Nové knihy

Jiří Hanuš vydal kromobyčejně užitečnouknížku s dlouhým názvem: Malý slovník osobností českéhokatolicismu 20. století s antologií textů. Obsahuje předněkrátké portréty mnoha set osobností z okruhu katolické církve, apotom na asi sto dvaceti stranách čítanku nějakých třicetireprezetativních textů z dějin moderního českého katolicismu: odmodernistických vzpomínek Karla Dostála-Lutinova ("církevzpívající" přelomu 19. a 20. století) přes Mádrovo prorocké Slovo otéto době z časů nejtužšího stalinismu až po Halíkovy myšlenky oobnově církve z počátku devadesátých let. Pokud autor v úvoduskromně píše, že jde o doplnění jiné jeho práce, Tradice českéhokatolicismu ve 20. století, která vychází paralelně, tak je třebavědět, že tento doplněk má nesmírnou dokumentační hodnotu sám osobě. Jak slovníkové medailony především méně známých osobností,tak dobře připravená čítanka textů zde opravdu citelně chyběly.

Protože jde o pionýrskou práci, najdemepravděpodobně snadno jména dalších osobností, které by mohly čidokonce měly být zařazeny. Autor slovníku si toho je vědom a vpřípadě, že by došlo k druhému vydání, by prý zařazení dalšíchhesel rád zvážil. Záleží ovšem i na čtenářích, aby mu posílali -třeba na adresu či e-mail nakladatelství CDK Brno, kde kniha vyšla- své náměty, včetně pokud možno spolehlivých údajů o navrhovanýchosobách.

A ještě malé přání: Kéž by se našel někdo,kdo by vypracoval paralelní slovník osobností českéhone-katolicismu, pokud možno rovněž s antologií textů. Nelze tochtít po samotném Jiřím Hanušovi; ne že by mu snad chyběla erudicenebo ekumenický zájem, ale spíše bychom se neodvažovali po němpožadovat tolik jeho cenného času. Ale potřeba zde je a krásné tématřeba pro některého doktoranda historie či teologie také.

Další kniha je rovněž z nakladatelství CDK:sborník Autorita v abrahamských náboženstvích (editory jsou PetrFiala, Jiří Hanuš a Jan Vybíral) přináší celkem osm esejů stematikou autority v judaismu, křesťanství a islámu. ČtenářeGetseman možná bude zajímat, že jeden z příspěvků je z peraJaroslava Vokouna, našeho bývalého šéfredaktora. V zajímavém textunazvaném Problém autority v ekumenickém dialogu mimo jiné píše:"Autorita v tomto světě nebude nikdy ideální, klást ideálnípožadavky proto znamená blokovat ekumenismus. Protože jednota jesama o sobě hodnotou, stačilo by v praxi, aby výkon ekumenickéautority nebyl horší než výkon autority v dosud rozdělenýchcírkvích. Ani to ovšem není malý požadavek (...)."

V čem spočívá vědeckost teologie a s jakýmimetodami pracuje? Jak skloubit křesťanskou víru ve zjevení sotevřeností k mezináboženskému dialogu? Jak se bránit ideologickémuchápání autority? To jsou jen některé z otázek, na které hledáodpověď Ivana Noble ve své knize Po Božích stopách spodtitulem Teologie jako interpretace náboženské zkušenosti(opět nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury vBrně). Práce vyrostla z přednášek Úvodu do teologického myšlení nabakalářském studijním programu Teologie křesťanských tradic naEvangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. V rámci tohotopředmětu se autorka již deset let snaží uvádět do problémů teologiestudenty ve věku 20 až 75 let z různých křesťanských tradic a srozmanitým vzděláním v různých oborech. Z této skutečnosti jezřejmé, komu všemu je kniha určena. Tedy všem zájemcům, kteříchtějí lépe vnímat pluralitu různých tradic a porozumět základnímrysům katolické, pravoslavné a protestantské teologie.

Teologie je představena jako reflexe dialogus Bohem v rámci křesťanských tradic, které o Bohu vydávajísvědectví. Autorka hned v předmluvě uvádí meze, které má teologiekoncipovaná jako ekumenická disciplína: Nesmí se stát aniideologií propagující křesťanskou uniformitu, ani synkretistickýmsystémem zakládajícím "nad-církev", ani jakoukoliv jinoualternativou vůči zápasu o osvobozující zvěst evangelia v těchcírkvích, do kterých patříme.

Přestože kniha považuje náboženskou zkušenostza výchozí bod teologie, je jí věnována až poslední kapitola.Nejprve jsou zařazeny čtyři kapitoly věnované teologickým metodám(v minulosti i současnosti), skutečnosti zjevení, problému autoritya kontextu teologie (dějiny a kultura). V každé kapitole je výkladsystematicky rozdělen na reflexi biblických přístupů k tématu, potépředstavení vybraných postav z dějin a nakonec na současnoudiskusi. Čtenář tak má možnost se setkat s filozofy a teology,např. Augustinem, Řehořem z Nyssy, Tomášem Akvinským, Ignácem zLoyoly, F. Schleiermacherem, G. Tyrrellem, E. Husserlem, M.Heideggerem, P. Tillichem, P. Evdokimovem, H. Küngem a celou řadoudalších. Detailní obsah částečně nahrazuje chybějící rejstřík.Říkal jsem si, že by se k takto pojaté studijní příručce hodil iseznam osob a přehled základních filozofických a teologickýchsměrů. Ten by však, díky autorčině širokému záběru, vydal nasamostatnou publikaci. Je třeba ocenit také rozsáhlý poznámkovýaparát, který zvídavým zájemcům umožňuje prohloubit si znalostiuvedených přístupů dalším studiem literatury (jen v několika málopřípadech se neodkazuje na české překlady, jsou-li kdispozici).

Na závěr bych rád zdůraznil jeden důležitýaspekt studia teologie, zmíněný v souvislosti s požadavkemvědeckosti teologie, který se prolíná celou knihou: Člověk,který nemá žádnou zkušenost se zakotvením, které dává víra, sotevřeností budoucnosti, již otvírá naděje, a s obdarováním i svydaností sebe sama Bohu i bližnímu, kterou vyžaduje láska, setěžko může zabývat teologií. Bude mít vždy k dispozici jenmateriál, kterému se bude učit rozumět z vnějšku, aniž by měl klíčk jeho vnitřnímu smyslu. Snad se z něj může stát religionista, aletěžko teolog.

Nad slavnou knihou Sørena KierkegaardaOkamžik, kterou vydalo nakladatelství Kalich, lze skutečněváhat, zda ji vůbec křesťanům doporučovat k četbě anebo naopak zdajim říci, aby si ji postavili hned vedle bible. Autorovo bořitelskénadšení, s nímž odhaluje vnitřní prázdnotu toho, co se v jeho doběvydávalo za křesťanství, totiž zřejmě přesahuje jeho schopnostistavitelské, které by vybudovaly křesťanství obnovené a lepší.

Asi právem budeme k chatrnému a krajněnedokonalému křesťanství obyčejných lidí shovívavější nežmaximalista Kierkegaard. Přesto bychom neměli přeslechnoutnaléhavost jeho prorockého hlasu proti zavedené církevní byrokraciia jejím náboženským kejklům, jen chabě skrývajícím zcela pozemskouchtivost majetku a moci: Nelze žít z ničeho. To slýcháme často,zvláště od kněží. - A právě kněží dovedou umělecký kousek:křesťanství vůbec není - a oni z něho přece žijí.

Dále bychom rádi upozornili na dvě publikacenakladatelství Eman:

První z nich je kniha amerického teologa,autora děl ze systematické teologie, etiky, historické teologie ahermeneutiky Johna Howarda Yodera, který byl známým iniciátorem aaktivistou rozhovorů o nenásilí a ekumenického a mezináboženskéhodialogu. Jeho kniha Ježíšova politika s podtitulemVicit agnus noster - cesta kříže a jejíspolečenský dosah klade otázku, do jaké míry tvoří Ježíšův zjev icelý příběh evangelia včetně smrti a zmrtvýchvstání normativnízáklady křesťanské etiky. Autor sám charakterizuje obsah knihy takéjako pokus o základní biblickou hermeneutiku, která by poznatkyze specificky biblického pohledu na svět postulovaného někdy jako"biblický realismus" aplikovala v oblasti pospolitého křesťanskéhoživota.

Druhá kniha je z pera známého nizozemskéhoteologa Kornelise Heiko Miskotte a nese název Edda a Tóra.Ačkoliv spatřila světlo světa již před více než šedesáti lety, jejejí obsah aktuální i dnes. Jde o esejisticky laděné reflexesrovnání Starého zákona a germánské mytologie. Práce byla napsaná vdobě vrcholící moci nacismu v Německu a v předvečer jeho expanze docelé Evropy a je podivuhodně ozvučná uprostřed rozmanitostisoučasných duchovních proudů. Je slovem teologa hluboce ukotvenéhov hebrejských Písmech, který vede zaujatý rozhovor se současnou(tehdy i nyní) kulturou.

M. Prudký v předmluvě k českému vydání mj.píše: "To neznamená, že kniha má jen mít čestné místo v archivu anemá co říci dnešku. ... Miskotteho jasnozřivé varování předtotalitárními rysy náboženských podkladů konkrétní moderníideologie může být nejen učebnicí kritického myšlení, ale ivýchodiskem vždy nově aktuálního rozhovoru oduchovních (ideových) kořenech současného pojetí člověka a jehoúdělu..."

Připravili Ondřej Bastl, Jan Spousta a MartinVaňáč