Jste zde

Prorok pro bouřlivé časy

Arcibiskupem z Cantenbury se stává muž z Walesu. Očekávání jsou nesmírná. Kdo je však tento Rowan Williams?

Angličané mohou žít uvolněněji s protiřečeními než jiné národy. Anglikánská státní církev se svou liberálně evangelickou hlavou a svým liberálně katolickým srdcem podává proto příklad: církev bez závazné dogmatiky a bez vlastního vyznání víry, církev s formami zbožnosti, které sahají od evangelikálního pietismu až k formám konzervativního (anglo)katolictví. Avšak tato církev bojuje o relevanci na pokraji společnosti. Radikální křesťanské skupiny, kterým je svět– čili skutečné království Boží – mnohem důležitější nežli instituce církve, zápasí o uznání. Ženy stále ještě nemají přístup k úřadu biskupa. Diskusním bodem číslo jedna je „církev a homosexualita“, jenom asi tři procenta obyvatelstva Anglie se aktivně účastní života náboženských obcí. Církevní daň zde neexistuje.

Dne 23. 7. 2002 byl premiérem Tonym Blairem jménem královny – od doby reformace titulární hlavy Church of England – jmenován 104. arcibiskupem z Cantenbury Dr. Rowan Willliams, poprvé od doby reformace žádný Angličan, ale dvaapadesátiletý dosavadní arcibiskup z Walesu, z malé „sousední země“. Přitom jsou naturalizovaní cizinci již dlouhou dobu v biskupských úřadech Církve Anglie. Biskup Nazir-Ali z Pakistánu, dnes biskup v Rochestru, byl druhým kandidátem na stolec v Cantenbury. Dr. John Sentamu z Ugandy, jurista a teolog, se stane v dohledné době biskupem v Birminghamu. Něco takového by bylo těžce myslitelné v jiných evropských církvích.

Dvanáctičlenná volební komise za předsednictví jedné z nejznámějších soudkyň Anglie měla odvahu navrhnout předsedovi vlády Williamse. Tony Blair měl právo požádat o jiného kandidáta. Ale jak komise, tak Tony Blair se bez něho sotva mohli obejít. Média i široké církevní vrstvy – a rovněž většina biskupů – nechtěly nikoho jiného. Jenom evangelikální fundamentalisté měli obavy. Desmond Tutu oněm řekl, že žádný anglický biskup nemá zdaleka jeho formát.

Pro širokou veřejnost se najednou stala církev zajímavou. Zbožný mystik a rozvážný politik by mohl dát světovému anglikánskému společenství nové impulsy. S tímto prorockým mužem z Walsu nebude žádná nuda. Tolik chvály a tolik očekávání přináší pochopitelně nebezpečí, že dojde ke zklamání.

Kdo je tedy tento Rowan Williams? Se svými bílými vlasy a plnovousem vypadá spíše jako ruský mnich. Skutečně se kdysi chtěl stát mnichem. Jeho oči se usmívají. V první řadě je člověkem hluboké tradiční zbožnosti. Jeho den začíná, ještě dříve než odvede své dvě děti do školy, chvílí ticha a niterným opakováním Ježíšovy modlitby církve Východu. Napsal knihy o ruských náboženských filozofech Losském a Bulgakovovi a rovněž o teologickém vítězství řeckých Otců nad ariánskými herezemi. Dlouhá léta učil teologii na univerzitách v Oxfordu a Cambridgi. Ovládá pět jazyků. Činí ho to všechno světu vzdáleným intelektuálem? Vůbec ne. Je současně etikem s úzkým vztahem k světu; otevřený médiím a přitom lidový. Krátce po svém jmenování ho žurnalisté našli na podlaze, jak tam sedí mezi dětmi, a sice v jedné národní škole ve Walesu. Učitelka kladla otázky. Zvedal ruku jako ti malí a byl ve svém živlu.

Jeho kombinace zbožnosti a radikality nás přivádí k tomu, abychom ho porovnávali s Bonhoefferem. Teologicky je orientován spíše východně pravoslavně než typicky anglikánsky, politicky stojí na levici. Jeho příkladem jako radikálního křesťana je jednoduše Ježíš z Nazareta. Během protestů proti atomovým zbraním byl již jednou zatčen. Jeden žurnalista se ho zeptal, zda toho lituje. „Pochopitelně, že ne – je však možné vyjádřit totéž i jinými prostředky.“ Čili zatím není ještě žádný arcibiskup ve vězení.

Vůbec není člověkem konfrontace, nýbrž tichého přesvědčujícího dialogu, a to v neposlední řadě se svými anglikánskými kritiky, kteří mu nemohou prominout, že je ochoten ordinovat do kněžského úřadu praktikující homosexuály. To, že bude urovnávat cestu ženám k biskupskému úřadu, mu budou mít za zlé někteří jeho přátelé, kteří s ním jinak sdílí jeho zbožnost ve stylu high church. Ve věci interrupcí je sice konzervativní, nikdy by však, tak jako to udělal papež, nepřikazoval zavírat poradenská střediska, kde se ženy mohou rozhodovat samy. Rowan Williams nepasuje do žádné škatulky. Tento mnišsky vypadající talentovaný kazatel bude prvním arcibiskupem, který do Lambethského paláce při Temži přivede své vlastní děti se ženou, která není farářka, avšak vyučuje teologii. Tak jako mnoho Walesanů je básníkem. Svazek s jeho básněmi vyjde v dohledné době.

Jednu však proněho bude obtížné. Administrace a byrokracie jsou mu trnem v oku. Již dlouho aktuální reforma nepsané anglické ústavy mu leží velmi na srdci, i když jsou pro něj jiné věci důležitější. Neměl by vůbec nic proti tomu, kdyby anglikánští biskupové ztratili svá křesla v britské Horní sněmovně. Těšilo by ho též, kdyby byl posledním arcibiskupem, který byl jmenován vládou. V osobě Rowana Williamse našlo celosvětové anglikánské společenství titulární hlavu, která je již dlouho světoobčanem. S židy a muslimy bude vycházet tak dobře jako s jinak myslícími ve vlastní církvi. Přitom zaujme jasné pozice. Skutečnost, že aktivně podporuje kampaň proti útoku na Irák, mu přináší aktuálnost. Chce být arcibiskupem pro mír, spravedlnost a zachovávání stvoření. A to pro něj znamená mnohem více, než nějaká ekumenická formulace konsensu.

podle zahraničních materiálů připravila –ld–