Jste zde

Přirozené plánování rodičovství a antikoncepce

Karel Skočovský

"Když tedy běží o to, jak uvést v souladmanželskou lásku s odpovědným sdělováním života, nezávisí mravnípovaha jednání jen na upřímném úmyslu a zhodnocení pohnutek, alemusí se určovat objektivními měřítky, vzatými z přirozenosti lidskéosoby a jejích činů; tato měřítka uchovávají celý smysl vzájemnéhodarování i lidského plození v ovzduší pravé lásky. (&) Děti církve,které se opírají o tyto zásady, nesmějí při řízení porodnostinastoupit cesty, jež zamítá učitelský úřad církve, vykládající Božízákon." (II. vat. koncil: Gaudium et spes 51)

Antikoncepce: pouze "katolická" otázka?

Až do roku 1930 existovala naprostá jednotavšech křesťanských církví v odmítavém postoji vůči antikoncepci.Velmi rozhodným způsobem ho vyjadřovali církevní otcové už odapoštolských dob: Klement Alexandrijský, Hippolyt Římský, JustinMučedník, Jeroným, Origenes, Jan Chrisostomos, Ambrož, Augustin amnozí pozdější autoři. Příklad za všechny: "I pohlavní styk svlastní legitimní manželkou je nezákonný a nemravný, když jezabráněno početí potomka. Onan, syn Judův, tak učinil a Bůh ho zato usmrtil." (Augustin, De Conjugiis Adulterinis, II, 12).

Stejný postoj zaujímali i Luther, Kalvín aWesley a opírali se přitom o totéž místo v knize Genesis (Gn 38,10). Změnil se od té doby výklad Písma? Z příslušného místa jezřejmé, že Bůh usmrtil Onana za používání antikoncepce(přerušovaného styku), a nikoliv pouze za porušení levirátníhozákona. To nebylo podle Mojžíšova zákona trestáno smrtí, alerituálem veřejné pohany (Dt 25, 7-9).1

Teprve v roce 1930 anglikánská církev nakonferenci v Lambeth jako první "povolila" antikoncepci ve vážnýchpřípadech. Ostatní evangelické církve a později i církevpravoslavná jejího příkladu následovaly. Přesto však řadaevangelických autorů na základě postoje Písma k plodnosti jakoBožímu daru antikoncepci odmítá.

Manželský akt: osobní sebedarování

Stálé učení katolické církve o správném řádusdělování lidského života bylo v posledních dvaceti stoletíchmnohokrát prezentováno a je shrnuto a prohloubeno v řadě dokumentůučitelského úřadu církve. Z nich je veřejnosti nejznámějšíencyklika Humanae vitae z roku 1968.

Především je třeba říci, že církev nepovažujeantikoncepci za špatnou, protože je "umělá" (tj. nenachází se vpřírodě) a přirozené plánování rodičovství za dobré, protože jenaopak "přirozené". Vždyť k přirozenému plánování rodičovství (PPR)je potřebná přinejmenším tužka, papír a někdy teploměr. Pojem"přirozený" může mít přinejmenším dva odlišné významy: na jednéstraně se hovoří o "přirozených" věcech jako o "nevyrobenýchlidskou rukou", na straně druhé o skutcích, které jsou v souladu sBožím řádem stvoření, který je lidským rozumem poznatelný (tj.přirozeným zákonem). Církev učí, že vnitřně (tj. vždy a v každédobě) je špatná každá antikoncepce, protože je v rozporu s osobnímsebedarováním manželů při pohlavním styku (tj. přirozeností lidskéosoby a manželského aktu), a že PPR antikoncepce není. Vědomá aúmyslná zábrana početí při pohlavním styku a abstinence odpohlavního styku, a to jak periodická (tj. přirozené plánovánírodičovství), tak trvalá, jsou dvě morálně odlišné skutečnosti.

Nauka církve se opírá o nerozlučné, Bohemustanovené spojení dvojího významu manželského aktu: významusjednocujícího (spojivého) a prokreativního (plodivého) (HV 12).Tento princip "nerozlučného spojení" vyjadřuje jinými slovyzákladní pravdu o člověku jako osobě: že je ze své přirozenostijednotou duše a těla. Tělo není něco nepodstatného. Nepatří dosféry "mít", ale "být". Vyjadřuje osobu. Platí to zvláště v láscemuže a ženy v manželství.

Píše o tom sám Marek Vácha v jedné ze svýchpůvabných knih: "Sex je extáze radosti (&). Láska duše, ducha atěla je v něm neoddělitelně spojena. (&) Lásku k manželce prokazujiduší, duchem a tělem, neoddělitelně." Dá se říci: celou svojíosobou. Tělesné intimní setkání muže a ženy je vyjádřením i obnovouposvátné manželské úmluvy. Je formou sebedarování. Dávám sebe samajako osobu, jako dobrovolný dar. Dávám svoji pohlavnost, odlišnost,plodnost, ve svém protějšku nacházím doplnění, komplementaritu.Naše těla hovoří řečí lásky. A tato "řeč těla", jak ji nazývalpapež Jan Pavel II., viditelným způsobem v tomto světě zjevujeposvátnou úmluvu mezi Bohem a jeho lidem. A také Kristovu oběť, darsebe sama, sebe-vydání nevěstě Církvi (srov. Ef 5, 25). A konečněje společenství osob v manželství ikonou (obrazem) společenstvíbožských osob. Intimní tělesné setkání je - díky jednotě lidskéosoby - zároveň vyjádřením jednoty manželů na duchovní rovině. Jesoučasně a neoddělitelně tělesné i duchovní.

Manželský akt jako vzájemné osobnísebedarování, má být - podobně jako je manželská láska obecně -otevřený novému životu tím, že manželé dávají sobě navzájem i BohuStvořiteli vše, co v tu chvíli dát mohou: svoji plodivou schopnostse všemi jejími omezeními. Tím si manželský akt zachováváprokreativní význam. Neznamená to, že musí nutně mít prokreativnífunkci, tj. že musí dojít k početí dítěte. Manželský styk siuchovává prokreativní význam i tehdy, když nedojde k početí dítěte,pokud manželé sami svým konáním početí nezabránili. Tedy i vpřípadě neplodného páru.

Když se v encyklice Humanae vitae (čl. 11)píše, že "každý manželský styk musí zůstat otevřený k sdělováníživota", netvrdí se zde, že manželé smějí mít pohlavní styk pouzeza účelem početí dítěte nebo že si početí dítěte musejí přát. Mohoumít naopak spravedlivý důvod se početí vyhnout. Latinský texthovoří jasněji: "kterýkoli manželský styk musí zůstat sám v soběuspořádán (per se destinatus) k předávání (prokreaci) lidskéhoživota." Mluví se zde o charakteru manželského sexuálního styku,nikoliv o postoji manželů. Při manželském aktu se nesmí bránitrealizaci jeho plodivého zaměření (uspořádání), jak je tomunapříklad při použití antikoncepce nebo při nedůstojných sexuálníchpraktikách.

Díky neoddělitelné jednotě lidské osoby jakooduševnělého těla jsou neoddělitelně spojeny i dva významymanželského aktu. Osobní sebedarování manželů (tj. tělesné iduchovní) má jak jednotící (spojivý) význam, tak významprokreativní (je formou spolupráce s Bohem Stvořitelem). Z tohoplyne i další skutečnost: zrušíme-li jeden z významů manželskéhoaktu, je tím zrušen i význam druhý. Zabráníme-li úmyslně početí,pohlavní styk v objektivní rovině ztrácí i význam sjednocující.Není-li početí dítěte výsledkem vzájemného sebedarování manželů,ale aktivity skupiny lékařů na klinice, nejedná se o prokreaci(svobodnou spolupráci manželů s Bohem Stvořitelem), ale oreprodukci živočišného druhu jménem člověk. Jde o odmítnutí Bohemstanoveného řádu sdělování života.

Přirozené plánování rodičovství: zásnuby vědy avíry.

Papež Pavel VI. v encyklice Humanae vitae(vydané roku 1968) netvrdí, že plodnost ženy je na první pohledzřejmá. Naopak výslovně vyzývá vědce ke zkoumání zákonitostí cyklůlidské plodnosti, aby mohly být vyvinuty spolehlivější metodypřirozeného plánování rodičovství, než v té době dostupná metodakalendářní (HV 24). Jinými slovy: apeluje na to, aby své znalosti ainteligenci dali do služeb Stvořitele, aby je uplatnili tak, abybyla ve shodě s přirozeným řádem. Je totiž možné inteligenci využítk neetickým zásahům do lidského genomu, aby se rodily pouze dětižádaných kvalit, nebo ji zcela podřídit pravdě stvoření: vynalézatbrýle, kardiostimulátor či penicilín, aby bylo obnoveno ztracenézdraví a podpořeno dobro celé osoby. Je možné (ne však v souladu sřádem stvoření) pracovat na syntéze nové steroidní látky ("vakcíny"či "medikamentu"), která u mužů nebo u žen potlačuje plodnost, jakoby se jednalo o chorobu. Je jistě možné nechat si patentovatspermicidy (nabíječe spermií), aby latexové kondomy byly jakobariéry účinnější a sex "bezpečnější", jako by dítě bylo vetřelec.Je však tento "manželský" akt s "ochranou" osobním sebedarováním?Odpovídá manželskému slibu: "&přijímám tě - odevzdávám se ti"? Jeoslavou Boha Stvořitele? Je viditelným odleskem vztahu Krista -Ženicha a Církve - Nevěsty?

Manželům se nabízí i jiná možnost: z úcty keStvořiteli i k osobě milovaného partnera přijmout cyklus plodnostia neplodnosti a tuto dispozici využít při odpovědném plánovánírodiny.

Symptotermální metoda není jedinou metodouPPR. Nesmíme zapomenout na Billingsovu ovulační metodu opírající seo sledování hlenového příznaku, na metodu teplotní i na novépřístupy založené na sledování hladin hormonů v moči. PPR je (narozdíl od antikoncepce) přijatelné pro páry naprosté většiny (ne-livšech) kultur, náboženství, sociálního postavení a úrovně vzdělání.Upravenou kalendářní a hlenovou metodu velmi úspěšně používajínegramotné ženy v Indii, zemích Latinské Ameriky (např. Peru) aAfriky.

Výzkumy spolehlivosti a fyziologickýchprincipů PPR podléhají standardům platným pro jakoukoliv jinouoblast vědy. Jejich výsledky vycházejí v recenzovaných vědeckýchčasopisech a odborných monografiích. Jednu z největších studiíBillingsovy metody provedla v polovině 70. let letech Světovázdravotnická organizace. Je třeba zdůraznit, že žádná ze studií PPRnebyla provedena v "laboratorních" podmínkách, mimo reálnou dennízkušenost párů; účastnily se jich ženy různého věku, zkušenosti sPPR, charakteru cyklů a fáze reprodukčního života ženy. V současnédobě výzkum zaměřuje hlavně na uplatnění PPR v diagnostice a léčběporuch plodnosti. Nabízí se tak určitá naděje a morálně přijatelnáalternativa pro neplodné páry, které by uvažovaly o asistovanéreprodukci.

Různé okolnosti, které ženu potkávají a kterémohou měnit příznaky plodnosti, se objevují téměř v každém cyklu.Působí na každou ženu jinou měrou, mohou ovlivňovat například pouzeteplotu nebo pouze hlenový příznak. Všechny moderní metody PPR majípravidla pro jejich zhodnocení. Doporučuji se obrátit na zkušenéhoinstruktora PPR nebo absolvovat kurz.



1Tento starší výklad Gn 38,10 ovšem platí pouze potud, pokud jsme si jisti, že Bůh sámnikdy nepoužívá tresty přísnější než jsou ty, které za daný činvymezuje Mojžíšův zákon. - Současní biblisté interpretují citovanémísto výhradně jako trest za porušení levirátní povinnosti. Jasně otom svědčí jak kontext celého příběhu, tak i fakt, že antikoncepceči masturbace, jak se Onanova vina dříve vykládala, vůbec nejsoubiblická témata. Takto postupují i katoličtí vykladači; viz např.http://www.usccb.org/nab/bible/genesis/genesis38.htm(Pozn. red.)