165 - říjen 2005

Osel (Equus sp.)

Osel, oslice, oslátko

Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu. (Mt 21,5)

Africký divoký osel (Equus africanus) se řadí do řádu Perissodactyla, čeledi Equidae. Rozlišují se jeho tři poddruhy. Alžírský osel (E. a atlanticus) žil v severozápadním Alžíru a přiléhajících částech Maroka a Tuniska. V této oblasti přežíval přibližně do roku 300 n. l. Núbijský osel (E. a. africanus) původně žil v Núbijské poušti na severovýchodě Súdánu na východ od řeky Nil po břehy Rudého moře, na jih po řeku Atbara a na severu Eritrei. Somálský osel (E. a. somaliensis) byl původně rozšířen v oblasti Denkelia v Eritrei, přes Danakilskou poušť, údolí řeky Awash v Afarské oblasti na východě Etiopie, Džibuti, severu Somálska až po údolí Nugaal. Je pravděpodobně posledním žijícím podruhem divokého afrického osla. Současná odhadovaná volně žijící populace je tvořena několika stovkami jedinců. Africký divoký osel je šedé barvy s mírným nádechem do růžova. Má kontrastně bílé břicho a výrazný dorsální černý pruh. Hříva je bohatá, stojící, černé barvy. Uši jsou vztyčené, dlouhé cca 182-245 mm s bílou vnitřní stranou a černou špičkou. Ocas je dlouhý okolo 45 cm. Kohoutková výška se pohybuje v rozmezí 115-125 cm, délka těla je okolo 200 cm. Samci váží od 200 do 275 kg, samice od 190 do 250 kg.

Ve volné přírodě žijí osli buď v „dočasných" skupinách, které jsou málo početné, složené zpravidla z méně než pěti jedinců, nebo v „trvalých" skupinách, které jsou složeny ze samic s mláďaty, čítají do padesáti jedinců a bývají vedeny nejzkušenější oslicí. V dočasných skupinách je sexuální a věková struktura variabilní od dospělých zvířat jednoho pohlaví po smíšené skupiny obou pohlaví všech věkových kategorií. Dospělí samci pak žijí často osaměle, případně se sdružují s jinými samci do dočasných skupin. Někteří z nich jsou přísně teritoriální a pouze u těchto samců bylo pozorováno páření s říjnou samicí.

Samice je březí 377-390 dní, rodí zpravidla jednomládě. Reprodukční období samice trvá cca 20 let. Délka života jestejná jako u domácího osla (nejdelší známá délka života v zajetí42 roků). Osli se živí travou, bylinami a výhonky rostlin. Žijí vkopcovitých a kamenitých pouštích a polopouštích, v suchých apolosuchých křovinatých a travnatých oblastech.

Osel domácí (Equus africanus f. asinus) je domestikovanou formou núbijského osla. K jeho ochočení a zdomácnění došlo dříve než k domestikaci koně. Jako domácí zvíře byl chován již za první dynastie egyptských králů a jako takového jej znali i staří Sumerové v Mezopotámii. Římský dějepisec Hérodot píše ve svých letopisech, že král Xerxes používal osly jako tahouny do svých válečných vozů. Podobné uplatnění našla tato zvířata u Peršanů vůbec. Egypťané dávali ve vojsku přednost koním, ale osly používali hojně při stavbě pyramid. Z Egypta si odvezli osly i Židé, když odcházeli do Palestiny. Později pohané zesměšňovali Židy, že prý ve své svatyni mají oslí hlavu.

Divoký osel v bibli je svobodomyslný a volný, toulající se po poušti, říjná oslice je symbolem sexuálního pudu a jeho velkého vlivu na zvířata i lidi (Jr 2,24). Domácí osel je naopak zvíře mírné, využívané k tvrdé práci v zemědělství, nošení břemen i lidí. Na rozdíl od divokého osla je ponížený a přehlížený, i když je neodmyslitelnou součástí běžného života. K jízdě se více používaly oslice, z nichž významná je např. oslice Bileámova v 22. kapitole Numeri, která prokáže více moudrosti než její pán. Ve vypravování o mesiášském vjezdu Ježíšově do Jeruzaléma se setkáváme s naplněním proroctvím v Za 9,9, kde je osel symbolem pokoření. Ježíš tak vyhlásil, že je králem tichým, nenásilným, chudým. Tradice o přítomnosti osla při narození Ježíšově se odvozuje od Iz 1,3.

(ZaL)