Jste zde

Nové trendy slavení velikonočního Tridua

autor: 

Obnova slavení velikonočního Tridua se dnes právem těší velkémuzájmu řady církví. Prohlédneme-li si bohatě větvenou stránku www.textweek.com najdeme kromě množství biblického materiálu k lekcionářii liturgické texty jednotlivých (anglicky mluvících) církví. Ani katolíci nezůstávají pozadu. Precizně provedené návrhy revize slavení Tridua podala Mezinárodní pracovní skupina liturgických komisí německy mluvících zemí.[1]Pokusím se v hrubých rysech návrhy přiblížit. Ačkoli nebyly dosud Římem přijaty, představují inspiraci i v našich podmínkách.

Název

„Oficiální“ název Velikonoční třídenní utrpení, smrti, a zmrtvýchvstání Páně je změněn na Velikonoční třídenní slavnost utrpení, úmrtí;spočinutí v hrobě[2]a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Chce se tím m. j. zdůraznit charakter Bílé soboty, která je dnem ticha, dnem, kdy se neslaví liturgie.

Den večeře Páně

Na Zelený čtvrtek večer se slaví liturgie na památku Poslední večeře Páně.[3]Radostný a vznešený ráz liturgie se na konci mění ve vážný, připomínající Ježíšův zápas v Getsemanech. Návrh k tomu nabízí přečíst perikopu o Ježíšově odchodu do Getseman (Mt 25, 30-46; Mk 14, 26-42; L 22, 39-46) a výzvu předsedajícího (těmito, nebo podobnými slovy):

Bratři a sestry, Ježíš ve smrtelné úzkosti Getseman svým učedníkům řekl: „Bděte a modlete se.“ Zkusme s ním chvíli být. Ježíš svou prosbu adresuje také nám. S ním přistupme před Otce. Ježíšovo utrpení nás uzdravuje a osvobozuje od hříchu a smrti. S ním bděme a modleme se.

Oslava utrpení a smrti Ježíše Krista

Změna obřadů Velkého pátku je výraznější. Doposud užívaný římský obřad má čtyři části: liturgii slova (s Janovými pašijemi), velké přímluvy, uctívání kříže a přijímání (darů požehnaných – konsekrovaných ve čtvrtek). Návrh hned za liturgii slova řadí pozvedání kříže a přijímání vypouští. Obřady tak vrcholí velkými přímluvami. Na Východě mající původ „liturgie předem posvěcených chlebů“, byť starobylá, se při dnešním pojetí eucharistie jeví jako anachronismus, zejména přijímá-li se pouze pod jednou způsobou. Návrh důsledně trvá na „aliturgickém“ charakteru pátku a soboty.

Rubriky návrhu hovoří o předsedajícím, nikoli o knězi jako dosud. Předsedající nemusí být knězem, můžeto být jáhen, lektor či pověřený laik.

Blok slova umožňuje volit i jiné texty než doposud. Na místo 1. čtení (dosud Iz 52,13-53,12 – čtvrtá píseň o božím služebníkovi) je možno volit také např. Ex 12, 1-11 (krev beránka), Gn 22, 1-18 (obětování Izáka); na místě 2. čtení např. Fp 2, 5-11 (hymnus o Kristu) Ř 5, 6-11 (smíření skrze Kristovu smrt) či nějakou pasáž z listu Židům (ze kterého je vzata i dosud užívaná perikopa). Pašije mohou být z Jana jako dosud, či z jiného evangelia.

Pozdvižení kříže se děje jako doposud za zpěvu "Ecce, lignum crucis". Další zpěvy nechává návrh volné. Bonaventura Bouše ve svém „Pokusu o katolickou liturgiku“ k tomuto tématu píše:

Během uctívání kříže se od raného středověku zpívá hold kříži: V Římě antifona "Ecce, lignum crucis", v galikánské liturgii trishagion (Ajus) a improperia. Obojí nakonec vešlo do oficiálních římských knih. Improperia byla ve vrcholném středověku dopracována do dnešní podoby s tendencí vysloveně antijudaistickou. (Veliký pátek byl ve středověku dnem, kdy nejčastěji propukala nekřesťanská a nelidská nenávist vůči Židům v krvavé pogromy.) Jejich obsah je navíc vysloveně monofysitický, dokonce naivně patripasianistický. Je proto nutno se jich přes jejich poetickou krásu vzdát. Máme štěstí, že ve starých kancionálech je mnoho písní o trpícím Spasiteli, které na tomto místě možno použít. Z nich nejkrásnější je píseň "Kristus příklad pokory" od br. Lukáše Pražského.

Text velkých přímluv není podle návrhu předepsán. Měla by je sestavit konkrétní slavící obec. Je doporučováno zachovat jejich počet. Za cenu sloučení některých jiné doplnit. Dosud je celá polovina proseb zaměřena dovnitř církve. Např. druhou přímluvu – za papeže, je možno sloučit s přímluvou třetí – za ostatní služebníky církve. K prosbě za katechumeny je vhodné nově připojit prosby za biřmovance a prvokomunikanty. Doplnit prosby např. za uprchlíky, všechny problémy související s napětími sever-jih, východ-západ, prosby za nepřátele a zemřelé. Přímluvy končí Otčenášem a závěrečnou orací, která je beze změny.

Bílá sobota – spočinutí Ježíše Krista v hrobě

Tento den nemá žádnou (eucharistickou) liturgii. Návrh doporučuje se ráno sejít ke kratičké bohoslužbě sestávající z perikopy o ukládání Ježíše do hrobu (Mt 27, 57-61; Mk15, 42-47; L 23, 50-56; J 19, 38-42) a orace:

Všemohoucí, věčný Bože, tvůj prvorozený Syn sestoupil do říše smrti;

dej těm, kteří v tebe věří a skrze křest s ním byli pohřbeni,

dojít věčného života skrze jeho zmrtvýchvstání.

Protože v tento den, bohužel,stále ještě na některých místech probíhá v sobotu „vzkříšení“, uvádím, cok tomuto tématu napsal před 35 lety Dr. Josef Myslivec:

Od pozdníhostředověku byly u nás oblíbené tzv. boží hroby, tumba, podobající se jeskyni, připomínající jeruzalémskou Anastazi. Tento zvyk horlivě podporovali jezuité, kteří do „hrobu“ ještěumístili monstranci s eucharistickým chlebem. Chtěli tak dát Velkému pátkuslavnostní charakter, aby se katolíci tento den vyrovnali protestantům. V sobotu večer se pak konal slavnostní průvod s monstrancí tzv.„vzkříšení“. Že tyto akce měly s liturgií pramálo společného není třeba zdůrazňovat. Nicméně se konaly v době, kdy vlastní liturgie (včetně velikonoční vigilie) se konaly ráno (s ohledem na přísný eucharistický půst) a byly mnoha lidem nedostupné. Navíc mohly tyto paraliturgické úkony probíhat, narozdíl od liturgie, ve srozumitelné řeči.

Velikonoční vigilie (návrh se jí nezabývá) se slaví v noci ze soboty na neděli. Vrcholem vigilie je iniciační liturgie(udílení křtu, biřmování a eucharistie fotisomenům) a obnova křtu celé obce. Oslavou Kristova vzkříšení je každá neděle. Velikonoce jsou především svátky křesťanské iniciace.

připravil -pH-

 


 

[1] Nagel, E.,(ed.), Studien und Entwüfe zur Messfeier, Herder, 1996

[2] možná lépepohřbu (doslova Grabesruhe – ticha v hrobě)

[3] protestantskécírkve slaví večeři Páně s obdobným charakterem na Velký pátek