Jste zde

368 - březen 2024

Od pastýřů k prorokům?

Se zájmem jsem si poslechl komentář katolického kněze a salesiána Michaela Martinka k sérii jmenování nových biskupů s názvem „Od pastýřů k prorokům“, ve kterém se zamýšlí nad tím, co můžeme očekávat od „nové generace našich biskupů“. Shoduji se s ním v řadě postřehů, např. že utajovaný proces výběru biskupů je „nedůstojné divadlo, které už v současné církvi nemá co dělat“ nebo že by katolické církvi prospělo, kdyby biskupové měli omezené funkční období, po kterém by se zase zpět vraceli do „nižších funkcí“, jak to mají třeba představení v řeholních řádech a kongregacích. Ostatně dobrou zkušenost s časově omezeným funkčním obdobím má většina křesťanských církví, které mají navíc věkový limit zhruba o 10 let nižší, než je běžné v katolické církvi (tj. 65 let místo 75). Martinek také konstatuje, že snad s výjimkou plzeňského a brněnského biskupa nevidí u biskupů nějaké výrazné projevy „prorockého přesahu“ nebo synodality. Podle souhrnné závěrečné zprávy říjnové synody je biskup povolán, aby byl pro všechny příkladem synodality (12c).

Martinek kritizuje Českou biskupskou konferenci (ČBK) zcela konkrétně, např. zcela nedávné odmítnutí zřízení nezávislé komise, která by zmapovala případy sexuálního násilí v církvi. Výzva k ní se objevila v petici několika obětí začátkem února v souvislosti s odstoupením maďarské prezidentky kvůli udělení milosti člověku, který kryl sexuální násilí na dětech. Je to standardní postup, který zvolilo vedení katolické církve v řadě zemí. Domnívám se, že tomuto kroku se ani katolická církev v ČR nevyhne. Opakovaná tvrzení, že toto téma je vyřešeno a systém prevence a pomoci obětem je dobře nastavený a plně funkční, není pravdivé, jak dokládá např. práce spolku Někdo Ti uvěří, sdružující lidi, kteří mají osobní zkušenost se zneužíváním v církevním a náboženském prostředí anebo jim zneužívání není lhostejné.

K ČBK bych sám dodal ještě dvě věci. Noví diecézní biskupové vlastně vůbec nejsou noví, v ČBK zasedají už téměř sedm let a kromě generálního sekretáře Stanislava Přibyla nesou za rozhodnutí ČBK zodpovědnost. Najdou v nové roli odvahu naslouchat hlasům „zdola“ a přispět třeba odlišným přístupem k některým z témat nebo budou raději „kolegiálně“ mlčet? Druhou věcí je chování emeritních biskupů, zvlášť kardinála Duky. Přestože má v ČBK už jen poradní hlas, nadále svým arogantním stylem vystupování kritizuje některé své kolegy (biskupy i kněze) a přispívá ke konfliktní atmosféře v církvi. Stačí připomenout jeho „dotazy“ (ve skutečnost stížnosti) ohledně milosrdenství pro rozvedené v plzeňské diecézi nebo nedávnou Valentýnskou deklaraci na podporu Izraele, ve níž kritizuje katolické duchovní, kteří si dovolili kritizovat Izrael za jeho postup v Gaze.

Nechci klást na biskupy nějaké vysoké nároky, osobně mi stačí, aby to nebyli zbabělci, hlupáci nebo pokrytci, tj. abychom se za ně nemuseli stydět. Můžeme jim k tomu pomáhat nejenom modlitbou, ale i jasnou a upřímnou zpětnou vazbou, a to nejenom negativní, ale i pozitivní.

Komentáře

Odmítat nezávislé šetření zneužívání je balvan, který táhne církev ke dnu. Stejně k němu dojde, ale to dno bude hlubší. Jenom se pak budou omlouvat biskupové, kteří "v tom" nejedou. Bude pak ještě církev někoho zajímat?