Papež, Ukrajina a bílá vlajka
Přesně před rokem jsem na tomto místě kritizoval slova papeže Františka o válce na Ukrajině, konkrétně jeho tvrzení o třetí světové válce a různých imperiálních zájmech na Ukrajině. Tváří v tvář systematickému ruskému bombardování ukrajinské civilní infrastruktury ze vzdálených pozic mi tato slova přišla nevhodná až skandální, neboť podle mne relativizují zřejmou a odsouzeníhodnou agresi Ruska vůči Ukrajině a jejímu obyvatelstvu. Jednalo se o úryvek z rozhovoru papeže pro švýcarský rozhlas a televizi, který byl natočen u příležitosti 10. výročí jeho zvolení.
Po roce se situace v podstatě opakovala. Zveřejnění úryvku papežova rozhovoru, ve kterém mluvil o bílé vlajce, opět pro švýcarský rozhlas a televizi a znovu v souvislosti s výročím jeho zvolení, tentokrát vyvolalo ještě větší a výrazně negativnější ohlas. Některá média papežova slova poněkud zkreslila, takže jeho zmínku o bílé vlajce interpretovala jako výzvu ke kapitulaci Ukrajiny. Ve skutečnosti, jak např. připomenul zakladatel komunity Sant'Egidio historik Andrea Riccardi, papež nemluvil o kapitulaci, ale o odvaze jednat o míru s ohledem na oběti války: „Nestyďte se vyjednávat, než bude hůř.“
Vlnu nevole s papežovými slovy se snažil zmírnit ředitel vatikánského tiskového střediska Matteo Bruni odkazem na papežova slova vyslovená při modlitbě Anděl Páně 25. února. Papež vyzval k obnovení živého soucitu a modliteb za sužovaný ukrajinský lid, zároveň prosil, aby došlo k obnovení té trochy lidskosti, která umožní vytvořit podmínky pro diplomatické řešení při hledání spravedlivého a trvalého míru. Na tato slova ve svém vysvětlení poukázal také vatikánský státní sekretář Pietro Parolin, který zdůraznil, že Svatý stolec stále znovu vyzývá k příměří, přičemž agresoři by měli být těmi, kdo zastaví palbu jako první, a poté k zahájení jednání.
Na papežova slova kriticky reagovala celá řada komentářů. Většina těch, které jsem v českém prostředí zaznamenal, mi však připadala povrchní nebo emotivní. Papežova slova komentátoři často vysvětlovali jeho latinskoamerickým původem, vatikánskou politikou nebo nekritickými sympatiemi k Rusku. Nezaznamenal jsem, že by se někdo zamýšlel nad hlubšími kořeny dlouhodobého negativního postoje vůči válce a zbrojení, které jsou vyjádřeny např. v encyklice Fratellii tutti z roku 2020 (čl. 256-262). Scházel mi také větší důraz na skutečnost, že papež je následovníkem Ježíše, který odmítal násilí a nepřijal roli očekávaného „politického“ Mesiáše, který by osvobodil židovský národ z područí Římanů. Ježíše, kterého jeho vlastní učedníci opustili a utekli, když při svém zatčení odmítl, aby byl ochráněn násilím.
Není třeba souhlasit s každým papežovým slovem, nad kterým se můžeme zamyslet jako nad nabídkou poněkud jiné perspektivy. Nepodsouvejme mu laciné „chcimírovství“ současných populistů nebo prorusky orientovaných politiků.
Komentáře
Souhlasím s Martinem
Souhlasím s bratrem Martinem.
Přestože mám papeže docela rád, také si nemyslím, že je nekritizovatelný. K těm dvěma přešlapům bych dodal jenom to, že bych čekal od prvního biskupa, že se omluví a vyslovená nevhodná slova nenechá "žehlit" ředitele vatikánského tiskového střediska. Papež sám říká, že nikdo není bez hříchu. To ale také znamená, že když se člověk dopustí přestupku vůči svému bližnímu, je jeho povinností - ano, doslova povinností - se omluvit (viz Mt 18) a vyjádřit lítost, ale dle Ježíšových představ.
P. Mikula
Proč se odvolávat na
Proč se odvolávat na encykliku? Proč vysvětlovat jak bylo myšleno to, co je zřejmé? Kdo nepovažuje agresivní vraždění na cizím území za jednoznačné zlo, které musí být poraženo, a slušní lidé včetně církve podpoří oběť, je alibista a ať se nezlobí, vnímám zde i lhostejnost. Vždyť větší důraz klade na plodnost manželství a otázky genderu, kde si stejně plete sociální roli a pohlaví. Vážila jsem si jej, ale už ne. Důchod biskupů a papeže v 65 je nutnost. Pán, či kmán, či biskup, či papež, je to jedno. Očekáváme jeho omluvu a návštěvu Ukrajiny.