Křest Páně: O modlitbě (Lukáš 3, 21-22)

Pouze v evangeliu podle Lukáše se čtenář dozvídá jinde nezmíněný detail: „...když se Ježíš modlil..." Pro toto evangelium je typické soustředění na Ježíšův modlitební život, jak lze vidět i z dalších zmínek (např. 5, 16; 6, 12; 9, 18.28-29; 11, 1; 22, 32.40 44; 23,46). Evangelista tak ukazuje, že Ježíšův specifický vztah k nebeskému Otci se ve dnech jeho pozemského působení odehrával právě v modlitbě.

Evangelista navíc ukazuje, že učedníci v modlitební praxi následovali. Modlitba je v lukášovském dyptichu často návěstím pro zvláštní Boží zásah či zjevení. Z mnoha případů lze vzpomenout např. příběhy Zachariáše (L 1, 9-11), Kornelia (Sk 10, 2-6), Petra (10, 9-16) i Pavla (9, 11-12; 22, 17-21). Navazuje tím na daleko starší spojitost modlitby s theofanií, která byla pro Boží lid staré smlouvy něčím dobře známým. V ekumenickém lekcionáři je modlitba navíc spojujícím článkem k druhému biblickému čtení, kde je jí podmíněn dar Ducha svatého.

Evangelista předpokládá, že čtenář či posluchač bude modlitební praxi Ježíše samého i jeho učedníků následovat a že se modlitba stane důležitou součástí jeho života víry.