Jste zde

Domů › 367 - únor 2024

Beránci – příprava na 1. sv. přijímání v rodině

autor: 
Pavel Hradilek

Osm let vlády strany Právo a spravedlnost (PiS) Jarosława Kaczyńského vyvolalo v Polsku masívní úbytek lidí hlásících se k církvi. Zatímco na začátku vlády se hlásilo k římskokatolické církvi 94% obyvatel, dnes 70%. Propojování státu a církve má pro církev neblahé následky. Volební kampaň v r. 2023 vyvolala v Polsku „náboženskou válku“. Netýkala se jen přístupu k potratům, ale např. i k povinnému vyučování náboženství ve školách. I nyní, po porážce PiS ve volbách tato „válka“ pokračuje. Např. strana Nová levice, která je součástí nynější vládní koalice, prosazuje, aby vyučování náboženství ve studijním programu státních škol nebylo. Zatím je dosaženo jakéhosi kompromisu. Dvě hodiny náboženství týdně byly zredukovány na jednu, která je nepovinná a hodina má být zařazena na začátku či konci výuky, aby to bylo komfortnější pro ty, kteří se nechtějí účastnit.

Významnou součástí vyučování náboženství v nižších ročnících je příprava na 1. sv. přijímání a tomu předcházející zpověď. „Produktem“ takové výchovy katechetek či řeholních sester je často děvče v princeznových šatech či chlapec ve společenském oděvu, kteří vzorně kráčí důstojným krokem s pravoúhlými obraty k bíle povlečenému klekátku, kde dostanou do úst bílé kolečko. A zejména je očekávají nemalé dary, jako chytré mobily apod. Smysl eucharistie bývá zastřen, tyto vnější náboženské projevy víru zcela přehluší. Děti se v kostelích nudí a řada rodičů hledá způsob, jak je zaujmout.

Asi před deseti roky stála učitelka Montessori školy a matka sedmi dětí Ola (Aleksandra) Sawicka před výzvou, jak tomuto formalismu čelit. Spolu se svým manželem Marcinem a dominikánským knězem Przemyslawem Ciesielskim vytvořila systém přípravy na 1. svaté přijímání, který se neodehrává ve škole, ale v rodině. Rodině v tom pomáhá společenství rodin. Tento systém nazvala Baranki (beránci).1 V současné době je v Polsku již přes 70 „beránčích“ skupin, jedna je ve Francii. Polští biskupové tento alternativní systém zatím tolerují a někteří, jako např. nový kardinál, arcibiskup Grzegorz Ryś z Lodže, alespoň nepřímo podporuje.

Domnívám se, že tento systém je inspirující a zaslouží si představit i v našem prostředí. Mohl by získat následovníky. I když církevní struktury v něčem obchází, v podstatě je respektuje. Zároveň v poznámkách pod čarou připojuji hodnocení jak, podle mého názoru, silných, tak slabých míst systému. O Beráncích jsem se dozvěděl náhodou. Abych získal více vědomostí, zadal jsem do vyhledávače „baranki pierwsza komunia święta“ a ukázalo se velké množství pramenů. Pro úvodní seznámení doporučuji podcast,2 ve kterém hovoří Ola Sawicka s Przemyslawem Ciesielskim OP. Oba mluví velmi zřetelně, srozumitelně, takže polština není tolik na překážku. Ten, kdo se v polštině vůbec neorientuje, si může prohlédnout fotografie3 z práce beránčích skupin. Nebo si pomocí překladače přečíst písemnou verzi rozhovoru s Olou Sawickou.4

Rodina

Hlavním místem přípravy na 1. sv. přijímání a 1. zpověď je rodina. Dítě není vytrhováno ze svého přirozeného prostředí. Příprava neformuje jen děti, ale také jejich rodiče, kteří jsou nuceni si obnovit nejen své znalosti, ale také reflektovat svoji víru, aby mohli odpovídat na otázky dětí. Na formaci se podílí sourozenci, někdy i prarodiče. Ola Sawicka uvádí příklad, kdy otec četl své dceři o Ježíšově modlitbě v Getsemanské zahradě. Dospěli k tomu, že tam byla tma.5 Holčička si přála jít s tátou do lesa, kde je tma. To bylo možné, tak příběh vyprávěli tam. Efekt je pak nesrovnatelný.

Společenství rodin

Několikrát se během školního roku, ve kterém příprava probíhá, sejde více rodin pohromadě. Jedná se např. o výjezdní setkání šesti víkendů (říjen, prosinec, leden, březen, duben, květen), kdy se při posledním uskuteční vlastní slavení svátostí. Nejde o masovou akci, rodin bývá několik. Rodiny jsou znamením reálné církve, ne té často anonymní, virtuální, kterou poznávají ve farnosti. Rodiny si navzájem pomáhají a využívají různých charismat. Součástí skupin jsou např. i neúplné rodiny, rodiny, kde je jeden z rodičů nevěřící, rodiny, kde jsou partneři nesezdaní. Setkání moderují obvykle dva manželské páry, které již Beránky absolvovaly.6 Alespoň jeden z těchto párů, prochází trvalou formací. Místem setkání jsou domovy některých účastníků, kláštery, farnosti. Setkání jsou náročná pro všechny zúčastněné. Nelze tak všude nahradit obvyklou přípravu na 1. sv. přijímání Beránky. Účastníci Beránků musí chtít a musí být ochotni tomu věnovat čas.

Kněz

Setkání rodin je vždy přítomen kněz. Podílí se na vedení spolu s manželskými páry.7 Jednak zaručuje církevní ortodoxii, jednak se s ním děti seznámí – bude je na závěr setkávání zpovídat. Na Beráncích se podílí jak kněží různých řádů či kongregací, tak kněží „světští“.8

Liturgický rok

Program Beránků je vsazen do liturgického roku. Děti projdou adventem, Vánocemi, postní dobou, Velikonocemi9, Letnicemi. Vlastní slavení je zpravidla na konci školního roku.

Bible

Při setkáních se užívá běžná bible (pro dospělé), nikoli zkrácené bible pro děti. Ukázalo se, že děti jsou schopné biblické příběhy vnímat. Co není jasné, se vysvětlí.

Talenty

Hned při druhém setkání rodin se čte o talentech. O boží dobrotě, o obdarování, které se každému dítěti dostalo, o obdarování rodičů, sourozenců. Děti tato obdarování kreslí či píší na velkou plachtu položenou na zemi. (Na zemi se ostatně odehrává prakticky všechna činnost s dětmi.) Boží dobrota provází celou přípravou. Při posledním setkání, při zpovědi, talenty slouží ke zpytování svědomí. Jak jsem jich využil? Ve prospěch druhých, nebo jen pro sebe? Nenechal jsem je usnout?

Náplň víkendových setkání

Jednu část představují dialogická setkání a workshopy, kdy děti něco tvoří. Velký důraz je kladen na to, aby všichni seděli na zemi. Pokud např. jen děti jsou na zemi a rodiče sedí na židlích, pak je těžší je zapojit a stávají se pouhými diváky.

Další část představuje práce s rodiči. Zatímco děti mají vlastní program a věnují se jim sourozenci, dobrovolníci z řad studentů či doprovodný pár, je možnost pracovat s rodiči a připravovat je na každodenní činnost v rodině. Je i prostor pro individuální hovory s moderátory či s knězem. Během výjezdních víkendů je možnost tuto část zařadit, když už děti spí.

Celé jedno setkání je např. věnováno obnově manželství.

První zpověď

Probíhá v předvečer 1. sv. přijímání. Slaví se společně v kapli či kostele. Probíhá adorace před vystavenou NSO („nejsvětější svátostí oltářní“). Celá skupina rodičů a dětí se modlí za dítě, které se právě zpovídá knězi, kdy oba sedí na stupínku oltáře.10 Poté co získá rozhřešení směřuje do náruče svých rodičů, kteří jej oblékají do bílé alby, ve které bude druhý den přijímat. Albu Sawicka interpretuje jako roucho těch, kteří jsou pozváni na královskou svatbu. Zmínila i roucho křestní.

První sv. přijímání

Slaví se v rámci eucharistické liturgie, které se děti a celá skupina aktivně účastní.11 Děti mají bílé alby. Nahrazují šaty princezen či úbory malých číšníků.12 Během slavnosti je zakázáno fotografovat či filmovat.13 To ruší nejen děti, ale i ostatní a nutí je stylizovat, aby na fotografii dobře vypadali. Po slavnosti již zákaz neplatí. A co je zásadní, slavení se obejde zcela bez dárků. Darem je Ježíš sám.

Budoucnost Beránků

Některé skupiny zůstávají ve spojení i po ukončení ročního cyklu. Slaví se „rodinná zpověď“, kterou zakusili s Beráncích i nadále. Připravují se další moderátoři a kněží, kteří by se mohli Beránkům věnovat. Uvažují i o přípravě na biřmování.

1Podle písně Oto są baranki młode (To jsou mladí beránci) zpívané ve všech skupinách na závěr slavnosti.

5Ve skutečnosti tomu tak zcela nebylo, o Pesachu je měsíc v úplňku, ale v dané situaci je to jedno.

6Myslím, že se systémem Beránků podařilo jednak svěřit odpovědnost za přípravu co nejníže, jak je to možné (uplatnění principu subsidiarity), obejít formální přístup katechetů, mnoha kněží, mnoha farností a přitom zůstat v prostředí církve. Rodiny se na víkendech poznají nejen při „zbožných“ činnostech, ale i na výletech (výletem vždy Beránci začínají), soutěžích, sportu, vaření atd.

7Dodávám, že tím, že pracuje v kolektivu, se minimalizuje riziko zneužívání dětí kněžími.

8Domnívám se, že i v Polsku „dojdou zdroje“ kněží, kteří jsou pro takovouto službu talentováni a bude nutno svěřit veškerou odpovědnost „laikům“. V naší obci tomu tak je. Katecheze i vedení dětských liturgii je věcí laiků. Je jim svěřena odpovědnost, vyžaduje to jistou námahu, mobilizaci vlastní víry, ale zvládají to dobře.

9Slavení velikonočního Tridua je optimálním prostředím pro uchopení eucharistie: Ježíš slaví spolu se svými nejbližšími hostinu na rozloučenou, která se stává památkou následujících událostí – Ježíšovy smrti za nás a jeho slavného zmrtvýchvstání třetího dne.

10Slavení smíření (nebo jak říkají „zpověď“) považuji za nejslabší část beránčího systému. Pozitivně lze hodnotit, že probíhá uprostřed církve, což by mělo být pravidlem při slavení každé svátosti. Rozpaky budí adorace, která podle mého názoru zastírá skutečnou podstatu eucharistie: Ježíšovu vydanost za nás až do krajnosti, zpřítomněnou společnou hostinou, která je inspirací k naší vydanosti pro druhé. Netuším, jak k tomu pomáhá koukání do monstrance. Toto statické barokní znamení Ježíšovy přítomnosti i oficiální církevní dokumenty omezují např. tím, že nedovolují výstav během všech „prvních pátků v měsíci“.

Je otázka, zda u malých dětí, které zatím nejsou schopny hřešit, spojovat zpověď s přijímáním. Pokud už se rozhodneme, z dobrých důvodů že ano, pak máme k disposici řadu nesvátostných či svátostných forem, jak to provést. Např. po dialogickém bloku slova (což by neměl být v beránčím prostředí problém) nechat děti svá provinění napsat či nakreslit na papír a pak hodit do ohníčku či do krbu a zakončit děkováním za boží dobrotu.

11Mrzí mne, že přijímání probíhá zřejmě pod jednou způsobou. Žádný předpis tomu dnes nebrání. Pokud se zvolí namáčení, pak konzumace alkoholu je zcela minimální. Zřejmě nad možnosti polského prostředí je používat chléb, který by se chlebu alespoň trochu podobal. Na fotografiích je vidět, jak děti, na konec slavnosti, dostávají malé bochánky chleba na způsob požehnaného chleba v byzantské liturgii. Proč by takovýto bochánek nemohl být užit ke slavení?

12I když podle některých fotografií se alby děvčat úborům princezen podobají, tak alespoň jsou jednotné a holky nesoutěží, která má lepší šaty.

13Toto opatření mi je zvláště sympatické. Je plně v souladu s ustanovením Všeobecného úvodu k Římskému misálu, které bývá často porušováno. Např. televizní přenosy režírují či komentují osoby, jejichž liturgické předpoklady jsou nedostatečné.