Clive Staples Lewis

Narodil se v Belfastu v Severním Irsku, 29. listopadu 1898. Vyrůstal v domě zaplněném knihami, ve kterém byla realita na stránkách knih více reálná než skutečnost, jež se děla venku před dveřmi jejich domu. Jako dospívající chlapci byl Jack a jeho starší bratr Waren více doma ve světě idejí a knih minulosti než v materialistickém a technickém světě dvacátého století. Po smrti matky, která otřásla jejich poklidným domovem, nacházel Lewis útočiště v psaní povídek a ve znamenitosti scholastiky. Brzy na to se zcela předčasně začal orientovat na otázky metafyziky a posledních věcí. Zbytek jeho spisovatelské kariéry plné hrdinských příběhů a legend může být nahlížen také jako hledání jistoty, kterou zažíval v míru a milosti svého dětství. Podle jeho svědectví znovunalezení tohoto mírumělo pramen v radosti, kterou objevil v konverzi ke křesťanství.

1931 (28. září) Lewis se stává křesťanem: Jeden večer v září měl Lewis dlouhý rozhovor s přáteli J. R. R. Tolkienem (oddaným římským katolíkem) a Hugo Dysonem. Tato večerní diskuse přinesla své plody následujícího dne, jak Lewis zaznamenal v Surprised by Joy:The Shape of My Early Life: Když jsme s bratrem vyrazili, motorkou do Whipsnade Zoo, nevěřil jsem, že Ježíš je Syn boží; při příjezdu do zoo jsem již věřil.

Dlouholetý přítel a literární vykonavatel jeho závěti, Owen Barfield, tvrdil, že tu ve skutečnosti byli tři C. S. Lewisové. První byl váženým literárním vědcem a kritikem, druhý byl vysoce ceněným autorem science fiction a dětské literatury, třetí Lewis pak byl tvůrce a šiřitel křesťanské apologetické literatury.

Jeho dílo v letech 1919-1961 nelze jen tak jednoduše posoudit. Popis jeho díla můžeme začít sbírkami básní Spirits in Bondage (Duchové v područí) (1919) a Dymer (1926). Lewis sám poznal, že básníkem se nestane, a tak obrátil svou pozornost k literární historii, středověku a renesanci. V roce 1933 publikoval svoje první teologické dílo, The Pilgrim's Regress (Poutníkův návrat), ohlas na knihu The Pilgrim's Progress (Poutníkova cesta) Johna Bunyana. Lewis zde mistrně vylíčil svoji cestu od skepticismu k víře.

V roce 1936 Lewis publikoval práci, která mu vysloužila pověst vědce: The Allegory of Love, hodnotné vědecké pojednání, ve kterém zcela nově představuje úlohu alegorie ve středověké literatuře. Mezi roky 1939 a 1954 pokračoval Lewis v publikování velmi ceněných teoretických děl, z nichž můžeme zmínit Rehabilitations – knihu, jejíž název charakterizuje jeho dílo jako celek: snaha rehabilitovat autory, jejichž dílo upadalo v zapomnění nebo bylo nepochopeno.

Avšak obecně je Lewis více znám jako autor beletrie a křesťanské apologetiky. V roce 1936 dokončil první díl své vesmírné trilogie, Out of the Silent Planet (Návštěvníci z mlčící planety), kde uvedl na scénu svého hrdinu Edwina Ransoma, filologa, vytvořeného podle vzoru Lewisova přítele J. R. R. Tolkiena. Následovaly Perelandra (1941) a That Hideous Strength (Ta obludná síla, 1945). Tu nazval autor pohádkou pro dospělé, ve které románově zpracovává svou kritiku moderního vzdělávání publikovanou v pojednání The Abolition of Man (Zničení člověka).

Největší úspěch jak literární,tak komerční Lewisovi přinesla sedmisvazková sága Chronicles of Narnia (Letopisy Narnie), která vycházela v letech 1950-56. První díl této populární dětské četby The Lion, the Witch, andthe Wardrobe (Lev, čarodějnice a skříň) je zaměřen na lva Aslana, postavu navozující představu Krista, který stvoří a vládne pohádkové zemi Narnii. Do této podivuhodné země proniknou o prázdninách starým šatníkem čtyři děti a zažijí zde neuvěřitelná dobrodružství. Ze svých románových děl měl Lewis nejraději knihu Till We Have Faces, z roku 1956. Jde o příběh Kupida a Psyché (do princezny Psyché se zamiloval sám bůh lásky Eros, ona jej však ztrácí pro nedostatek důvěry) vyprávěný sestrou Psyché, Orual. Zjišťuje, že bohům nelze pohlédnout do tváří, dokud sami nebudeme mít obdobné tváře – vlastní osobnost a duši. Dílo nikdy nedosáhlo takového uznání, v jaké doufal.

Lewisova pověst okouzlujícího zastánce křesťanství vznikla na základě dvou teologických pojednání: The Problem of Pain (Problém bolesti, 1940), obrana bolesti a doktríny pekla jako důkaz řízeného vesmíru, a The Screwtape Letters (Rady zkušeného ďábla, 1942), dopisy staršího zkušeného ďábla jeho synovci bojujícímu s Nepřítelem Kristem o duši člověka. Během války působil Lewis jako rozhlasový komentátor a proslul i eseji obhajujícími a vysvětlujícími křesťanství. Byly publikovány ve Spojených státech amerických jako Mere Christianity (K jádru křesťanství, 1952). Jeho vlastní duchovní autobiografie nese název Surprised by Joy (Zaskočen radostí: podoba mého dřívějšího života, 1955). V poslední dvou desetiletích života publikoval více než osm knih, které přímo i nepřímo sloužily jako apologie. Lewis je považován za nejdůležitějšího křesťanského autora 20. století.

Bohužel je Lewis vystaven podobnému osudu jako oni autoři, které on sám ve svém vědeckém díle rehabilitoval. Jeho dílo a život jsou skryty za hromadami spisů, které o jeho životě a tvorbě sepsali ostatní autoři. Přitom je třeba připomenout skutečnost, že nejlepším a nejspolehlivějším zdrojem a interpretem umožňujícím hluboký vhled do tohoto originálního myslitele a osobnosti je jeho dílo samo o sobě.

Lewis zemřel v roce 1963 o půl šesté večer v Kilns, jeden týden před svými 65. narozeninami. Prošel si předtím údobím mnoha nemocí včetně srdečního infarktu a ledvinové choroby. Ten samý den byl spáchán atentát na amerického presidenta John F. Kennedyho a zemřel Aldous Huxley. Lewis během léta rezignoval na svou pozici na universitě v Cambridge a byl zvolen čestným členem Magdalene College. Jeho hrob je na hřbitově kostela Nejsvětější Trojice v Headington Quarry, Oxford.

Podle Into the Wardrobe(http://cslewis.drzeus.net/), webové stránky věnované C. S. Lewisovi, zpracovala Ludmila Dědková