Jste zde

155 - listopad 2004

autor: 

 

Trnovec (Paliurus spina-christi)

Trnovec (Paliurus spina-christi)

„Svlékli ho a oblékli mu nachový plášť, upletli korunu z trní a
posadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali hůl, klekali před ním a
posmívali se mu: Buď zdráv, židovský králi!" (Mt 27, 28 -29)

Hebrejština užívá mnoho slov a výrazů pro označení trnitých rostlin a
keřů, které se v Palestině vyskytují ve velkém množství. Ne všechny
trnité keře byly plevelné rostliny, tedy nežádoucí. Některými se živily
kozy a ovce, jiné se užívaly pro oplocení pozemků a políček nebo také
jako palivo.

Trní, o kterém se zmiňuje Bible, když mluví o Ježíšově utrpení, je
dáváno do souvislosti se dvěma rostlinami. Lidově jsou nazývané kristova
koruna. Jedná se o jujubový keř (Ziziphus spina-christi) a trnovec
(Paliurus spina-christi). Obě dvě rostliny bylo možné nalézt v krajině
okolo Mrtvého moře, ne daleko od Jeruzaléma. První ze jmenovaných
rostlin dorůstá výšky až 10 m. Pro tuto svou výšku byloprý nevhodné
použít k upletení trnové koruny její větve, domnívá se autor
knihy Plants of The Bible Daan Smit. Pravděpodobnější bylo použití
větviček z trnovce (Paliurus), který rostl podél cest častěji. Trnovec
má daleko nižší vzrůst, pouze 1-3 metry, a proto nedělalo potíže pár
větviček rychle utrhnout a uplést z nich věnec.

Jak již bylo zmíněno, trnovec má keřovitý vzrůst. Jeho mladé
větvičky - letorosty - jsou porostlé chloupky a v každé uzlině mu
vyrůstají dva trny - jeden rovný a druhý zahnutý. Listy má eliptické,
2-4 cm dlouhé. Květy jsou nevýrazné, žlutavé barvy. Asi nejzajímavější
jsou na tomto keři jeho plody. Po dozrání mají žlutohnědou barvu a
křídlatý lem, a tím připomínají malé disky. Jako většina trnitých keřů
má i trnovec rád sušší půdu a slunné stanoviště. I když pochází z
jižních zemí, bývá pěstován v okrasných zahradáchi v mírném klimatickém
pásmu. U nás by jej bylo možné pěstovat jako přenosnou rostlinu, protože
venku by zimu nepřežil.

Mluví-li Bible o trnech a trní, je to nejčastěji ve spojitosti s
Božím soudem, trestem, ale také s neradostným údělem člověka na zemi, s
utrpením (Gn 3,18; Žd 6,8). Také Ježíš ve svých podobenstvích mluví o
trní. Jistě si každý vzpomene na podobenství o rozsévači. Zrno, které
spadne mezi trní, je zakrátko udušeno a žádný užitek nevydá.

Zmiňují-li se autoři evangelií otrnové koruně, vsazené Ježíši na
hlavu před ukřižováním, snaží se tak zdůraznit Ježíšovo utrpení a
bolest. Před svou smrtí není Ježíš korunován „ctí a slávou"(Žd 2,7),
ale posměchem, pohrdáním, samotou a bolestí.

Pavla Friedrichová Sirůčková