Ján Sokol se v lednu 1988 stal „dočasným správcem trnavského arcibiskupství“ a v létě byl vysvěcen na biskupa. Dělo se tak pod patronací komunistického režimu a nechvalně známého vatikánského vyjednavače arcibiskupa Casaroliho.
Jezdil jsem v té době častěji na Slovensko a vím, že zpočátku byly reakce na Sokolovo povýšení poměrně příznivé. Byl znám jako člověk, který se zajímá o mladé kněze a snaží se jim pomáhat. Po pár měsících se však hodnocení radikálně změnilo. Bylo zřetelné, že Sokol se stará více o dobré vztahy s režimem, než o dobro církve.
V Getsemanech 19 z léta 1992 jsme detailně referovali o případu bratislavského ekumenického společenství vedeného Gabrielem Tóthem. Tóth žádal v létě 1989 Sokola o pomoc před StB. Dočkal se toho, že shromáždění ekumenického společenství v bratislavských katolických kostelích bylo Sokolem zakázáno, pomocí StB rozehnáno a začaly výslechy. Sokol dokonce vydal oběžník zakazující se katolíkům modlit s protestanty (Acta curiae č. IV. 1989). Tento dokument, který dosud nebyl odvolán, je světovou raritou.
Po zveřejnění seznamů agentů a spolupracovníků StB vyšlo najevo, že je agentem s krycím jménem Svätopluk. V registru svazků je veden již od r. 1972 jako tajný spolupracovník a později jako agent. Kdy se jím stal, není z registru zřejmé, určitě jím byl v r. 1989. Jeho svazek však byl celý skartován a on jakoukoli spolupráci odmítal. Tvrdil, že podobné zprávy šíří nepřátelé církve a všemožně je potíral.
Až důkaz objevený v posledních týdnech jej usvědčuje ze lži. I když Sokolův vlastní svazek neexistuje, existují svazky jeho obětí. Ústav paměti národa objevil první zmínku o Sokolovi jako tajném spolupracovníkovi z r. 1981 ve svazku katolického kněze Mariána Prachára, který na tohoto kněze coby „nepřátelskou osobu“ vedla StB. Zpráva nadstrážmistra Keményho uvádí, že Sokol poskytl zprávu z vlastní iniciativy, je prověřený a učinil tak v konspiračním bytě.
Sokol měl v r. 1983 vážnou dopravní nehodu, po které za několik dní zemřela jeho spolujezdkyně – farní kuchařka. O této nehodě nejsou v archívu ministerstva vnitra žádné záznamy. Ačkoli Sokol tvrdí, že jej nikdy v souvislosti s touto nehodou StB nekontaktovala, je možné, že s režimem začal více spolupracovat právě po této události, aby se vyhnul trestnímu stíhání. Možná se opravdu snažil do této doby „pomáhat“, jakkoli je naivní si myslet, že by kterýkoli jedinec byl schopen dlouho vodit za nos takovou instituci, jako byla StB. Od té doby však byl nejspíš zcela v jejích rukou.
Co všechno Sokol jako agent StB dělal, bude třeba ještě mravenčí prací zjišťovat. Pro znevěrohodnění slovenské katolické církve však již zjištěné skutečnosti postačují. Jak dlouho ještě bude mít tato církev svého likvidátora přímo na nejviditelnějším místě?
Očekávali bychom, že náprava přijde z Vatikánu. Vždyť přísně centralizovaná instituce jako je římská církev by měla umět zjednat pořádek tam, kde jsou dlouhodobě zcela zjevně pošlapávány základní principy evangelia, a to dokonce nejvyšším místním představitelem.
Proč se tak neděje, může mít tyto příčiny:
1. Ve Vatikánu vládne „gerontokracie“ – staří muži, kteří brání jakýmkoli změnám. Většinou to nejsou „moudří staříci“ – osobnosti, které by měly i ve stáří co sdělit, ale lidé vybraní pro svoji loajalitu. Stav připomíná situaci v politbyru po Brežněvově smrti. Ještě pár let trvalo, než přišel Gorbačov, který trochu povolil otěže...
2. Vatikán je rozdělen na vzájemně soupeřící mocenské skupiny (Opus Dei, jezuiti, homosexuálové, Focolare atd.) Je obtížné se vzájemně dohodnout na neobvyklém řešení – tj. vyvíjet silný tlak na arcibiskupa, aby sám rezignoval. Obvyklé je, že biskup zůstává až do 75 let na svém místě. Jiná možnost odstranění biskupa je „povýšení“. To je u Sokola neproveditelné, protože neumí žádný cizí jazyk a těžko by se někde, např. ve Vatikánu, uplatnil.
3. Vatikán je stále prošpikován agenty komunistických tajných služeb, kteří Sokola kryjí. Občas nějaký agent vypluje na povrch. U nás v poslední době nejznámějším se stal mons. Simandl, bývalý generální sekretář české biskupské konference, který ještě coby vatikánský úředník udával StB za úplatu své kolegy. Nechce se mi věřit, že by mu byl svěřen post generálního sekretáře, pokud by to bylo předem známo. Nicméně jeho nástupce je rovněž evidován StB (aniž by to něco vypovídalo o jeho vině či nevině)...
4. Celkové klima bylo až do nedávna Sokolovi spíše nakloněné, což Vatikán v jádru respektuje. Úroveň biskupského sboru je na Slovensku v mnoha ohledech špatná. V Čechách a na Moravě máme diecézní biskupy, kteří jsou na seznamech spolupracovníků StB, máme diecézní biskupy psychicky nemocné, máme diecézní biskupy bez náznaku vize pro budoucnost. To by mi však nebránilo např. skrze ně přijímat svátosti. O řadě slovenských biskupů to říci nemůžu.
Jediné viditelné znamení určité distance Vatikánu od Sokola lze spatřit v jeho nejmenování kardinálem. Bývalo by logické jmenovat Sokola coby metropolitu. Jmenován byl ale jeho sufragán – nitranský biskup J. Ch. Korec. Vatikán si tak bohužel příliš nepomohl. Korec má sice čistou minulost, projevuje se však jako extrémní nacionalista.
Církevní hierarchové již naštěstí nemají nad námi takovou moc, jako tomu bylo ještě před dvěma sty lety. Jedinou skupinou, která dosud fakticky žije v nevolnickém postavení vůči biskupovi, jsou kněží. Pokud mají špatného biskupa, nemají vůbec lehký život.
Většina kněží trnavsko-bratislavské arcidiecéze žije ve strachu a pak tuto atmosféru šíří dál kolem sebe. Kdykoli je může postihnout přeložení na jiné místo. Jak destruktivně to působí na ně samotné i na lidi, kterým slouží, není třeba zmiňovat. Chvíli trvá, než se vytvoří vztahy důvěry, které jsou základním předpokladem pro účinnou službu. Sotva se tak stane, je nepohodlný kněz arcibiskupem přeložen.
Hovořil jsem s mladým kaplanem, který byl během necelých dvou let kněžské služby pětkrát přeložen. Důvod mu nebyl sdělen, ale zřejmě to byla reakce na jeho účast na akcích Teofóra. Hovořil jsem s bohoslovcem, kterému byly při osobní prohlídce v bratislavském semináři nalezeny ve skřínce Getsemany a který byl kvůli tomu ze semináře propuštěn. Bez problémů však pokračoval ve studiu ve Vídni.
Letos v létě se v Bratislavě konala 36. konference Mezinárodního ekumenického sdružení. Patří k tradici těchto konferencí, že se každý den konají bohoslužby některé z církví a všichni účastníci jsou pozváni ke kommuniu. Týká se to i římskokatolické liturgie. Té zpravidla předsedá biskup hostitelského města. V Bratislavě se žádný místní biskup ani neukázal. Bylo nám znemožněno využít dohodnutý liturgický prostor, pro který byla liturgie dlouhodobě připravována. Zákaz přišel 40 hodin před slavením. Kněz, který zákaz vydal, se bál případné reakce arcibiskupa Sokola na intercommunio. Zahraniční účastníci nemohli pochopit, že je něco takového možné v civilizované zemi...
Naštěstí ne všichni se strachu poddávají. Katolický kněz ThDr. Marián Prachár, ačkoli je Sokolův podřízený, má odvahu říkat veřejně pravdu. Zpočátku, v době komunistické diktatury, Sokolovi důvěřoval. Ten však jeho důvěru zneužil a donášel StB. Ještě v létě 1989 vyzval Prachár Sokola, aby se jako první podepsal pod petici žádající zrušení instituce církevních tajemníků. Se zlou se potázal.
Tak jako byl pronásledován tajemníky, je nyní pronásledován přímo Sokolem. Je překládán z místa na místo, pokud možno co nejdále od Bratislavy. Marián Prachár se nedá zlomit. Na každém místě se pokouší hledat nové formy pastorace, aby oslovil radostnou zvěstí ty, kteří do kostela nechodí. Ve Velkých Ripňanech zřídil na farním pozemku hospodu, kde sám lidi obsluhoval. Na současném působišti, v Beladicích, nechal postavit pro mládež tenisový kurt a pořádá diskotéku.
Vysokou morální autoritu má jáchymovský vězeň, signatář Charty 77, místopředseda Slovenského helsinského výboru a neohrožený Sokolův kritik Anton Srholec. A to i přesto, že jeho jméno je také údajně na seznamech spolupracovníků StB. Vysvětlující článek Antona Srholce Metódy bývalej ŠtB jako som ich poznal Getsemany otiskly v dubnu t.r. Srholec vzdoruje ve svém životě již třetí diktatuře – nacistické, komunistické a Sokolově. StB se jej pokusila zavraždit na faře v Perneku, Sokol jej hned po revoluci propustil z veřejné služby a tento stav trvá dodnes.
Mnozí stateční jsou v řadách podzemní církve. Represe vůči ní je na Slovensku mnohem silnější, než v Čechách a na Moravě. Pomocí donašečů Sokol vyhledává její služebníky a vydává zákazy. Pro starší kněze, kteříse celý život věnovali službě potřebným, je to často velmi bolestné.
Někteří stateční komunistickou diktaturu nepřežili. Zavražděni byli Přemysl Coufal, Štefan Polák, P. Rusnák, Aloiz Schmiester. Jejich vrazi pravděpodobně většinou žijí. Arcibiskup, který by se měl snažit o vyšetření jejich případů, byl sám agentem organizace, která je pravděpodobně nechala zavraždit...
Tito stateční, ať živí či už mrtví, jsou nadějí, že se celý problém posune k lepšímu.
Poslední komentáře