Jste zde

Evropský synod: kurie blokovala reformy

autor: 

Rozhovor s arcibiskupem Keithem Michaelem Patrickem O’Brienem

Třikrát v průběhu evropské synodu se před žurnalisty objevili biskupové jako reprezentanti různých jazykových skupin, italské, francouzské, španělské, německé, anglické. Tato setkání neposkytla mnoho nových zpráv, nanejvýše pochopení názorů a priorit těch biskupů, kteří předstoupili před novináře.

Ale dvacátého října, když před anglicky mluvící novináře předstoupil arcibiskup Keith Michael Patrick O’Brien, se stalo něco jiného – cosi pozoruhodného, uvážíme-li, jak bývají biskupské synody přísně řízeny a jak jsou tajnůstkářské. O’Brien mluvil zcela otevřeně. Informoval novináře o prudkých zákulisních debatách o takových tématech jako je celibát a užití generální absoluce, a potvrdil dávné podezření, že kuriální biskupové na synodu často blokují ty hnutí a snahy, které se příčí dosavadní vatikánské politice.

Například tři Američané v O’Brienově malé skupině, kardinál James Stafford, předseda Papežské rady pro laiky, Adam Maida z Detroitu a arcibiskup John Foley z Papežské rady pro sociální komunikaci – se stále přiklánějí na stranu kurie oproti biskupům z Anglie, Skotska a Irska.

Když O’Brien hovořil, točily se pásky v magnetofonech a reportéři psali do notebooků, takže není pochyb o tom, že arcibiskup své myšlenky určil veřejné diskusi. Příznačné je však, že novináři o nich referovali s náznakem politování – cítili totiž, že arcibiskup bude za svou otevřenost čelit následků, neboť v církvi je bohužel upřímnost často vnímána jako neloajálnost.

A opravdu, v průběhu příštích 24 hodin dorazily zprávy, že v kurii se proti jeho jednání objevují stížnosti.

Následuje přepis zkrácených otázek různých novinářů a odpovědí v plném znění:

Popisují biskupové na synodu papeži situaci Evropy, nebo navrhují cestu, kterou se dále ubírat?

Návrhy spočívají především v popisech toho, jak biskupové Východu a Západu vidí Evropu nynější doby bez toho, že by papeži navrhovali, co dělat.

Proč mají být tajné?

Skutečně nevím. Jak pravděpodobně víte, kardinál Winning ze Skotska, já a mnoho jiných biskupů poskytujeme svoje úplná stanoviska tisku. Poskytujeme své příspěvky a další dělají totéž. Nevidíme důvod pro utajování. K dokumentům, které jsme dostali, bylo řečeno, že bychom měli dodržet utajení. Když se mě na to ptáte, netuším důvod, proč by se to vůbec mělo utajovat. Chápu, proč by se měly utajit některé dokumenty, ne však všechno.

Co by mělo být poselstvím synodu?

To není ještě dokončeno. Když jsem poslouchal první náčrt poselství, byl jsem velmi šťastný, že to bude pozitivní zpráva spíše než nářek nad zlem ve světě a podobnými věcmi. Bylo plné naděje, která je konec konců v názvu synodu.

Naznačuje to, že si otcové synodu přece jen opravdu nemyslí, že církev je v krizi?

Ne, zpráva přiznává obtíže ve všech oblastech – zvláště v povolání kněží, náboženském životě atd. Ale vždy se snažíme zachovat pozitivní pohled kupředu. Sám jsem zmínil formaci laiků jako jednu z pozitivních cest kupředu v mnoha západoevropských diecézích.

Liší se hlediska různých jazykových skupin?

Ve skutečnosti nevíme, co se děje ve všech devíti jazykových skupinách. Dozvíte se to, když třeba někdy někoho potkáte při jídle, jako se mi to stalo s Italy. Pak se od nich dozvíte zajímavá stanoviska. Ale myslím si, že skupiny povětšinou se sledují stejnou linii.

Slyšel jste někoho varovat přes sjednocením Evropy?

Irští biskupové o tom mluvili. Jedná se především o to, o jaký druh sjednocení půjde… Irové se především obávají o své školství. Někteří říkají, že katolické školy by měly více učit o ekumenismu atd. Je zde citlivá otázka škol v Severním Irsku. Biskup z Gibraltaru také mluvil o školách, asi v tom směru, že katolické školy by měly být otevřeny více denominacím. Sám jem prohlásil, že pokud se do katolických škol dostane velký počet jiných denominací, jako např. ve Skotsku, pak bude třeba, aby naši mladí lidé byli dobře upevněni ve své víře. Musíte znát svou víru, abyste ji mohli sdílet s ostatními. To jsou citlivé otázky.

Mluvili jste jen o výchově ve školách, nebo také o pokračování formace?

Dalo by se doufat, že formace pokračuje v každém případě, a o tom se v propozicích píše také, zejména důkladnou iniciací po křtu, nejen ve školách, ale i v domovech. Také že v katolických komunitách budou vybíráni vedoucí, aby v některých případech mohli zaujmout místo kněze. Mám teď kněze, kteří nepečují o jednu, ale o dvě či tři farnosti. Když já sám jsem byl vysvěcen v roce 1965, byli u nás v každé farnost dva nebo tři kněží. A teď se o tři farnosti stará jediný kněz, a také učí náboženství ve škole. To je jenom jeden příklad. Vynásobte si to, nejen pro Edinburghskou arcidiecézi, ale pro celou Anglii a Irsko.

Navážeme-li na to, co je tedy příčinou krize? Mluvíte o formaci laiků, ale ta neřeší problém zhoršujícího se nedostatku kněží vysluhujících eucharistii. Máme snad začít uvažovat o svěcení ženatých mužů?

O tom se tu také mluvilo, podobně jako na synodu v Oceánii. Diskuse se nedostala moc daleko, jak víte. Měl bych říci, že na úrovni skupin byly tyto praktické věci diskutovány biskupy a jejich poradci. Ale je tu i jakási lobby – snad je to příliš silné slovo – jakási opozice, která brání veškeré diskusi o tomto tématu.

Kdo tuto lobby tvoří?

Kuriální biskupové. – V této oblasti poskytují nesmírnou podporu i biskupové z Východu. Byli schopni diskutovat s velkou moudrostí a zkušenostmi o ženatých kněžích. Jeden z maďarských biskupů mluvil o ženatých kněžích, kteří nejsou jen modelem kněžské služby, ale i života v katolickém manželství. Mluvil o tom velmi, velmi positivně. Mezi sebou jsme diskutovali o těchto věcech velmi otevřeně.

Ale nikdo je nedal do návrhu?

Otevřeně řečeno, nastala proto mezi námi rozepře o celibátu. Někdo by jej bezmála přiřadil k božskému zákonu, zatímco jiní byli velmi proti. Takže nastalo velké pnutí, ne mezi Východem a Západem, ale mezi římskou kurií a biskupy pracujícími ve farnostech. V Anglii máme množství anglikánských kněží, kteří konvertovali ke katolictví a jsou nyní katolickými kněžími, a nikdo se na synodu nezmínil o nějakých problémech s nimi, i když pracují po boku celibátních kněží.

Zdá se, že římská kurie představovala mezi všemi biskupy menšinu. Jakým způsobem tedy udržela návrhy tohoto typu mimo seznam?

Celkem byli v každé skupině z deseti hlasujících členů čtyři kuriální biskupové. Představitelé jiných církví ani auditoři o návrzích hlasovat nemohli. A někteří z hlasujících mohli být argumenty kuriálních biskupů přesvědčeni.

Jsou někteří diecézní biskupové přesvědčeni, že biskupové kurie jsou poněkud vzdáleni skutečnému světu, zvláště v otázce celibátu?

Ach ano, ovšem. Jiné téma, které se objevilo, je zpověď, svátost smíření, která dělá starosti biskupům s nedostatkem kněží. Myslím, že tu byl návrh řešit situaci tím, že by se opět začal používat třetí ritus, totiž generální absoluce. Ale kuriální kardinálové uváděli své zkušenosti. Byl zde jeden, ne přímo kardinál kurie, ale papežův kandidát, Američan, který mluvil o hodnotě individuální zpovědi. Byl to Maida z Detroitu. Pak jeden kuriální kardinál, Stafford, mluvil na základě své zkušenosti diecézního biskupa o hodnotě ušní zpovědi. Jiný Američan, představený redemptoristů – James Tobin – mluvil o tomto tématu velmi kladně. Doslova řekl, že nechápe, proč se někteří lidé snaží hříšníka donutit, aby kvůli rozhřešení proskočil obručí. Jsou lidé, kteří z nějaké příčiny, možná psychologické, nemohou podstoupit individuální vyznání hříchů knězi, a tento ritus by pro ně představoval řešení. Toto téma tedy způsobuje pnutí. Na rány ovšem nedošlo, ale náhledy se srážely velmi tvrdě.

Jak se stalo, že byly schváleny jen návrhy, které sledují dosavadní vatikánskou politiku?

Bylo o nich hlasováno a dostaly podporu od svých skupin dříve než byly předloženy celému synodu. Na této úrovni bylo hodně konfrontací.

Řekl jste, že ve vaší skupině měli kuriální biskupové jen 4 volební hlasy. Proč jste tedy neměli dostatek hlasů na prosazení svých požadavků?

V jednom z našich posledních hlasování měla každá strana pět hlasů. Typicky se vždy našel jeden hlasující, který sdílel kuriální hledisko... Dám jiný příklad. Biskupové Británie a Irska úzce spolupracují a vypracovali dokument o eucharistii Jeden chléb, jedno tělo. Mysleli jsme, že něco podobného bychom měli vypracovat o smíření jako tři biskupské konference – Irsko severní a jižní tvoří jednu, dále Skotsko a Anglie s Walesem. Byla sestavena pracovní skupina, kterou tvořili dva členové z každé konference, mimo jiné arcibiskup Patrick Kelly z Liverpoolu, který je dobrý teolog, a biskup Donald Murray z Irska. Návrh byl, že půst příštího roku by měl zahájen pastýřským listem biskupů o usmíření, s ohledem na jubilejní rok a tak dále. V postu o sobotě před Květnou nedělí by se mělo uskutečnit generální rozhřešení ve všech farnostech. V pondělí, úterý a středu Svatého týdně by měla být příležitost k individuální zpovědi naplňující požadavek kanonického práva, protože po generální absoluci se individuální zpověď předpokládá. Avšak Kongregace pro svátosti tento postup neschválila, navzdory tomu, že byl schválen hierarchií našich zemí.

Kdy přibližně došlo k neschválení dokumentu?

Před letními prázdninami. S čím jsme přišli nyní, je upravený plán, že o sobotě před Květnou nedělí bude bohoslužba smíření podle ritu dvě bez generální absoluce a s povzbuzením k individuální zpovědi. Odmítnutí přišlo, když byl kardinál Hume ještě živ.

Potřebuje modifikovaný plán schválení?

Ne, nepotřebuje. Sestavili jsme ho tak, aby nepotřeboval. Chápeme ho jako kladnou katechizaci o smíření. To, co jsme chtěli, bylo užití třetího ritu.

Proč potřebujete schválení k provedení třetího ritu, když už je to schválený ritus?

Omezili okolnosti, za kterých smí být užit. Bylo řečeno, že ritus tři můžete použít v případě katastrofy, jako je třeba zemětřesení, ale ne za obvyklých okolností.

Proč prostě biskupové nepokračovali a neuskutečnili svůj záměr?

To je dobrá otázka. Cítili jsme, že je lepší poslouchat, abych tak řekl.

Jsou biskupové prostě vedoucími poboček, kteří dostávají rozkazy z ústředního vedení?

Známe teologii, ano. Jsme náměstci Krista ve svých diecézích, jak jsem říkal už dříve. To je učení II. vatikánského koncilu. Ale někteří biskupové tady v Římě tak nesmýšlejí.

Poukazoval Vatikán na nová pravidla týkající se biskupských konferencí, že vaše rozhodnutí musejí být jednomyslná?

Vím, že v naší konferenci to jistě jednomyslné bylo. Říkali jsme, že to bylo jednomyslné. … Když přišel nesouhlas, kardinál Hume zavolal kardinálu Winningovi, který řekl, že vyrazí do Říma, a vyrazil do Říma. Říkal něco v tom smyslu, že neexistuje loajálnější hierarchie, než je naše. Skutečně neexistuje, pravděpodobně víte, že jiné konference jsou vykřičenější než naše a víc si dovolují. Náš návrh nedělali žádní odvázaní biskupové. Byl tam arcibiskup Kelly, který je na seznamu kandidátů pro Westminster, a biskup Des O’Connell a biskup Donal Murray, také vynikající teolog. Dělali to výborní teologové s našimi vlastními poradci. Proto to bylo tak mrzuté… Ale Medina neustoupí o krůček, nedá souhlas k použití ritu tři svátosti smíření.

Myslíte, že se to stalo s vědomím papeže?

Pokud vím, tak to vyšlo z kurie. Nemyslím, že s tím papež měl co do činění.

Uvažují biskupové o pokračování své snahy v oblasti absoluce i po tomto zamítnutí?

Byl to specifický návrh pro Svatý rok. Ale jsme si vědomi, že kněží v mnoha našich diecézích používají třetího ritu. A dávají nám to na vědomí až zpětně. V adventu nebo o postě jsou kostely přeplněny, nemohou jen tak říci, běžte domů, a tak použijí třetí ritus. A pak nám napíšou nebo zavolají, použil jsem třetí ritus. Dobře, bez problémů. Nemůžeme pak už lidem říci: vaše hříchy nejsou odpuštěny.

Máme teď na mysli vše, co jste řekl o napětí mezi kurii a biskupy. Proč zde není více úsilí hovořit o kolegialitě v návrzích?

Na to nemohu právě odpovědět. Prostě se o tom nemluvilo. Napětí je zde, je tu napětí. Zastrašuje to členy malých skupinek, když si uvědomíme, že zde není sice šik, ale přesto dostatečný počet kuriálních kardinálů. Nevím, jak dalece sledují, co který jednotlivý biskup říká, ale je toho i tak dost.

Neměl by synod zahrnovat zástupce celého božího lidu?

V jednotlivých pracovních skupinách zde jsou laičtí zástupci. Byl zde návrh dlouhý půldruhé stránky o ženách. Náš moderátor řekl dvěma ženám v naší skupině, jedna je řeholnice a druhá laička, podívejte, pracujte na tom přes noc a zítra přijďte zpět k nám. To je to, co jsme dělali dnes ráno. Nemohu si vzpomenou, kolik změn nám tyto dvě ženy navrhly v návrzích na úlohu ženy v církvi. Toto je částečná odpověď na vaši otázku. Ve Skotsku máme arcidiecézní pastorační radu podobně jako jiné diecéze, kde je biskup společně s laiky, ženami i muži. Tato rada se mnou spolupracuje. Byl tu návrh, že v roce 2001 uskutečníme ekumenické shromáždění s ostatními skotskými církvemi, Skotskou presbyteriánskou církví, Episkopální církví atd. Laici, ženy i muži, se přitom angažují. V této době na tom pracujeme. Nevidím vůbec důvod proč by hlas laiků neměl být na synodu slyšet více, než je tomu nyní.

Proč ženy sedí v synodním sálu vzadu?

Byl bych mnohem šťastnější, kdybych se díval na tři řady žen, než na tři řady kardinálů. Ale ano, všechny tyto věci jsou důležité. Díváme se na církev tak, jak funguje v dnešní době, co se týče určitého druhu citlivosti. Vzpomínám na jedno z prvních národních katolických shromáždění ve Skotsku. Náhodou přišli biskupové a sedli si dopředu. Byla to jedna z žen přítomných v sále, která řekla, že uspořádání sálu je špatné. Nemělo by se to dělat takto… měli bychom na to být citliví, a nejsme, samozřejmě to stojí v řadě se všemi současnými metodami komunikace a podobně. Pokud se týče zasedacího pořádku ve skupinkách, vím, že některé skupiny zdůrazňují hierarchii striktněji než jiné.

Pokud mluvíme o hlasu laiků, v synodu patří mnohé laické hlasy novým duchovním proudům, zatímco hnutí My jsme církev nebylo připuštěno. Uvažuje se o tom, jak reprezentativní jsou hlasy přítomných laiků?

Ano. Myslím, že kdyby někdo pořádal shromáždění na diecézní úrovni, asi by se obrátil na místní organizace jako Rytíře sv. Kolumbiny nebo Svaz katolických matek a požádal je o pověření zástupce. V nynější době je snazší poslat zástupce z farních pastoračních rad, což dělám ve své vlastní diecézi. Reprezentanty beru z těchto laických rad. V určitém smyslu se hnutí jako je My jsme církev může cítit na okraji a může být problém s nimi jednat. Ale jistě zde musí dojít ke zlepšení co se týče zastoupení laiků na budoucích synodech.

Není částečně příčina toho, že zde není větší rezistence vůči kurii, v tom, že mezi biskupy nejsou teologové, jejichž názor by měl takovou váhu, jakou měl hlas některých účastníků II. vatikánského koncilu?

Já bych řekl, že někteří teologové s velkým vlivem jsou na pravém křídle, co se týká jmenování biskupů v mnoha částech světa. Více diecézních biskupů dneška je také na pravé straně ve srovnání s minulostí, to se musí také zohlednit. Mnozí na tom nejsou teologicky tak dobře, jak bývalo zvykem na 2. vatikánském koncilu. Máte tu více pravicových biskupů v kurii, a ti se snaží, aby další pravicoví biskupové zaplnili v budoucnu další uvolněné posty.

Ukončila kurie koncil?

Pozitivní reformní hnutí v církvi bylo zpomaleno, o tom není pochyb, kvůli jmenování, kvůli způsobu, jakým jsou biskupové jmenováni.

Když mluvíte o jmenování biskupů – máte představu, jak dlouho budete řídit dvě diecéze? (O’Brien nyní spravuje diecézi Argyll a Ostrovy ve Skotsku. Diecézní stolec je prázdný už od září 1996, když biskup Roddy Wright nejdříve zmizel, a pak vše objasnil tím, že měl vztah se ženou a že před 17 lety měl s další ženou dítě.)

Už to dělám čtvrtý rok. Jsou zde problémy, které lze vysvětlit. Jeden je celé pozadí události. Samo o sobě je problematické, když biskup uprchne s vdanou ženou. Také se změnil náš nuncius. Za třetí kardinál, který měl na starosti biskupskou konferenci, odešel do důchodu, kardinál Gantin odešel do důchodu a kardinál Moreira Neves přebírá úřad. To vše nepomáhá řešení problému. Také je to malá diecéze. Na ostrovech navíc třetina lidí mluví gaelsky. Tak tu působí silná lobby za gaelsky mluvícího biskupa. V diecézi je pouze 24 kněží, z nichž jen 8 ovládá gaelštinu. Pár je přestárlých, pár příliš mladých, a tak se asi dočkáme nějakého outsidera, jak se často stává. Zatím trpělivě čekáme.

Zdá se, že biskupové právě čelí situaci, kdy miliony katolíků nemají přístup ke svátostem.

To problém zejména Oceánie, jak vyšlo najevo na synodu. Nevěděl jsem předtím, že jsou tam ostrovy, kde se kněz objeví jednou za několik let. Tyto věci byly zveřejněny na Oceánském synodu a vy víte, co se stalo na konci. Byli přivoláni arcibiskupové a bylo jim v podstatě řečeno, aby přivedli “jednotky” k pořádku.

(Když se blížil konec synodu v Oceánii, někteří australští biskupové se setkali se zvláštním delegátem kurie a vytvořili dokument vyzývající k větší disciplině vzhledem ke “krizi víry” v Austrálii.)

Byl jste na synodu v Oceánii?

Ne. Pouze jsem o něm četl v Tabletu. Bylo to velmi dobré.

Co je potřeba k tomu, aby se situace změnila?

Možná kardinál Martini měl pravdu ve svém návrhu, že potřebujeme shromáždění biskupů z celého světa, hovořících o problematických tématech, aby se našla společně cesta vpřed. A ne pouze biskupů, ale i zástupců náboženských kongegací a laiků, mužů i žen.

Je správné říkat, že se nic nezmění, dokud nebude nový papež?

Můžete to vidět na tom, že žádá starší kardinály, aby zůstali i přes důchodový věk – kardinál Hume, kardinál O’Connor. Zjevně nechce změnu, a jestliže ustanoví nového kardinála ve Skotsku nebo jinde, tak mohou z té diecéze přijít větší tlaky na změny.

Takže se starší kardinálové drží na místech, aby se udržel status quo?

Ano. Kardinál Neves, který má na starosti jmenování biskupů, pracovával v Římě. Pak se vrátil do své diecéze a byl opět povolán zpět do Říma, když kardinál Gantin v 75 letech odešel do důchodu, a nyní je mu 74 let. Tak to je jistě starší církev.

Byl by nový koncil nebo nové shromáždění biskupů nebezpečné ve světle jmenování pravičáků, o nichž jste mluvil?

Měli bychom doufat v mladší biskupy v prvních letech následujícího pontifikátu. Osobně též neznám důvod pro nepřítomnost reprezentantů náboženských řádů a laiků.

Jak často biskupové diskutují o potenciálních nástupcích papeže?

To se jistě děje. Biskupové klepou právě tak jako kdekdo jiný. Kardinál Winning chtěl, abych mu řekl, kdo co dělá a kdo je ten člověk támhle. Já moc na jména nejsem. Viděl jsem Tettamanziho, a ptal jsem se “Kdo je tenhle malý tlusťoch?” Znám jen ty slavné, jako Martiniho a podobně. A jak se jmenuje ten Španěl? Rouco Varela. Chlapci, já bych ho nechtěl. Mluví a mluví. Ale ano, biskupové o tom mluví, stejně jako my v Anglii diskutujeme o obsazení Westminsteru. Samozřejmě, pořád o tom mluvíme.

Máte favorita pro Westminster? Nikomu nic neřeknete, nemám pravdu?

Jenom tisícům čtenářů. Times mají vlastní seznam favoritů, jak jsem viděl. Všichni hlavní kandidáti jsou tam – arcibiskup Kelly, Vincenc Nichols atd. Pokud se jedná o mého favorita, řeknu jen, že nosí oblek stejné barvy jako papež (mluví o dominikánu Timothym Radcliffovi, generálu dominikánského řádu). Zcestoval celý svět… víte jeho práce je navštívit každého dominikána na světě nejméně jednou za devět let funkčního období. Nikdo z nás zdaleka neměl takové zkušenosti jako on předtím, než se stal biskupem.

Nebyl duchovním správcem, že?

Ano, ale způsobem práce westminsterského arcibiskupa jsou návštěvy, jednání s lidmi v obtížných situacích. Timothy Radcliffe toto jistě dělal. Řídil britskou provincii dominikánů předtím, než se stal generálem celého řádu. Myslím, že to byla obrovská zkušenost a že ovlivnil množství lidí svým vystupováním na synodu.

Jste ve styku, je kardinál Winning dnes ve styku s Roddy Wrightem?

Stýkám se s ním více, protože jsem jeho metropolita. Stýkáme se. Ne každý týden, pouze vánoční pohlednice a tak, vyměňujeme dopisy.

Je šťasný?

Ano, myslím, že je. Pokud to někdo může říci – nemohu mluvit o jeho vnitřním stavu, ale vypadá šťastný.

National Catholic Reporter, October 22, 1999, překlad z angličtiny sC