Jste zde

Svůdná a voňavá?

autor: 

Jan Spousta

Ve dnech 19. až 23. srpna se v Praze – kromě povodně, ovšem –odehrával 28. mezinárodní starokatolický kongres. Ačkoli to bylo v Prazepoprvé, neměl kongres na rozdíl od zmíněné živelní pohromy prakticky žádnoupublicitu, a tak mu věnujeme alespoň část tohoto čísla Getseman.

Starokatolická církev patří v české republice co do počtu členůmezi nejmenší denominace. Před válkou byla rozšířena zejména mezi našimi Němciv pohraničí, a tak poválečný odsun tohoto etnika pro domácí starokatolictvíznamenal bezmála konec. Dnes si tato církev u nás hledá své nové místo v ekumeně; jak mi kdysi vysvětlil starokatolický biskup DušanHejbal, snaží se (stejně jako mnohá její sesterskáspolečenství v zahraničí) ono již nesrozumitelné altkatholischpřekládat jako „alternativně katolický“: vytvářet živé společenství, býtotevřený duchovním potřebám všech lidí a být navázán na velkou tradiciminulosti, aniž by tato minulost musela znásilňovat dnešek.

Že tato snaha není bez nebezpečí alternativních slepých uliček, jejisté, a dokládají to ostatně i příspěvky z letošního kongresu. Napříkladzde obchází a straší římský komplex, tedy křečovitá snaha být alternativouřímským katolíkům, neustálé soupeření a srovnávání se s Velkým bratrem, někdyvedoucí až ke směšnosti. Joachim Vobbeto popisuje ve svém „impulsním“ referátu o církvi, kde se NIC NEMUSÍa která SOUHLASÍ SE VŠÍM („Starokatolíci říkají ANO k pohřbívánížehem.“) I my, kteří nejsme zrovna „staro“-katolíky ani neusilujeme býtalternativou k žádné organizaci, musíme však přiznat, že také „průkopnícislepých uliček“ mají svůj význam. Zejména tehdy, když si své chyby uvědomí a dokáží z nich vydat veřejně počet.

Biskup Hans Gerny je autorem pokusu opozitivní program své církve pro 21. století, v mnoha bodechinspirativního nikoli jen pro církve starokatolické. Za korunního svědka si vesvé pointě bere církevního učitele navýsost pražského, totiž samotnéhoMozartova Dona Giovanniho. Tak jako titulní postava„opery oper“ ožívá, když ucítí pouhou vůni ženy, měla by církev chtít býttaková, aby sama její vůně oživovala ty, kdo ji zdálky zacítí. Církev svůdná,voňavá a sexy, lze to opravdu?

Výjimečný kongres se v Praze sešel s výjimečnou povodní.Potopa je v Tóře symbolem božího trestu, ničení toho, co se neosvědčilo,ale i očištění země a nového počátku. Přeji všem starokatoličkám astarokatolíkům, a nejen jim, aby tento mohutný živel dokázali pochopit apřijmout hlouběji než jen jako nahodilou pohromu.

V čísle dále najdete rozhovor TeresieBečkové s brněnským historikem Jiřím Hanušem: téma je tentokrátantisemitismus, také antisemitismus a křesťanství. Evropská antisemitská kašese nevařila jen z méněcenných surovin, z hlouposti a nízké zášti: toby totiž nikdy nebyla dosáhla své strašlivé síly. Byly tam i ušlechtilejší přísady,zejména křesťanství, věda a vlastenectví (či přesněji fanatismus, šarlatánstvía šovinismus, ale to jsme schopni přesně rozlišit až my dnesz časového odstupu; pro naše předky s méně bystrou myslí či méněcitlivým srdcem bylo správné posouzení celé věci nadmíru obtížné).

Věřím, že nikoho z čtenářů Getseman antisemitismus neohrožuje.Není však ještě zcela mrtev, a lidská blbost či zloba navíc stále vyráží dalšía zbrusu nové ratolístky zalité vlasteneckou, vědeckou či nábožnou rosou. Čtětepozorně!