, ale ona se mu jen směje. V touze zaujmout slečnu, která pobývá u rodiny, se Rudolf začne chovat jako člen rodiny. Ve snaze zapadnout se i zúčastní zvláštních praktik, které rodina provozuje. Domněnku o snu podtrhla i slova, jež vyvolená dívka řekla Rudolfovi: „Už jsem unavená, přijď zas večer.“ Přijde mi logické, že se mu snaží říct, aby už se probudil ze snu, že ji může navštívit, až zase půjde večer spát. Poté, co odejde z domu rodiny, následuje nesmyslná scéna, kde Rudolf jen pobíhá a kladívkem ťuká na projíždějící auta. Během toho mu zase začne zvonit budík. To je podle mě ten moment, kdy se Rudolf probouzí do reality. Následně totiž pozorujeme Rudolfa, jak zmateně běhá ulicemi a snaží se najít zahradu s domem, ve které strávil svůj sen. Poslední myšlenku věnuje své vyvolené, zatímco volá své smyšlené jméno: „Jakube!“

Závěr

Během celého snímku jsem přemýšlela: „Jak je zde vlastně vyjádřená láska?“ a nakonec jsem došla k závěru takovému: Ano, láska zde vyjádřena je, ale rozhodně to není láska čistá a něžná, láska taková, jakou si jí představíme ve spojení s Bohem.

Tento něžný typ lásky můžeme spatřovat zejména u vedlejších postav, a to:

• Pokušení manipulanta: Láska byla zobrazena jako kontrast k životu našeho hlavního hrdiny. Byla zde zobrazena mateřská láska, láska mezi postarším párem, něžná láska, kterou si vyjadřoval mladý pár během pohlavního styku atp.

• Nastěnčiny sny: V tomto snímku to byla například láska mezi novomanžely, či respekt vojáků k jejich vůdci.

• Dobrodružství sirotka Rudolfa: Zde jsme po celou dobu sledovali lásku, kterou k sobě chovala celá rodina, kterou si Rudolf vysnil.

U hlavních hrdinů zde byla v každém příběhu kromě hříšné lásky vyjádřena i čistá láska k přírodě: zalévání květin, pohlazení kočky a psa.

Společným motivem každého příběhu bylo i červené víno. A myslím, že pro každý příběh by se dal citovat úryvek z Knihy přísloví (Přísloví 23,29-35).

Bohužel jsem ve filmu nedokázala najít tolik odkazů na Bibli, kolik bych si přála a očekávala. Možná je to mojí neznalostí, nebo jsem možná na film koukala ze špatného úhlu. Tak jsem se alespoň pokusila film okomentovat z mého pohledu, tak, jak mi to přišlo správně. Možná se v mnoha ohledech mýlím.