K následujícím úvahám mě přimělo několik ekumenických rozhovorů, jichž jsem se v nedávné době zúčastnil - ať už jako diskutující nebo jako posluchač. Na každém bez výjimky neopomněl římskokatolický zástupce podotknout, že je sice ekumenismu a jeho jednotlivých aspektům a snahám nakloněn, na druhé straně současně vyjádřil značnou opatrnost, aby prý při jejich prosazování neutrpěla katolická "identita". Ekumenismus ano, ale s výhradou, že nesmí ohrozit něco, co je určitému společenství vlastní, co tvoří jakýsi soubor jeho specifik, jímž může být ono společenství zajímavé a obohacující pro ostatní. Ekumenismus ano, ale nesmí v něm být vyprodáno něco, co tvoří zvláštní "já" nebo "my", odlišné od ostatních.1
Římskokatolická církev provokuje celou moderní i postmoderní dobu svým výrokem, kterým vyhlásila papeže za neomylného ve věcech víry a mravů. Učinila tak na koncilu, který trval necelý rok a nemohl být ani oficiálně ukončen, protože piemontské oddíly obsadily město Řím.
Poslední komentáře