Moralizující a nenaslouchající arcibiskup

Pražský arcibiskup a předseda České biskupské konference Jan Graubner si na Národní svatováclavskou pouť ve Staré Boleslavi letos ani nepřipravil kázání, ale pouze recykloval svůj pastýřský list k začátku školního roku, který se v kostelech četl 15. září. Pastýřský list vzbudil kritické reakce. Magazín Christnet publikoval reakci Elišky Ptáčkové, studentky sekundy Arcibiskupského gymnázia, ve kterém se ohradila proti některým tvrzením pana arcibiskupa. Svoji reakci zakončila slovy: „Na závěr bych chtěla říct, že od církve bych potřebovala víc motivace a méně poučování. Je pro mě důležité, aby se nemluvilo jen o špatných, ale i o dobrých věcech. Z tohoto listu mám pocit, jako by byly zapomenuty všechny děti, které se snaží vytvářet dobrou budoucnost, pomáhat ostatním a být dobrými lidmi.“ Teolog Dominik Opatrný, docent a vyučující morální teologie na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, ve svém příspěvku na sociálních sítích poukázal na to, že morální povzbuzení, obsažená v pastýřských listech, se mnohdy opírají o tvrzení, která jsou empiricky ověřitelná, a tedy by ověřena být měla. Na čtyřech příkladech z arcibiskupova listu poukázal na skutečnost, že se jedná o tvrzení, která jsou pouhými dojmy.

V souvislosti s reakcemi na pastýřský list jsem zaznamenal otázku, zda se tyto kritické ohlasy dostanou až k autorovi do arcibiskupského paláce a zda to může vést k nějaké reflexi nebo dokonce změně. Arcibiskupovo svatováclavské kázání, ve kterém zopakoval řadu sporných tvrzení ze svého pastýřského listu, dalo jasnou odpověď. Je asi úplně jedno, zda se kritický ohlas pastýřského listu k panu arcibiskupovi vůbec dostal nebo je jen natolik přesvědčen o jeho pravdivosti, že neodolal pokušení zopakovat ho při přímém televizním přenosu. Kritická sebereflexe schází. Připomnělo mi to, jak arcibiskup Jan Graubner při besedě v kostele v Kobylisích dne 1. 10. 2023 nebyl schopen reagovat na kritickou reflexi svých tvrzení o stejnopohlavních párech nebo o dění na Katolické teologické fakultě. Když byl krátce na to usvědčen, že si detaily o kritice Tomáše Petráčka ze strany biskupů buď nepamatuje nebo o nich nemluví pravdu, tak si akorát stěžoval na nevlídné přijetí ze strany farnosti a domohl se odstranění záznamu besedy z jejích stránek. Nikde jsem nezaznamenal, že by naslouchal kritickým reakcím a připustil, že se mohl mýlit. Nějaká podoba synodální a naslouchající církve je s tímto „materiálem“ ryzí utopie.

V polovině září probíhalo ve Strašicích každoroční intenzivní studijní soustředění studentek a studentů bakalářského programu Teologie křesťanských tradice, kde jsou lidé různého věku, povolání i církevní příslušnosti. Je pro mne radostí s nimi pracovat. V podstatě všichni berou výrazně vážněji Boží slovo i problémy současné společnosti a lidí. Promluvy při modlitbách a bohoslužbách nezneužívají k hlásání svých utkvělých představ jako to dělají někteří církevní představitelé. V těchto lidech a v drobné práci s nimi vidím smysl a naději oproti snahám o reformy zřejmě nereformovatelné struktury.