20 let Evangelické liturgické iniciativy COENA

Výroční setkání Coeny (viz www.coena.cz) se uskutečnilo 24.-26.11.2022 na evangelické faře a v kostele v Pardubicích. Setkání bylo bohatěji navštíveno než obvyklá půlroční setkání. Zúčastnilo se asi 35–40 lidí. Vzorná příprava a průběh setkání je dílem především Tomáše Drobíka, jednoho ze zakladatelů Coeny.

Pozoruhodná byla konfesijní pestrost účastníků a přednášejících. Kromě dominující Českobratrské církve evangelické zde byl jerej Pravoslavné církve,¹ tři katolíci, starokatolický jáhen, farářka Evangelické církve metodistické, farář ECAV v ČR, kaplan Luterské církve a.v. ze Slovenska. Potěšilo mne, že mezi přítomnými byli dva absolventi a jeden student Institutu ekumenických studií.

Dny setkání byly zarámovány chorálně zpívanou denní modlitbou církve. S téměř benediktinskou profesionalitou ji vedl Martin Grombiřík z Brna. Byla slavena v kostele, kde jsme byli rozděleni na dva chóry. Jednalo se jak o ranní a večerní chvály (nešpory), tak o polední modlitbu během dne a modlitbu před spaním (kompletář). Večeře Páně byla slavena na samý závěr. Účastníci seděli u stolu, předsedal Karel Šimr a dialogickým kázáním posloužili Marta Sedláčková a Tomáš Drobík.²

Celé páteční dopoledne bylo věnováno před dvěma roky vydanému Evangelickému zpěvníku. Deset účastníků referovalo o jeho používání. Ohlasy byly vesměs kladné. Jeden z referujících, který je reformovaně (tj. kalvínsky, na rozdíl od luteránské většiny) naladěn, zpěvník pochválil a pak řekl, že ho ve sboru nepoužívají, ani používat nebudou… Překvapilo mne, jak důležité místo v evangelické bohoslužbě i spiritualitě zpěvník zaujímá. A ještě více mne překvapilo, že písně pro bohoslužbu vybírá farář.³

Odpolední program byl zahájen příspěvkem Davida Sedláčka „Přímluvná modlitba v krizové době pandemie a války“. Podle mého názoru to bylo to nejlepší, co na celém setkání zaznělo. Mám příslib autora, že nám dodá písemnou verzi referátu, abychom ji mohli vydat. Ukázal mj. na význam přímluv pro růst solidarity i pro sjednocování s boží vůlí.

Následoval můj referát o roli předsedajícího v liturgii. Uvědomil jsem si, jak rozdílné je katolické a protestantské východisko. Zatímco katolík potřebuje zdůrazňovat nezastupitelnou roli slavící obce, tak protestant potřebuje uchopit ordinaci nejen jako zmocnění církve, ale i vnímat v ní působení Ducha.

Jana Křížová referovala o nové Knize bohoslužeb Evangelické církve metodistické. Jedná se o překlad liturgické knihy americké metodistické církve, která je celosvětově užívána. Účastníci měli možnost tuto knihu získat. Podle mého názoru se jedná o dosud nejlepší protestantskou bohoslužebnou knihu, která u nás vyšla.⁴

Večer patřil přednášce Pavla Kopečka, který vede katedru liturgiky CMTF UP v Olomouci. Přednáška se věnovala dějinám, přínosům i úskalím liturgického hnutí. Vyvolala rozsáhlou diskusi, zejména k liturgickému prostoru. Pavel Kopeček, původním povoláním stavař, má k této problematice blízko a pro posluchače byla nejsnáze uchopitelná.

V sobotu dopoledne Tabita Landová, vedoucí katedry praktické teologie ETF UK v Praze, představila diskusi vedenou v Poradním odboru liturgickém Synodní rady ČCE o konfirmaci. Zároveň jsme byli seznámeni s návrhem nového liturgického formuláře pro konfirmaci. To, že se hledá, čím vlastně dnes konfirmace je, mne nepřekvapilo. Je užitečné uchopit smysl, reinterpretovat a nově formulovat celou řadu liturgických aktů. Překvapila mne ne zcela reflektovaná klíčová část každé liturgie, eulogie – anamneticko epikletická modlitba, která je v návrhu uvedena ve dvou variantách jako „modlitba“. Obě varianty jsou deficitní. Jedna má velmi stručnou anamnetickou část, takže se zdá, že je chápána jen jako prosba. Druhá varianta je obsahově lepší, ovšem má formální vadu – obrací se k Ježíši (zatímco liturgická modlitba se obrací k Otci, skrze Syna v Duchu svatém). Je zajímavé, jak anamneticko-epikletická forma modlitby, které má bohaté vzory ve starozákonních berachot či v modlitební formě todah, která se uchovala v liturgiích křesťanského Východu a která je v posledních desetiletích nedílnou součástí obnovených liturgií napříč denominacemi, dosud nepronikla do vzorů, ze kterých návrh čerpal. Přitom by při tvorbě liturgických modliteb stačilo trochu promyslet Otčenáš, který má též anamneticko-epikletickou strukturu.

Coena se dožila věku mladého, dospělého člověka. Za to patří Hospodinu díky. Přejme ji vytrvalost, neboť plody jejích snah mohou být patrné až po více generacích.